Když v roce 2011 zkrachovala cestovní kancelář Vivamonde, někteří klienti, kteří si zaplatili zájezd, se peněz nedočkali, i když cestovka měla pojištění podle zákona proti úpadku. Pojištění totiž na vzniklé škody nestačilo. Klientů se až po pěti letech zastal Ústavní soud.
Ministerstvo pro místní rozvoj i kvůli tomuto případu dokončilo novelu zákona o podnikání v cestovním ruchu. Zřizuje státní garanční fond, který poběží při Státním fondu rozvoje bydlení a do něhož cestovky budou povinně platit v závislosti na svém obratu.
Z ceny každého zájezdu by mělo v garančním fondu přistát čtvrt procenta, původní plány počítaly dokonce se dvěma procenty. Materiál zatím neupravuje způsob, jak často a kdy se peníze do fondu budou posílat.
Ministerstvo spočítalo, že od cestovek, které ročně prodají zájezdy za zhruba 20 miliard korun, potřebuje do fondu 50 milionů korun ročně. Podle mluvčího úřadu Viléma Frčka mají být příspěvky hrazeny ročně, nicméně jejich výše se může měnit, maximálně pak 0,25 procenta z tržeb za zájezdy.
„Ministerstvo počítá s postupným naplňováním garančního fondu cestovních kanceláří tak, aby vyšlo vstříc podnikatelům a nezatížilo je nad míru, která by ohrozila jejich podnikání. Do budoucna, podle vývoje trhu, lze uvažovat i o nulové výši příspěvku,“ uvedl Frček.
Zásadní změnou je i snaha donutit k pojištění proti úpadku firmy, které neprodávají samotné zájezdy, ale takzvané spojené cestovní služby - dohromady se v celém byznysu CK a cestovních agentur otočí ročně 50 miliard korun.
Spíš evropský unikát
Česko by schválením novely zavedlo prakticky dvojí ochranu klientů cestovek, k čemuž zatím v Evropě přistoupilo jen málo zemí, například Polsko. Nicméně se k tomu chystá řada dalších.
České cestovky by si musely platit jak pojištění proti úpadku, tak i odvádět peníze do garančního fondu. Novela počítá s tím, že by se pojištění proti úpadku CK přejmenovalo na „povinné pojištění záruky pro případ platební neschopnosti“.
„Poslední novela zákona už klienty chrání dostatečně, je to spíše další zbytečná regulace,“ míní Ondřej Rušikvas z ERV pojišťovny.
Navrhované změny pravděpodobně zaplatí klienti cestovních kanceláří, což přiznává nejen ministerský materiál, ale také samotné cestovky. Ty jsou v komentářích prozatím velmi zdrženlivé.
„Pro slušné podnikatele v cestovním ruchu je to další důvod, proč z oboru odejít,“ míní Jan Papež z Asociace cestovních kanceláří. S tím počítá i ministerstvo, které do důvodové zprávy napsalo, že „lze očekávat, že nárůstem nákladů na zprostředkování vyhodnotí menší zprostředkovatelé, že segment spojených cestovních služeb není dostatečně rentabilní“. U ostatních počítá s nárůstem ceny zájezdů.
Zaplaťte, fond nemá
Cestovní kanceláře hodně kritizují i fakt, že roční poplatek fondu nemusí být konečný - stát si totiž může říci o další peníze. Stát se tak může, pokud by fond zachraňoval nějakou cestovku a nezbylo mu na to dost peněz. Pak by muselo přisypat peníze ministerstvo ze státního rozpočtu, případně z nějakého úvěru či dotace.
To však není jediný způsob. „Ministerstvo může vyhláškou stanovit kromě ročního příspěvku jednorázový příspěvek v případě, že fond nemá dostatek finančních prostředků...“ uvádí materiál.
Za změnou zákona stojí nová evropská směrnice. „Obecným cílem návrhu je přispět k lepšímu fungování národního trhu a vnitřního trhu EU v odvětví služeb cestovního ruchu a dosáhnout vysoké úrovně ochrany spotřebitele v tomto odvětví,“ uvádí ministerský materiál.
