Už čtvrt století vyrábí rakouský výrobce pochutin Spak v Sušici kečupy, dresingy a grilovací omáčky. Od letoška stojí v čele firmy Tomáš Froyda, známý především jako dlouholetý manažer a producent festivalu Divadlo Plzeň a později ředitel plzeňského Divadla Alfa.
T. Froyda (45)
|
„Život je plný překvapení. Firmu znám dvacet let. Když jsem ještě pracoval pro festival Divadlo, měl jsem jako druhou svou činnost tlumočení a Spak byl jedním z mých klientů. Věděli, že jsem ředitel divadla a že mám také zkušenosti z firemní sféry a oblasti rychloobrátkového zboží, když jsem jistou dobu pracoval v Bohemia Sektu jako asistent generálního ředitele. Když řešili personální situaci v Sušici, tak mi to místo nabídli. A já jsem neváhal, protože je to příležitost uplatnit zkušenosti i naučit se nové věci,“ vysvětlil Tomáš Froyda, jak se dostal k řízení potravinářské firmy.
Jaké to je udělat takový skok mezi obory?
Zajímavé a je to výzva. Spousta věcí je podobných v jakékoli řídící pozici. Zásady strategického řízení a plánování, vedení lidí a tak dále. Výhodou pro mě je, že díky tlumočení znám firmu velmi dobře. Hodně zkušeností z firemního managementu, obchodu a marketingu jsem kdysi získal v Bohemia sektu. Jiné a specifické jsou výrobní technologie, nákup surovin, vývoj výrobků. Do toho se postupně dostávám.
Firma má do 150 zaměstnanců, což působí jako překvapivě malé číslo vzhledem k tomu, jak jsou v tuzemsku značka a výrobky známé. Výroba je asi hodně automatizovaná...
Je, ale vzhledem k našemu obchodnímu modelu, který počítá s širokým sortimentem Spak a výrobou pro privátní značky, musíme být hodně flexibilní. Děláme celkem 650 výrobků. Hodně automatizovaný provoz předpokládá velké série, ale my musíme umět střídat artikly a zároveň si uchovat efektivitu výroby. To se daří především díky lidem, kteří jsou tu dlouho a právě tohle umí, a pak díky investicím, které děláme tak, aby takovému modelu vyhovovaly. Je to naše výhoda vůči konkurentům - jsme schopni vyhovět požadavkům trhu, které velké korporace nedokáží naplnit, protože by to z jejich výrobního hlediska vůbec nedávalo smysl.
Jakou máte na tuzemském trhu pozici?
Předně - my jsme rakouská rodinná firma. Spousta lidí neví, že Spak je jméno majitele firmy. Hans Peter Spak je v druhé generaci rakouský výrobce a lahůdkář, který po revoluci velice rychle rozpoznal příležitost. Vlastně první zahraniční investice v tehdejším Československu v roce 1990 bylo založení firmy v Sušici s následným spuštěním výroby v roce 1991. To, co nás od konkurence odlišuje, je jasný a přítomný majitel z masa a kostí, který ručí za kvalitu a výrobě dává pečeť osobního přístupu. Naší konkurencí jsou korporace, kde se takový přístup ztrácí.
Spak Foods s.r.o.Firma byla založena v roce 1990, kdy Hans Peter Spak zakoupil někdejší sušické družstvo Mykoprodukta. Obrat 463 mil. Kč, zisk po zdanění 18 mil. Kč (obvykle 8-10 mil. Kč), počet zaměstnanců 130-150. V předvánočním období roste o 50 procent výroba majonézy. Firma jí vyexpeduje 842 tun, což je zhruba 1,5 milionu balení. Tatarky se v Sušici vyrobí 246 tun. Na vánoční majonézu a tatarku se potřebuje 40,4 tun žloutků a 650 tun oleje. |
Nicméně - jak si ve srovnání s nimi stojíte?
V kategorii dresingů si udržujeme druhý největší podíl na českém trhu, u kečupů jsme mezi top pěti výrobci. Co do obratu a objemu je naší nejsilnější skupinou kečup, naším hlavním hrdinou je Kečup Gourmet. Byla to firma Spak, která jako první tehdy po revoluci nabídla Čechům hotové dresingy, připravené k přímé aplikaci na salát, navíc na bázi jogurtu a ne majonézy. K dalším významným produktům patří tatarská omáčka a majonéza, která především v době před Vánoci nebo Velikonoci představuje velice významný segment.
To vše se vyrábí v sušickém areálu?
Ano. My si zakládáme na tom, že vyrábíme v Čechách a u mnoha produktových skupin plníme podmínku, že máme 75 procent surovin z českých zdrojů a smíme se tedy označovat jako český produkt – speciálně u majonéz, tatarek či dresingů. Majitel nechce stěhovat výrobu do levnějších zemí, je pro nás důležité zůstat tady v Sušici. U kečupu je to jiné – zpracováváme italský protlak, takže označení český produkt nést nemůže. Ale protože italská rajčata jsou považována za nejkvalitnější na trhu, je právě jejich původ důležitý. Výrobek je to ale ze Sušice.
A co se ze Sušice vyváží?
Export je pro nás naprosto zásadní - vyvážíme 60 procent produkce. Kečupy, dresingy, grilovací omáčky, majonézu, hořčici a další. Pro zahraniční trhy jsme velmi významným výrobcem takzvaných privátních značek, tedy výrobků, které nejdou na trh přímo pod značkou Spak, ale nesou značku řetězce či jiného zákazníka. Silnou pozici máme především v Rakousku a Itálii.
Trápí vás nedostatek zaměstnanců jako jiné firmy?
Ano. Mohlo by se zdát, že v příhraničí se práce hledá hůř, ale my máme se sháněním zaměstnanců taky veliké problémy. Brzdí nás to a musíme se tomu hodně věnovat. Vyvinuli jsme benefitové a motivační programy, ale i tak si s dalšími firmami přetahujeme zaměstnance. Když se projdete Sušicí, uvidíte na každém plotu, kdo koho hledá a za kolik, a nejde jen o fabriky, ale i o supermarkety a další zaměstnavatele.
Co se s tím dá dělat? Budete také zaměstnávat cizince?
I my musíme čerpat z nabídky agentur. Radši bychom měli vlastní kmenové zaměstnance. Je to sice nákladnější, ale pro kvalitu výrobků a pro celkovou efektivitu výroby je to lepší řešení. Abychom však nyní zajistili výrobu všech zakázek, musíme mít i agenturní pracovníky.
A nebylo by prostě lepší lidem nabídnout vyšší mzdy?
My platy zvyšujeme, koneckonců dneska to dělají víceméně všichni a tlak na růst mezd se očekává i v příštím roce. Nárůst platů však musí být ekonomicky podložený a zajištěný na straně výnosů. Z druhé strany od obchodních partnerů je zase obrovský tlak na cenu výrobků.
Zpátky k výrobkům - dopadají na sortiment trendy ve výživě?
Rozhodně. Teď se třeba projevuje trend veganských výrobků. Tím, že jsme menší a flexibilní, máme jediní na trhu dresingy, kde nejsou živočišné látky. Trend veganských výrobků je jednoznačný, byť objemy výroby zatím nejsou velké. Pak samozřejmě existuje trend zdravého životního stylu, který představují jednak biovýrobky, jednak potraviny s nižším obsahem kalorií. Bio teď podle našeho názoru trochu opadlo, ale na Západě zaznívají signály, že se zájem o ně vrací. Co se kalorií týče, zařadili jsme kečup se sníženým obsahem cukru, máme výrobky se sníženým obsahem tuku – například u majonéz je množství odstupňované a existují ultralehké majonézy. Ale aktuálním trendem jsou výrobky pro vegany.
Jak novinky v sortimentu vlastně vznikají? Je po nich poptávka, nebo má někdo nápad a na trhu se pak ověřuje?
Vlastě oboje. Buď nabízíme věci, o nichž se dozvíme třeba ze světa, nebo ten požadavek přijde z trhu a my produkt vyvineme. Máme na to vývojové oddělení.
Vývojové oddělení je české, nebo si ho ponechala mateřská rakouská firma?
Je česko-rakouské. Vývoj je často společný. Ale zajímavé je, že v každé zemi jsou trochu jiné chutě. Rakušané mají například tatarku malinko kyselejší, než je zvykem u nás. Dresingy jsou také víc do kysela, my to musíme mít více zakulacené sladkostí. Spak existuje v Rakousku od roku 1935, takže zkušenosti mají obrovské. Mimochodem - původní závod firmy Spak nedaleko Vídně, který vyrábí podobný sortiment jako my pro rakouský trh, je dnes mnohem menší než my, má zhruba 20 až 30 zaměstnanců.
