Podle studie je průměrná délka rozhodovacího procesu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) 166 dní, u případů, kde dojde ještě k podání rozkladu, je to 329 dní.
„Úřad běžně porušoval lhůty dané správním řádem. v posledních dvou letech je patrné zlepšení, ale pouze v prvoinstančním rozhodování,“ říká Jiří Skuhrovec z EconLabu. Podle něj firmy v zakázkách této možnosti cíleně využívají k tvoření tlaku na zadavatele.
Zdržování dokáže soutěže často zcela paralyzovat a vést až k jejich zrušení. Vzorovou ukázkou je případ soutěže na provoz linkových autobusů v Libereckém kraji, kterou ÚOHS řešil čtyři roky. Vítězem takového protahování byli stávající dopravci, kterým musel kraj bez soutěže prodloužit smlouvy. Soutěž napadala firma, kterou později koupila společnost Busline. Ta z rozpočtu na autobusy v Libereckém kraji bez soutěže získává většinu peněz.
Jiří Skuhrovec.
Podle správního řádu má ÚOHS čas 30 dní na vydání rozhodnutí, to ale podle studie zvládl jen u 8 % procent případů. Do dvou měsíců zvládl rozhodnout u 30 % případů. Přes deset procent rozhodoval přes rok.
„Je zřejmé, že buď ze strany ÚOHS dochází k systematickému porušování správního řádu, nebo u více než sedmdesáti procent případů dochází k průtahům mimo správní řízení – často v řádu stovek dnů,“ říká Skuhrovec. ÚOHS je ve svých výročních zprávách optimističtější a mluví o průměrné délce 33 dní u případů rozhodnutých v první instanci. Úřad ale do délky nezapočítává dobu například na zpracování posudků či poskytnutí materiálů.
„Obecně se nemůžeme ztotožnit s tvrzením, že v případě zahájení řízení před ÚOHS se kauza vyřizuje řádově rok či déle. Z naší praxe naopak vidíme zásadní posun, a to jak v prvoinstančním řízení, které bývá zpravidla vyřízeno do dvou měsíců, tak i v případě přezkumných řízení. U jednoho z našich klientů se v nedávné době řízení před úřadem včetně přezkumného řízení pohybovalo v celkovém rozsahu čtyř měsíců, což považujeme za velmi rychlé,“ říká ředitelka poradenské společnosti Otidea Kateřina Koláčková.
Studie ukazuje, že nejčastěji jsou u ÚOHS napadány zakázky v telekomunikacích a informace nebo právní a poradenské služby. S očekávanou cenou veřejné zakázky výrazně roste i pravděpodobnost jejího přezkumu u ÚOHS.
Jde o první studii, která detailně analyzuje data o rozhodování ÚOHS. Autoři v ní zkoumali například i to, jaké firmy se nejčastěji obrací na antimonopolní úřad. Nejvíce stížností daly za sledované období společnosti Skanska a Robstav. Firmy se ale liší v tom, kolik stížností následně stáhly: Skanska v 10 případech, Robstav v 17 případech z 25. Extrémní je příklad společnosti Vodohospodářské stavby, která stáhla postupně všechny své stížnosti. Nejúspěšnější v řízeních je společnost Mikroelektronika: ze tří stížností jí ÚOHS dal třikrát za pravdu.
