„Je to cesta, jak dostat do vodohospodářské infrastruktury více peněz, které v ní chybějí,“ vysvětlil předseda SOVAK František Barák.
Některé vodárny v Česku už to tímto způsobem účtují, například na jihu Čech, v Karlovarském kraji či v Hradci Králové. Podobně se účtuje voda v řadě západoevropských zemí.
SOVAK už začal jednat s ministerstvy financí a zemědělství, aby se změnily příslušné zákony. Ty dosud dvousložkovou cenu umožňují, ale maximálně do patnácti procent nákladů na vodu. „Fixní náklady ale tvoří až sedmdesát procent ceny vody,“ upozorňuje Jiří Heřman, předseda představenstva společnosti ČEVAK. SOVAK by podle Baráka byl rád, kdyby se podařilo dosáhnout limitu alespoň padesáti procent.
Obyvatelé měst dotují venkov
Při dosud běžné jednosložkové ceně se platí jen za odebrané kubíky. Dvousložková cena by měla být spravedlivější. Barák jako příklad uvádí vodárnu, která obsluhuje 180 tisíc obyvatel a má 33 tisíc přípojek. Třetinu z nich na venkově. „Tato třetina se podílí na tržbách 4 %, na nákladech ovšem čerpá 22 %,“ uvedl Barák. V průměru tedy obyvatelé měst dotují cenou vody venkovany. Podle Baráka by měly být paušály podle velikosti odběru.
„Postihne to ty s malou spotřebou,“ potvrdil Barák. Některé vodárny to vylučují: například Severočeská vodárenská společnost chce zůstat u jednosložkové ceny. „Záleží na odvaze manažerů vodáren a starostů, zda to prosadí a vysvětlí lidem, že je to opatření pro zlepšení infrastruktury, “ řekl Barák.
Podle Antonína Raizla, výkonného ředitele společnosti EY pro sektor vodního a odpadového hospodářství je takový model poměrně častý ve státech západní Evropy. „Nespornou výhodou této formy ceny je právě spravedlivější rozdělení některých fixních nákladů, které nejsou hrazeny skrze variabilní složku, čímž spotřebitelé s průměrnou nebo nadprůměrnou spotřebou přispívali na některé služby poskytované spotřebitelům s minimálními nebo dokonce nulovými odběry vody,“ míní Raizl. Za nevýhodu považuje to, že spotřebitelé vnímají tento systém skepticky.
