„Zemědělské půdy bylo v Plzeňském kraji v roce 1990 celkem 385 308 hektarů, loni už to bylo jen 377 477 hektarů,“ uvedla Lenka Křížová z Českého statistického úřadu v Plzni.
Za 26 let tedy nastal pokles o 7 831 hektarů, což jsou dvě procenta zemědělské půdy.
Jaroslav Hána, předseda představenstva firmy Meclovská zemědělská, která hospodaří na Domažlicku, se přimlouvá za to, aby se využívaly takzvané brownfieldy. To jsou plochy po nevyužívaných průmyslových areálech či zchátralých objektech.
„To by ale bylo pro firmy dražší, kdyby musely bourat staré objekty, které hlavně ve městech chátrají. Raději staví při dálnici třeba i na orné půdě, je to obrovské množství zabetonovaných a zaasfaltovaných ploch,“ posteskl si Jaroslav Hána.
Developeři si oblíbili okolí dálnic, kritizuje hnutí
Jan Piňos, mluvčí hnutí Duha, která se zabývá ochranou přírody a krajiny, uvedl, že každý den se v Česku zastaví plocha jednoho fotbalového hřiště. „Jestli tempo bude pokračovat, za deset let zastavíme nelesní půdu jednoho průměrného okresu,“ uvedl Piňos.
Podle něj místo toho, aby se využívaly stávající průmyslové plochy, které jsou hlavně ve městech, staví se esteticky nevábné krabice podél dálnic.
„V západních Čechách podél dálnice je to naprosto odstrašující příklad zastavování krajiny,“ uvedl Piňos.
Ten navrhuje zpřísnit podmínky pro zástavbu zemědělské půdy. „Zastavování se dá regulovat i s pomocí územních plánů velkých územních celků, které schvalují krajské úřady,“ popsal Piňos.
„Proces povolování se naopak zjednodušuje. Při každé novelizaci zákona o ochraně zemědělského půdního fondu, které se opakují každý rok až dva, se podmínky naopak zmírňují,“ uvedl Piňos.
Připomněl, že státní pozemkový úřad se navíc v pohraničí zbavil ve velké míře půdy, kterou kdyby měl, mohl by o ní také více rozhodovat.
Piňos také upozornil, že zabírání půdy znamená ztracenou produkci, ale i to, že čím víc bude zastavěných ploch, tím bude voda z krajiny rychleji odtékat a tím více bude povodní a sucha, protože bude chybět půda jako zasakovací těleso.
„Proto je tlak na výstavbu drahých přehrad, které ale také ničí velká přírodní území,“ řekl Piňos.
Podle něj chybí instituce, která by celostátně bránila zemědělskou půdu a řešila krajinu jako celek.
„Po listopadu 1989 mělo tuto kompetenci ministerstvo životního prostředí, což bylo výborné, protože se snažilo krajinu chránit. Ale když to v polovině 90. let přešlo na ministerstvo pro místní rozvoj, začalo to vypadat, jako když se o krajinu jako o celek nikdo nestará,“ myslí si Piňos.
