Hlavním důvodem bobtnajících nákladů na Letní olympijské hry v roce 2020 je opakovaná chyba: města ve formulářích pro pořádání olympiády opomíjejí dodatečné náklady, které si svátek sportovních nadšenců vyžádá, uvedla agentura AP.
„Čísla v přihlašovacím formuláři jsou v podstatě fikce,“ řekl Šiniči Uejama, kterého japonská vláda nasadila na prověření rozpočtu olympiády. Výkazy zpravidla zahrnují jen náklady na výstavbu hal a stadionů. Cena za jejich zabezpečení nebo nutnost doplnit olympijské vesničky dodatečnou infrastrukturou a další náklady v prvotních propočtech chybí.
Je k tomu důvod: cena za služby, ale i hodinové sazby dělníků se země od země natolik liší, že by olympijská komise posuzovala neporovnatelné.
Z odhadu na dvojnásobek
Účet za příští letní olympijské hry tak bude činit zhruba 1,4 bilionu jenů (asi 300 miliard korun), oznámili organizátoři v Tokiu začátkem června. Když byl japonské metropoli udělen souhlas s pořádáním akce, byly přitom odhady zhruba poloviční, 730 miliard jenů.
Nejdražší olympiády1. ZOH Soči, Rusko 2014 - 51 mld. USD 2. LOH Peking 2008 - 44 mld. USD 3. LOH Rio 2016 - 20 mld. USD 4. LOH Atény 2004 - 15 mld. USD 5. LOH Londýn 2012 - 10,4 mld. USD |
Není to přitom ani zdaleka poprvé, co bude výsledná částka, kterou daňoví poplatníci hostující země zaplatí, značně převyšovat původní odhady. Cena letní olympiády v Londýně v roce 2012 se z původních 6,5 miliardy dolarů vyšplhala na celkových devatenáct a o moc lépe na tom nebyli ani Brazilci, kteří za hry loni ve výsledku místo třinácti miliard dolarů zaplatili miliard dvacet (o nákladech na olympiádu v Brazílii čtěte zde).
„Mnoho rozvinutých zemí si tuto opakující se skutečnost uvědomuje a o olympiádu už nestojí,“ vysvětlil profesor Uejama z univerzity Keito v Tokiu. „Průzkumy ve všech demokratických zemích nám říkají, že lidé odmítají ze svých daní platit nákladné sportovní akce,“ dodal.
Na cenovce Tokia 2020 se odrazí i rostoucí náklady na výstavbu infrastruktury v Japonsku a nově zařazené olympijské sporty. Většinu vícenákladů však spolknou práce mimo stavební sektor. A nebýt Mezinárodní olympijské komise (IOC), byly by nejspíš ještě větší.
Města šetří, ale je to málo
Mamutí účet za 51 miliard dolarů, který za sebou mají zimní olympijské hry v ruském Soči, působí na metropole a jejich politické představitele dodnes jako červený hadr na býka. Komise v čele Thomasem Bachem, který jí předsedá od roku 2013, nyní nabádá pořadatelské země k tomu, aby místo výstavby megalomanských projektů využívaly své stávající kapacity.
Minimálně v Japonsku se to i přes mamutí náklady na dvoutýdenní klání nejspíš podaří. Guvernérka Tokia Juriko Koike nařídila seškrtat olympijský rozpočet i za cenu nižší atraktivity celé akce. Jeden z odhadů nákladů totiž začal atakovat hranici tří bilionů jenů (asi 640 miliard korun).
„Společně s organizační a olympijskou komisí jsme ušetřili již dvě stě miliard jenů,“ prohlásil šéf tokijských her Toširó Muto. „Věříme, že další škrty jsou možné,“ dodal.
Náklady na hry si mezi sebe rozdělí olympijská komise a pořadatelské město Tokio, které ze svých rozpočtů poskytnou po 600 miliardách jenů. Dalších 150 miliard přispěje japonská vláda. O tom, jak se rozdělí zbývajících 35 miliard jenů, se ještě povedou debaty.
Zájemci o hry ve svých návrzích téměř vždy předkládají nejnižší odhady, aby v očích Mezinárodní olympijské komise vypadali jako dobří správci veřejných peněz. Vyplývá to ze zprávy, se kterou loni na podzim přišla inspekce pro hry v Tokiu. Samotná komise pořadatelské země se po skončení her rozpustí a veškeré neproplacené peníze a náklady do budoucna padnou na bedra místních daňových poplatníků.
Vyplatí se vůbec olympiádu pořádat?
Ekonomové tak v posledních letech hovoří o tom, že z pořádání letních i zimních her se stalo neúnosné břímě a že střední a dlouhodobé výhody pořádání her jsou přinejmenším přehnané a přinejhorším žádné. To potvrzuje i studie think-tanku Council on Foreign Relations, která historicky srovnává náklady na pořádání sportovních slavností.
Text mimo jiné hovoří o takzvaných „bílých slonech“, což jsou stavby, které po skončení olympiády najdou jen malé využití. Náklady na jejich údržbu jsou přitom mnohdy astronomické.
Například historicky nejdražší olympiáda v ruském Soči vyšla na více než 51 miliard dolarů (asi 1,22 bilionu korun), ruští daňoví poplatníci na ni však nyní doplácejí miliardu dolarů ročně.
Stavba slavného stadionu „Ptačí hnízdo“ pro letní olympiádu v Pekingu vyšla na 460 milionů dolarů. Sportoviště ale dnes nikdo nevyužívá a jeho údržba vyjde na deset milionů dolarů ročně.
Jedinou výjimkou, kdy olympiáda městu vydělala, byly hry z roku 1984. Hostující město Los Angeles mělo v té době totiž již plně vybudovanou potřebnou infrastrukturu.
