Chcete jet tramvají, ale zrovna nemáte lístek a do automatu nemáte drobné? Nebo nevíte, kolikrát za den pojedete městskou dopravou a zda se vám vyplatí koupit si jednotlivé jízdenky, nebo celodenní? Přesně v takových případech dokáže platební karta výrazně usnadnit cestování jedním pípnutím k terminálu v autobuse.
V Česku jezdí takřka dva tisíce různých dopravních prostředků, kde si lidé mohou „pípnout“ bezkontaktní kartou a tím si koupit jízdenku. „Čekáme další růst během příštích dvou tří let. Lidé si velmi oblíbili bezkontaktní karty pro rychlost, navíc platba kartou je standardem u čím dál více dopravců,“ říká Petr Zlámalík, člen týmu Mastercard Advisors se zaměřením na dopravu.
Rozmach očekává i díky novým soutěžím na provozovatele městských i regionálních linek, které postupně vypisují kraje nebo města. „Terminál na placení kartou je většinou už v podmínkách, objednatelé chtějí více možností platby pro cestující. Současně to ulehčuje situaci dopravcům, řidiči s sebou nemusí vozit tolik hotovosti,“ dodal Zlámalík.
Terminál pro dopravce stojí řádově desítky tisíc korun, podle Zlámalíka jsou ale náklady vyváženy například úsporami času řidiče za placení a správu hotovosti nebo nárůstem tržeb. Odpadají také peníze například na papírové jízdenky nebo SMS lístky. „Roste tím atraktivita veřejné dopravy, může přilákat nové cestující,“ dodal Zlámalík.
Ostravský premiant
Karetní společnosti přitom nechtějí skončit u toho, že si cestující kartou pořídí jen jednotlivý lístek, ale propojit své karty i s časovými jízdenkami. Už dnes v Ostravě například funguje odbavení kartou tak, že systém podle jednotlivých jízd pozná, zda cestujícímu za celý den naúčtuje jen jednotlivé jízdenky, nebo prodá celodenní jízdenku. Lístky koupené přes kartu tvoří už dnes 16 procent všech jízdenek, které se v Ostravě prodají. „Ostravské řešení s inteligentním pružným jízdným a bez nutnosti tisknout papírovou jízdenku je po Londýnu teprve druhým v Evropě,“ říká František Jungr, manažer regionálního rozvoje Visa.
Inspirací je právě Londýn, kde stačí k cestování i na celoroční jízdenku platební karta. Podobnou cestou chce jít Praha. Platební karta s nahranou aplikací by současně měla umožnit obejít problémy, které Praha měla například s cenou za Opencard. „Může jít o komplexní řešení, kdy může být papírová jízdenka zrušena a platební karta umožňuje pasažérovi nejen platbu za jízdenku, ale slouží také jako nosič této jízdenky. Cestou je i mobilní aplikace, která umožňuje jak nákup pomocí platební karty, tak i uchování elektronické jízdenky v rámci této aplikace,“ dodal Zlámalík.
Placení kartou už dnes nabízejí prakticky všechny významnější dopravní podniky s městskou dopravou, ne všude ale mají osazeny terminály ve všech vozech. Nejvíce je systém rozšířen v Plzni, která je spolu s Libercem průkopníkem, a v Ostravě. V Praze si lidé mohou lístek takto koupit pouze ve dvou tramvajových linkách a v autobuse na letiště.
Podle Zlámalíka je potenciál velký i díky tomu, že více než čtyři pětiny platebních karet jsou u nás bezkontaktní. Průzkum Mastercard ukázal, že bezkontaktně ve veřejné dopravě by platily až tři čtvrtiny jejich majitelů.
Česko je na špici
Česko je podílem bezkontaktních platebních karet na světové špičce, podle Zlámalíka to platí i o využívání karet ve veřejné dopravě. Za vzor využívání karet v dopravě je považováno Nizozemsko. Placení kartami přináší řadu výhod pro dopravce, samosprávy i cestující. Je rychlejší, bezpečnější a spolehlivější než hotovostní operace, platební systém zaručeně uchovává všechny potřebné informace, kvalita odbavení roste a tím láká i nové cestující nebo rozšiřuje distribuční kanály a snižuje náklady těch neefektivních.
„Trendem nejbližších let pak bude rozhodně hlubší integrace funkcí platebních karet do konceptu tzv. smart cities. Kromě přiřazování časových kuponů k platební kartě tak budeme svědky jejich využití pro vstup do městských bazénů, knihoven či pro využívání služeb sdílení jízdních kol,“ dodal Jungr.
I podle Zlámalíka po rozšíření placení kartami v dopravě přijdou na řadu platební inovace v dalších oblastech od školství přes nakládání s odpady až třeba po zdravotnictví. „Cílem musí rozumný a pohodlný život ve městech, nikoli přelidněnost, znečištění a nefunkční veřejné služby,“ uzavřel Zlámalík.
