V posledních týdnech se přiostřily debaty kolem nejpoužívanějšího pesticidu na světě, glyfosátu (asi nejznámější obchodní značkou je Roundup firmy Monsanto, ve které vznikl). Patnáctého prosince totiž končilo povolení k jeho používání na území EU, a některé zájmové organizace, ale také vlády, např. francouzská, požadovaly, aby nebyla obnovena kvůli obavám z jeho zdravotních rizik. Nakonec ovšem zástupců členských zemí schválili návrh Evropské komise, která rozhodla o pětiletém prodloužení licence.
Kontroverze kolem glyfosátu se táhnou roky, ale rozvířila je v březnu 2015 Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny Světové zdravotnické organizace, která na základě epidemiologických studií, studií na zvířatech a na výsledích z buněčných kultur studií klasifikovala glyfosát jako „pravděpodobně karcinogenní“, konkrétně do kategorie 2A. Což zní hrozivě, ale ve skutečnosti jsou na stejném seznamu i látky na pohled podstatně neškodnější (doporučejeme přehledný přepis na Wikipedii), například červené maso a nápoje teplejší než 65°C (to je založené na epidemiologických výzkumech především ze Střední Asie, kde se takto horké nápoje pijí a kde je také vyšší výskyt rakoviny jícnu).
To vysvětluje na pohled podivnou skutečnosti, že v březnu letošního roku Evropská chemická agentura zveřejnila zprávu, podle které glyfosát žádný vliv na výskyt rakoviny u člověka patrně nemá. Například proto, že není známo, že by lidé byli někdy vystaveni tak velkým dávkám jako zvířata v některých pokusech.
Dodejme ovšem, že vliv na člověka nelze samozřejmě apriori vyloučit (ono ostatně nejde předem vyloučit nic, hypotézy se dají jen vyvracet). Látka by například mohla i v malých dávkách působit nepříznivě na „řídící procesy“ v našem těle, tedy jako tzv. hormonální disruptor. Je to možné, ale tady se bohužel jasné odpovědi od vědy zatím nedočkáme. Jak a v jakých dávkách na nás takové látky mohou působit, je zatím otevřená otázka, která se sice poměrně intenzivně zkoumá, ale jasné odpovědi v řadě ohledů chybí. A to se netýká glyfosátu, ale i řady jiných látek.
Glyfosát tedy téměř nepochybně bude i v dalších letech předmětem ideových sporů. Zastánci se mohou opřít o poměrně dobře doložitelný fakt, že jeho používání je levnější (a tedy potraviny mohou být levnější a může jich být více) a téměř určitě také šetrnější než dnes používané varianty - i mechanické odstraňování plevelů vede k produkci spalin, erozi půdy atd. Odpůrci používání glyfosátu sice mají vědeckých faktů na své straně méně, ale jejich obavy nelze jen tak zcela jednoduše hodit za hlavu. Třeba problém nárůst rezistence plevelů atd.
Dovolíme si „zavěštit“, že ve chvíli, kdy bude k dispozici vhodná náhrada, i dosavadní političtí zastánci glyfosát hodí přes palubu. Je příliš zatížený. Výrobci dost možná taky, protože tento produkt už není nijak patentově chráněn.
