Městečko Point Hope je jedním z nejodlehlejších míst ve Spojených státech. Osada na Aljašce je domovem asi sedmi stovek lidí. Turisté sem nejezdí, kdo se chce do města dostat, musí absolvovat dva lety z Anchorage, které leží přes tisíc kilometrů daleko. S pevninou je Point Hope spojeno pouze neudržovanou štěrkovou cestou. „Vlastně ani netuším, zda o nás zbytek světa ví,“ sdělila starostka města Daisy Sageová reportérům serveru The New York Times.
Inuitská vesnice na Aljašce se potápí, přestěhování by stálo miliony |
Jen málokdo by v zamrzlých končinách Aljašky hledal technologický pokrok. Globální oteplování a tání ledovců sem však přineslo i vysokorychlostní internet. Městečko leží na trase budoucí kabelové internetové linky, kterou chce společnost Quintillion spojit Tokio a Londýn. Až donedávna přitom musely tisíce kilometrů kabelů složitě obcházet arktické pobřeží.
S ústupem ledu se však objevují nové a výrazně výhodnější cesty. Gigabajty dat budou už zanedlouho proudit i na dně Čukotského moře. Obyvatelé Point Hope se spojení se světem dočkali v červnu letošního roku. Lodě sem přivezly asi 64 kilometrů optických kabelů a uložily je na mořské dno.
Internet podporuje netrpělivost
Cílem firmy není pouze propojení velkých světových metropolí. Internet hodlá poskytovat i malým odlehlým osadám, které leží na trase. Za pomoci místních poskytovatelů projekt přinesl internet i do Point Hope.
Plán projektu společnosti Quintillion.
Kvalitní připojení poslouží nejen z zábavě, ale zlepší rovněž zdravotní péči i vzdělávání. Zástupci firmy Quintillion neprozradili, kolik už do projektu vložili peněz. Připojení asi dvaceti tisíc lidí žijících na pobřeží Aljašky je však podle nich ekonomicky výhodné.
Pro obyvatele Point Hope má příchod moderních technologií hořkosladkou příchuť. Zejména starší ročníky se snaží udržet tradice svých předků a ještě v sedmdesátých letech zde žili v původních příbytcích obehnaných kostmi z velryb. V posledních letech jsou svědky růstu hladiny moře, které začíná ohrožovat jejich domovy. Stále problematičtější je také rybolov.
„Místní lidé byli vždy trpěliví. Čekali jsme, až sem doplavou ryby, ze kterých jsme měli obživu, přístřeší, medicínu i oblečení. Kvůli internetu jsou však lidé stále netrpělivější. Tohle není náš způsob života,“ myslí si Steve Oomittuk, místní lovec velryb, jehož rodina žije v Point Hope po mnoho generací.
Nástroj vzdělání i popravčí tradic
Mladší ročníky však připojení městečka na internet vítají. Leona Snyderová dlouho sní o tom, že svého syna pošle studovat na univerzitu. Znamenalo by to, že s ním na dlouhé měsíce ztratí kontakt, díky internetu si však budou moct psát každý den, pochvaluje si.
Na jachtě do Arktidy. Tým vědců mapuje dopady globálního oteplování |
Zároveň se zdejší omladina může na studia lépe připravit. Internet je pro ně virtuální učebnou. S moderními technologiemi však u mladých stále častěji uvadá zájem o místní tradice, na které si už za pár let zřejmě nikdo nevzpomene.
Nové cesty pro internetové propojení kontinentů se pochopitelně nesnaží využít pouze společnost Quintillion. Telekomunikační firma Cinia, kterou vlastní finská vláda, nedávno dokončila první fázi pokládky optických kabelů, které mají propojit Evropu a Asii skrze chladné vody arktické vody. Projekt by měl celkem přijít na 700 milionů eur (bezmála 18 miliard korun).
