Hračkovou kliniku založil Luiz Carlos Espinoza se svou rodinou. O popularitě jeho služeb ve městě svědčí i to, že „ordinovali“ až do posledních okamžiků před Vánoci. Převážná část hraček pochází od lidí, kteří mají vztah k určité hračce, ta je však rozbitá, ale oni by ji i tak chtěli předat svým potomkům.
„Toto je místo, kde se hračky stávají pacienty a je s nimi zacházeno s veškerým respektem a péčí, kterou si zaslouží. Věříme, že hračka není jen souhrnem materiálu, z něhož je vyrobena. Hračky jsou nabité prvky emocí a povzbuzují kreativitu a náklonnost. Koneckonců, prostřednictvím hry se naučíme, jak žít,“ tvrdí doktor Luiz.
Mezi hračkami „na příjmu“ jsou nejenom panenky, kterým upadla nožička či hlavička, ale i vadné dálkové ovladače od robotů nebo autíček, najdete tu i rozbité vagonky a mašinky z dětských kolejišť.
Nemocnice je pro tyto případy dobře vybavená. Mají tu nejen úrazové oddělení nebo jednotku intenzivní péče, ale i operační sál, ortopedii a oddělení pro zotavení panenek. Aby operatéři poznali, co jejich „pacientům“ chybí, nechybí ani rentgen a speciální oddělení s endoskopem.
Nemocnice hraček za opravu neúčtuje více než 20 procent původní hodnoty hračky a provede přibližně 40 až 50 oprav za měsíc.
Vznik opravny souvisí se současným trendem, kdy se volá po tom, aby se rozbité a pokažené věci nevyhazovaly, ale opravovaly. A nemusí to být jen nařízením Evropské unie (o plánovaném zákazu kazítek čtěte zde), ale i o soukromých iniciativách nadšenců.
Například na serveru Opravárna.cz se párují lidé, kteří potřebují něco opravit, s těmi, jež to dokážou (o Opravárně čtěte zde). Anebo na Zdrojovně, kde se sdružují lidé, kteří pomocí šikovných rukou nejen opravují pokažené věci, ale často i přetvářejí ty staré do nových (o Zdojovně více zde).