Zatímco váží maso a dává pečivo do igelitového sáčku, vtipkuje se zákaznicemi. Za tento čas, během něhož dá nákup dvěma ženám, by prodavačka v jakémkoliv supermarketu stihla odbavit hned několik zákazníků. Tady ale není kam chvátat.
Je všední den, brzy ráno, což není čas, kdy by bylo v malém obchodě na návsi obce Lodhéřov nedaleko Jindřichova Hradce příliš rušno.
„Minulý pátek a sobotu jsem ale měla plno. Někdy fronta sahala přes celý obchod a najednou přišlo 10 až 15 lidí. Dnes mám otevřeno necelé dvě hodiny a zatím tady bylo 42 lidí, což je celkem slušné,“ usmívá se za pultem 34letá Radka Mertlová.
Lidé nadávali, že musí pro rohlíky daleko
V obchodě Jednoty pracuje od poloviny března, kdy se zde otevřel. Předtím si místní vyzkoušeli čtyři měsíce, kdy ho k dispozici vůbec neměli.
„Lidé strašně nadávali, že musí i pro pár rohlíků jezdit do Deštné nebo Jindřichova Hradce. Někteří, hlavně ti starší, museli jet autobusem, nebo někoho poprosit, aby jim nákup přivezl. Hned jak jsme otevřeli, začali chodit. Za chvíli navíc začnou přijíždět i turisté,“ líčí prodavačka.
V obci žije několik stovek obyvatel a její vedení o důležitou službu nechtělo přijít. Jenže její udržování je stále těžší. Soukromý investor odtud loni na podzim odešel a poté začalo vyjednávání s Jednotou.
„Chceme, aby měli možnost vykonávat službu občanům. Proto jsme se domluvili na několika podmínkách. V přestavěných prostorách v Lodhéřově platí symbolický nájem tisíc korun měsíčně. Zároveň mají úlevu na vodném a stočném a podílíme se na opravách,“ vysvětluje starostka Zdeňka Klesalová.
Součástí Lodhéřova je také tři kilometry vzdálená Studnice, kde je obchod už od 60. let minulého století. I ten patří Jednotě a provoz zde funguje podobně. Neplatí nájem ani vodné a stočné. S blížícím se polednem sem nezamíří téměř nikdo. Pouze jeden z místních vysedává na lavičce před vchodem a pije pivo.
Chodí spíše o víkendech
Lidé sem chodí spíše o víkendech a na drobnější nákup. Zároveň je to pro ně jediné místo, kde se mohou setkávat. Hospodu v Lodhéřově mají vzdálenou tři kilometry.
„Lidé se mohou potkávat a popovídat si. Zatím máme dobrou zpětnou vazbu. Prodejny jsou využívané. Je ale jasné, že s úlevami nemůžeme žít donekonečna,“ míní starostka.
Lodhéřov je jedním z mnoha míst, kde musí obce pomáhat s fungováním obchodu. Jen v loňském roce zaniklo podle nezávislého šetření společnosti AC Nielsen v Česku 1 082 maloobchodních prodejen o velikosti do 400 metrů čtverečních; 759 z nich má prodejní plochu do 50 metrů čtverečních.
Číslo se ve srovnání s rokem 2016 zvedlo dvojnásobně. Zároveň se zvyšuje počet supermarketů. Asociace českého tradičního obchodu (AČTO) proto varovala, že každý nový supermarket ohrožuje existenci malých prodejen až v okruhu dvaceti kilometrů.
Asociace pro zájemce vytvořila materiál, kde je popsáno, jak v takových případech postupovat.
„Často se stává, že je ve vedení prodejny neschopný vedoucí, který neumí hospodařit. My jsme schopni zadarmo poskytnout konzultaci a doporučení. Zjistíme, jestli je obchod dobře vybavený, řekneme, co je špatně, co je třeba změnit a tak dále. Pokud na to obec má, může ho podpořit z vlastních zdrojů,“ radí Zdeněk Juračka, předseda AČTO. Sám pochází z Nové Včelnice na Jindřichohradecku.
Nejtěžší to mají malé vesnice
Podle něj se obchody dokážou uživit v obcích, kde žije 500 lidí. Vesnice s 300 obyvateli už mají problém. Z Lodhéřova stačí popojet pár kilometrů na jih do obce Roseč s více než dvěma stovkami obyvatel. Obchod zde mají z dob Akce Z.
I odtud před časem odešel soukromý investor kvůli důchodu a místo nakonec zabrala Jednota. Rosečtí mezitím přišli o možnost rychlého nákupu na více než rok. Od loňského léta mají prodejnu zpátky i díky tomu, že Jednota nemusí platit nájem.
„Zaplať pánbůh za to. Co bychom dělali, kdyby tady obchod nebyl? Kam já se dostanu? Vždyť půl dne v Hradci bych nevydržela,“ říká napůl pobaveně 81letá Eva Neužilová. V tašce si odnáší nákup a při odchodu prohazuje s prodavačkou několik slov.
Ne každý obecní úřad je ale schopný prodejny dotovat. V takovém případě může podle Juračky požádat kraj, jenž by měl mít na podobné případy vyčleněné peníze. Například sousední Vysočina letos zdvojnásobila objem peněz na pomoc maloobchodu v grantovém programu Venkovské prodejny na čtyři miliony korun. Jihočeský kraj zatím takové zvláštní peníze nemá.
„Přímo obchody nepodporuje, ale podporujeme obce a záleží na nich, kam podporu směřují. Situace se zhoršuje, pro malé obce je to skutečná potíž, a tak o podpoře přemýšlíme. V blízké budoucnosti se o problému budeme bavit,“ přislíbila hejtmanka Ivana Stráská.
Pro obce i provozovatele je každý finanční příspěvek důležitý. „Formy podpory jsou různé. Někde přispívají určitou roční částkou, jinde je nájemné zdarma nebo energie půl na půl. Každá koruna je dobrá a pomůže obchod na venkově udržet déle,“ hodnotí Zdenek Blahník, místopředseda a vedoucí odboru obchodu Jindřichohradecké Jednoty.
