Když už člověk povolení dostane, musí projít několika kontrolami. První z nich je při vstupu do areálu elektrárny. Probíhá tu běžná „letištní“ kontrola, zároveň však už tady se měří radioaktivita, aby ji lidé „nevnášeli“ dovnitř. Jinými slovy, aby bylo předem jasné, že si ji s sebou přinesli a že se „nenakazili“ uvnitř elektrárny.
Není prý moc běžné, že by tady přístroj zapípal.
Mluvčí elektrárny Marek Sviták však vzpomíná na kuriózní případ, kdy se tak u jednoho pracovníka z dodavatelské firmy stalo. Přístroje ukazovaly hodnoty, které byly lehce nad běžnou přírodní dávkou radioaktivity.
Zaměstnanec následně absolvoval několik kontrolních měření, z nichž pracovníci elektrárny zjistili konkrétní radionuklidy v jeho těle. A nakonec se svěřil, že měl k večeři šumavského divočáka, který se nejspíš nakrmil něčím z místa, kde před třiatřiceti lety úřadoval černobylský jaderný mrak.
Před vstupem do kontrolovaného pásma elektrárny vyfasuje každý zářivě žlutou kombinézu, speciální boty a helmu. Barva prý byla zvolena záměrně. Veškeré oblečení se při odchodu musí odevzdat, a pokud by na to někdo zapomněl, žlutá každého trkne. U další kontroly dostane i dozimetr, který v každém okamžiku sleduje hodnotu případného ozáření.
36,6 metru nad zemí
Reaktorový sál s kruhovým půdorysem je 36,6 metru nad zemí, jede se k němu výtahem. Během odstávky v něm panuje čilý ruch, nemění se jen palivo, ale provádějí se tisíce kontrol včetně bezpečnostních systémů. A také se tu a tam něco opraví nebo modernizuje – během letošní odstávky prvního bloku se tu například zkoušely nové kontejnery na použité palivo. Naostro se poprvé použijí během letní odstávky druhého bloku.
Palivo se mění jednou ročně právě během odstávky, nejvhodnější doba je na jaře a v létě, kdy je v přenosové soustavě nižší spotřeba. První blok byl letos odstaven v březnu a dubnu, reaktor ve druhém bloku to čeká od poloviny června. Obvykle se mění zhruba čtvrtina paliva. Nyní to v prvním bloku bylo o něco víc. Technici vyměnili 48 palivových souborů z celkových 163.
Vedle paliva od ruského výrobce TVEL zaváželi nově také šest kazetových souborů od Westinghouse Electric Sweden. ČEZ je chce otestovat, než vypíše tendr na dodávky po roce 2023, do kdy má domluvený objem paliva se současným dodavatelem. Energetici z Temelína s oblibou porovnávají uran s uhlím. První blok před poslední odstávkou za rok nepřetržitého provozu vyrobil 9,4 terawatthodiny elektřiny. Spotřeboval 20 tun uranu. Na stejné množství elektřiny by uhelné elektrárny spálily 8,5 milionu tun uhlí.
Palivové soubory jsou v reaktoru čtyři roky, ale v průběhu odstávky se uvnitř tlakové nádoby přemisťují na jiné pozice. Výměna paliva probíhá ve vodní lázni. „Přemisťujeme palivo tak, aby v reaktoru proudilo teplo i neutrony rovnoměrně,“ vysvětluje Sviták.
Zavážení paliva trvá čtyři dny. Temelínští technici k tomu používají dálkově ovládaný zavážecí stroj. Jeho maximální rychlost je necelých 30 centimetrů za sekundu. V průběhu zavážení se však liší. Například vlastní palivový soubor zařízení na pozici v reaktoru zasouvá rychlostí tři centimetry za sekundu. Každý jeho pohyb sleduje obsluha pomocí speciální kamery.
Po čtyřech letech v reaktoru pak vyhořelé palivo „odpočívá“ a chladí se až deset let v „bazénu“ přímo v reaktorové místnosti, pak je uloženo do speciálních kontejnerů a umístěno v meziskladu. Zmíněné nové modré kontejnery na skladování použitého paliva dodává plzeňská Škoda JS. Ocelový kontejner o hmotnosti 105 tun pojme 19 palivových souborů, mohou v něm být až 60 let.
Škoda JS ostatně provádí většinu servisních činností v primárním okruhu v tuzemských jaderných elektrárnách. Se speciálními nástroji se její technici podílejí i na demontáži reaktoru, která včetně všech kontrol trvá čtyři dny. Přistupuje se k ní po zastavení štěpné reakce a vychlazení reaktoru.
Zpětná montáž po zavezení paliva trvá opět čtyři až pět dní, víko k tlakové nádobě přitahuje 54 svorníků. K jejich utažení se používá obří utahovák. Se vším pomáhá obří žlutý otočný polární jeřáb, který je umístěn uvnitř reaktorového sálu. S jeho pomocí se také transportují zásobníky s čerstvým jaderným palivem do reaktorového sálu a z něj zase obalové soubory naplněné vyhořelým jaderným palivem.
Zkoušky pod tlakem
Jde o setiny milimetrů. „Závěrečná fáze montáže reaktoru, kdy se zatěsňují spoje, je kritická na přesnost práce a na lidskou chybu. Všechny těsnostní spoje se pečlivě kontrolují. Pokud je indikována netěsnost, je nutno je přetěsnit a zkoušky se opakují,“ říká Petr Zapletal, vedoucí střediska ETE ze Škody JS. To se však podle něj stává výjimečně.
Těsnost primárního okruhu včetně reaktoru se kontroluje pomocí tlaku. „První vlna zkoušek jsou studené tlakové zkoušky, které probíhají při tlaku tří megapascalů, následují horké tlakové zkoušky, které probíhají při tlaku přes 17 megapascalů, což je vyšší tlak, než je provozní,“ říká Sviták.
Letos po skončení výměny paliva ověřovali technici navíc i těsnost ochranné budovy kolem reaktoru, neboli kontejnmentu. Schránka musí odolat tornádu či zemětřesení. Zjednodušeně řečeno se kontrola provádí tak, že se vnitřek budovy napěchuje vzduchem a měří se úniky tlaku. V kontejnmentu je rozmístěna padesátka čidel, součet všech netěsností nesmí být podle Svitáka větší než hlavička od špendlíku.
„Harmonogram odstávky má téměř 15 tisíc činností, musíme to zvládnout během necelých dvou měsíců. Podílí se na nich zhruba tisícovka lidí ze zhruba šesti desítek dodavatelských firem,“ říká mluvčí Sviták.
Cesta ven z reaktorového sálu trvá možná ještě o něco déle než dovnitř. Případná kontaminace se navíc kontroluje celkem na čtyřech místech. Pro zaměstnance už je to asi rutina, návštěvníkovi však chvilku trvá, než najde vhodnou polohu, aby ho přístroj dobře změřil. Vše dopadlo dobře, z elektrárny si žádnou radioaktivitu neodnášíme.
