Vyplývá to ze závěrů testu (v angličtině najdete v pdf zde), který je dosud nejpodrobnější analýzou dvojí kvality na společném trhu (srovnání složení výrobků najdete v angličtině v pdf zde). Dosud se testy zaměřovaly jen na několik zemí, srovnávaly například české potraviny s německými či rakouskými verzemi, nebo slovenské s jejich západními ekvivalenty.
Současný text zároveň smetl premisu, že spotřebitelé západních zemí dostávají „naservírovány“ lepší potraviny než obyvatelé postkomunistických zemí střední a východní Evropy.
„Výsledek je různorodý: i když mám radost, že se neprokázalo rozdělení na Východ a Západ pokud jde o složení značkových potravin, trápí mě zjištění, že jedna třetina testovaných výrobků má rozdílné složení, přestože obal je stejný nebo podobný,“ řekl Tibor Navracsics, komisař pro zdraví, kulturu a sport.
V testu se objevilo 1 380 vzorků potravin z 19 zemí, celkem 128 různých produktů. Test však připouští, že rozsah nereprezentuje širokou škálu zboží, dostupnou v EU. Nejproblematičtější skupina čítá devět procent produktů, které se lišily složením, přičemž se tváří marketingově zcela stejně. Dalších 22 procent produktů se prezentovalo podobně jako na jiných trzích, ale měly jiné složení.
23 procent výrobků mělo stejný obal i složení, 27 procent produktů mělo rozdílné složení v různých zemích a zároveň jiný obal.
Analýza však konstatovala, že neexistuje jednoznačná geografická šablona, z níž lze usuzovat na rozdíly ve složení a navíc rozdíly ve složení neznamenají nutně rozdíly v kvalitě potravin.
Někde je v pivu kukuřice, jinde rýže
Mezi srovnávanými produkty je například jahodový jogurt Danone, Coca-Cola, Fanta, margarín Flora, kečup Heinz, sojové mléko Alpro, uzeniny Dulano a mnoho dalších potravin. Některé vůbec nejsou v ČR dostupné.
A kde jsou rozdíly? Například tvarohový sýr s bylinkami Almette ve verzi pro český, slovenský a polský trh je stejný, ale německý sýr je tučnější, méně sladký a slanější. Nejvíce se však odlišuje v Litvě, kde je nejméně tuku, soli a nejvíce sacharidů. Německá verze má také největší zastoupení bylinek v tomto sýru a neobsahuje sušené odstředěné mléko jako všechny ostatní verze výrobku.
„Mohou být rozdíly v chuti, konzistenci a použitých surovinách, ale v kvalita se neliší,“ vysvětlil výrobce, jímž je bavorská společnost Hochland.
V některých případech jsou suroviny stejné, ale liší se jejich značení nebo nutriční hodnoty. To je případ třeba špaget ekonomické privátní značky Clever obchodního řetězce Billa. Verze pro belgický trh má zejména vyšší podíl sacharidů než česká a slovenská verze. Řetězec to zdůvodnil odlišnými dodavateli a tím, že preferuje lokální suroviny.
Coca-Cola se v 18 zemích mírně liší množstvím cukru, ale také typem sladidla. Někde se používá glukózovo-fruktózový sirup (také případ ČR), častější je však slazení cukrem. Podle firmy je to dáno regionálními okolnostmi jako je dostupnost surovin.
Odlišnosti jsou i u piva Corona, ačkoliv výrobce tvrdí, že chutná všude stejně. Někde se používá rýže, jinde kukuřice, někde chmel a jinde chmelový extrakt.
U jogurtů Danone se ve 13 zemích často liší podíl nasycených tuků, ale i cukrů. Podíl sacharidů je od 3,9 gramů (Chorvatsko) na 100 gramů jogurtu po 5,7 gramů (Slovinsko, Německo). V Česku jogurt obsahuje 5,1 gramů, stejně jako na Slovensku a v Polsku.
Naopak stejné jako v jiných zemích jsou z výrobků dostupných i v ČR například žvýkačky Airways od firmy Wrigley’s, zmrzlina Magnum od Unileveru či Pizza Hawaii Dr.Oetker a Nutella. Je zřejmé, že řada výrobců dvojí kvalitu narovnala poté, co se stala politickým tématem.
„Na jednotném evropském trhu nebude uplatňována dvojí kvalita. S novým zákonem, který trestá dvojí kvalitu a posiluje pravomoci spotřebitelských orgánů máme v rukách nástroj, který s touto praktikou skoncuje,“ je přesvědčena eurokomisařka Věra Jourová.
Jiní politici tak nadšení nebyli. Zákon sice implementuje i Česká republika, v Bruselu byla však přijata mírnější verze legislativy. Podle odpůrců však umožní různé výklady a dává potravinářským firmám šanci se nové povinnosti vyhnout.
