Život byl krásný a všem se žilo dobře. Režimu se lidé nemuseli bát, protože mu záleželo jen na blahu národa. Tajná policie neexistovala, stejně tak represe, popravy a pracovní tábory. Celá země prosperovala.
Učebnice, které lakují bulharský socialismus na růžovo, vydalo pět různých nakladatelství. V každém se s nedávnou minulostí vypořádali trochu jinak.
Některé knihy jen formálně splnily podmínku ministerstva školství, že mají středoškoláky vzdělat o minulém režimu, další se pouští do čisté propagandy.
Historici se obávají, že se kvůli tomu mladí Bulhaři vůbec nedozvědí, co bylo podstatou komunismu ani jak život za totality vypadal. Z podoby učebnic, které se mohou ve školách objevit už po prázdninách, jsou rozčilení nejen odborníci, ale i učitelé a bulharští ochránci lidských práv. Místní nadace historiků proti učebnicím také sepsala petici.
Nové učebnice podle Rádia Svobodná Evropa (RFE/RL) dlouholetého vládce socialistického Bulharska Todora Živkova představují jako hrdinu, který „vládl mírně a bez vážnějších represí“. „Živkovova opatření se zaměřovala na zlepšení života obyvatel,“ tvrdí jedna z knih.
Nucené práce, mučení a vraždy
Země přitom pod vyučeným knihtiskařem Živkovem, který zemi vedl od roku 1954 až do svého pádu v roce 1989, zažívala tvrdý režim. Bulharsko bylo prostřednictvím jeho osoby se Sovětským svazem pevně spjato. Jak Živkov sám říkal, země „dýchaly stejnými plícemi a v jejich žilách kolovala stejná krev“.
„Jsme si tak blízko, jako jsou zuby rtům,“ popisoval podle amerického deníku The New York Times muž, který Sovětům ochotně sloužil. To se podepisovalo i na podobě režimu. Z tisíců lidí se stali političtí vězni, disidenty a inteligenci sledovala tajná policie a nechyběly ani kruté pracovní tábory.
Zakázané Bulharsko. Todor Živkov ukrýval Stonehenge i Lví hlavu |
Jeden z nich fungoval na dunajském ostrově Belene a patřil mezi místa s mimořádně nelítostnými podmínkami. Bulharští dozorci v něm vězně psychicky a fyzicky mučili. Kromě bití či těžké práce i hladem a namátkovými popravami spoluodsouzených. Podle tureckého listu Daily Sabah v táboře zemřelo na osm tisíc lidí.
Jejich těla skončila v Dunaji či v neoznačených hrobech. Z mnohých se však stala i potrava pro prasata. Jedna kritizovaná učebnice přitom tvrdí, že Živkov byl tím, který pracovní tábory uzavřel a „skoncoval s nelidskými praktikami, které zničily osudy tisíců lidí“. Další pak říká, že Bulhary sice trápilo potlačování lidských práv, ale rostoucí životní úroveň je uchlácholila.
„Nejdůležitější aspekty totalitního komunistického režimu – politický teror, represivní systém, naprosté podrobení země a diktát Kremlu nejen v zahraniční politice, ale absolutně všech sférách života – se zde záměrně nezdůrazňují,“ popisuje historička Evelina Kelbčevová.
Největší migrace v Evropě od druhé světové války
Učebnice mlčí o tom, jak Živkov za pětatřicet let své vlády Bulharsko zruinoval i o zhruba 30 tisících Bulharů, které nastupující komunisté popravili hned v roce 1944. „O všudypřítomných popravách, které měly vytvořit atmosféru strachu, tam není ani zmínka. V učebnicích nejsou ani fakta o perzekuci náboženských menšin včetně křesťanů a muslimů,“ dodává.
Poukazuje přitom především na nucenou asimilaci milionu bulharských Turků, kterou Živkov rozjel v roce 1984 a během níž turečtí občané přišli nejen o právo na svobodnou volbu náboženství a dodržování svých tradic, ale i o práci. Jedné noci je pak bulharští policisté svezli na místní služebny a přinutili je změnit si jméno z tureckého na slovanské.
Pokud Turci odmítli, často končili po boku disidentů v „převýchovném středisku“ na Dunaji. Zásahy proti těm, kteří s asimilací nesouhlasili, spolu s otevřením bulharsko-tureckých hranic o pět let později vedlo k největšímu evropskému stěhování od konce druhé světové války. Do Turecka tehdy podle RFE/RL odešlo přes 300 tisíc Turků.
Náměstek bulharského ministerstva školství Petar Nikolov po dotazu stanice zdůraznil, že ani jedna z pěti navrhovaných učebnic ještě nedostala finální schvalovací razítko a že resort už dostal stížnosti na učebnice hned z několika stran. Ministerstvo podle něj s kritikou souhlasí a věří, že autoři kontroverzní kapitoly upraví ještě před začátkem školního roku.
„Upřímně řečeno, některé texty byly provokativní,“ prohlásil podle bulharské tiskové agentury IBNA také ministr školství Krasimir Valčev.
