Podle analytiků je téměř jisté, že Lagardeová jako první žena skutečně usedne do kanceláře prezidenta Evropské centrální banky (ECB). Ti ale neočekávají, že by se od kurzu vytyčeného jejím předchůdcem Mariem Draghim nějak zásadně odchýlila – alespoň na začátku osmiletého funkčního období.
„Bude pokračovat v relativně holubičím nádechu měnové politiky ECB. V tomto ohledu asi nelze čekat zásadnější otočení kormidla ECB, což by se stalo v případě, že by se prezidentem stal dříve zmiňovaný Jens Weidmann, který je dlouhodobým oponentem výrazně uvolněné měnové politiky,“ uvádí ekonom ING Bank Jakub Seidler.
Jak si vede eurozóna
Právě jméno guvernéra německé Bundesbanky patřilo v pelotonu uchazečů o nejvyšší post v ECB k nejskloňovanějším, ale zároveň k nejkontroverznějším.
Christine Lagardeová ještě v pozici šéfky Mezinárodního měnového fondu Draghiho kroky vždy podpořila – šlo například o slavnou větu „uděláme cokoliv a věřte, bude to stačit“, kterou Draghi v roce 2012 v čase řecké krize odrazil útok na společnou evropskou měnu. Stála za ním i při snižování úrokových sazeb v eurozóně téměř k nule, a dokonce i pod ni.
A v neposlední řadě kvitovala i nákupy dluhopisů zvané „kvantitativní uvolňování“, které Draghi a jeho tým v ECB ukončili teprve v prosinci 2018.
Za obvyklých okolností by tak na novou šéfku čekalo postupné zvyšování úroků, zkrátka návrat k normálu. „Existuje však nezanedbatelná šance, že ECB bude čelit krizím některých členských zemí eurozóny, což by vyžadovalo flexibilitu a možná i opětné použití nestandardních nástrojů,“ upozorňuje analytik UniCredit Bank Pavel Sobíšek.
Centrální bankéřka bez bez ekonomického vzdělání
V této oblasti se může projevit hlavní rozdíl mezi Christinou Lagardeovou a všemi jejími předchůdci ve funkci. Ti totiž bez výjimky prošli různými patry domovských centrálních bank až na kapitánský můstek v ECB, zatímco Francouzka vystudovala práva a k ekonomickému portfoliu se dostala přes antimonopolní spory a následně díky ministerským funkcím ve vládách pod taktovkou prezidentů Jacquese Chiraca a Nicolase Sarkozyho.
„Že není původem ekonomka, bankéřka ani centrální bankéřka, je nevýhodou. Ale na druhou stranu jako manažerka prokázala, že si umí vybrat spolupracovníky, špičkové experty do svého týmu, kterým umí naslouchat. Je to politický reprezentant, má politické konexe a silná je její schopnost prosadit svůj pohled a dosáhnout konsenzu,“ myslí si ekonom KB Jan Vejmělek.
Lze proto předpokládat, že se Lagardeová více opře o aparát centrální banky, především o hlavního ekonoma ECB Philipa Lanea a jeho tým.
Právě v kancelářích na 38. podlaží frankfurtského věžáku vznikají analýzy, na základě kterých pak guvernéři ECB rozhodují o úrokových sazbách a dalších krocích.
Vzhledem k tomu, že inflace v eurozóně podstřeluje dvouprocentní cíl, ekonomika zpomaluje a výhled zatemňují celní války, nelze vyloučit, že ECB bude kreativnější, než by bylo mnohým ekonomům i politikům libo.
A jestli má někdo šanci kroky centrální banky dobře prodat, je to právě Lagardeová.
