Společnost Fibria se řadí mezi tzv. etické investory. To znamená, že její činnost, na kterou má ekologické certifikáty, má být udržitelná a maximálně šetrná k přírodě. Po sloučení se společností Suzano Papel e Celullose začátkem tohoto roku se stala jedničkou v byznysu s eukalyptovou buničinou.
Ekologové si stěžují na jeden z pěti projektů, které Fibria financuje ze zelených dluhopisů, které mají být splacené v roce 2027 a mají podpořit udržitelné lesní hospodářství. Vše začalo v roce 2017, kdy Fibria získala prodejem zelených dluhopisů investice ve výši 700 milionů dolarů. Celkem 459 milionů z toho vložila do správy lesů k udržitelné produkci buničiny a nějakých 22,5 milionů pak do obnovy původních lesů, podpory biodiverzity a ochrany vodních zdrojů.
Zní to záslužně, realita je však trochu jiná. Zpráva Green Bond, kterou měl k nahlédnutí britský deník Independent, ukazuje, že více než polovina dosud zveřejněných výdajů na udržitelné lesní hospodářství ve výši 459 milionů dolarů byla použita na nákup dřeva z udržitelných zdrojů. Před prodejem dluhopisů přitom něco takové společnost rozhodně neplánovala. Nákup dřeva namísto ochrany lesů je tedy prvním bodem kritiky. Společnost Suzano na svou obranu argumentovala tím, že obě činnosti praktikuje samostatně a nezávisle na sobě.
Plantáže původní džungli nenahradí
Další bod kritiky je namířen proti eukalyptovým plantážím. Ekologové kritizují to, že mají pro životní prostředí jen malý přínos a mohou být dokonce kontraproduktivní. Společnosti Fibria připravuje půdu pro pěstování sazenic eukalyptu, provádí hloubkové orání, sází sazenice, udržuje je a poté sklízí. „Příprava půdy pro plantáže odhaluje půdu, která obsahuje oxid uhličitý, což vede uvolňování obrovského množství emisí,“ upozorňuje lesní výzkumník a konzultant Wolfgang Kuhlmann.
Navíc eukalyptové plantáže odstraňují z atmosféry méně oxidu uhličitého než přírodní lesy, které by rostly na stejné půdě bez zásahu, pokud by měly šanci,“ dodává výkonná ředitelka Global Forest Coalition Simone Lovera.
Výzkum podporuje obě tato tvrzení. Například dubnový článek v časopise Nature uvedl, že před přípravou terénu na plantáže je na místě o něco méně uhlíku, než poté, co je půda přeměněna na plantáže. Pravidelné sklizně a čištění plantáží uvolňuje uložený oxid uhličitý zpět do atmosféry každých 10 až 20 let. Naproti tomu přírodní lesy pokračují v odbourávání uhlíku po mnoho desetiletí.
Studie, na které spolupracuje i Kuhlmann, podrobně popisuje dopad sklizní na plantážích eukalyptu společnosti Fibria na životní prostředí. Sklizně podle údajů probíhají v průměru každých sedm let. Přibližně polovina výsledného dřeva se obvykle spaluje za účelem výroby energie – okamžitě uvolňuje uhlík, zatímco z druhé poloviny se vyrábějí výrobky každodenní spotřeby, jako je kancelářský nebo hedvábný papír.
„Do dvou až tří let po sklizni se téměř veškerý uložený oxid uhličitý znovu uvolní do atmosféry,“ říká zpráva organizace Environmental Paper Network (EPN), kterou tvoří kolektiv výzkumných pracovníků zaměřených na ochranu klimatu a lesů. S tím souhlasí i odborný asistent v oblasti energetických a environmentálních technologií na Imperial College v Londýně Niall MacDowell. „Oxid uhličitý absorbovaný biomasou nelze považovat za uložený, pokud je tato biomasa následně sklizena a spálena, přičemž výsledný oxid uhličitý je vypuštěn do atmosféry,“ říká MacDowell.
Manažer udržitelnosti ve společnosti Suzano Cristiano Oliveira připouští, že při přípravě půdy na plantáže se uvolňuje určité množství uhlíku, ale tvrdí, že toto množství je malé, protože společnost umisťuje zbytky sklizených stromů do půdy. Dodává, že tato praktika způsobuje, že spalování dřeva ze sklizených stromů je uhlíkově neutrální. Není však jasné, jak malé množství emisí z první činnosti ruší emise z druhé činnosti.
Nerealistické úspory uhlíku?
Zmatek je i v tom, kolik uhlíku absorbují eukalyptové stromy společnosti Suzano. Zdá se, že společnost má na tuto otázku alespoň dvě různé odpovědi, z nichž žádná není v souladu s externími odhady. První zpráva společnosti Fibria z dubna loňského roku říká, že roční úspory oxidu uhličitého na 537 hektarech eukalyptových plantáží jsou 65 175 tun na jednom z jejich stanovišť. To by bylo asi 121,4 tun na hektar ročně.
Podle studie společnosti EPN je to však nereálné. Z hektaru by podle ní mohla být roční úspora okolo 36,7 tun oxidu uhličitého. Tento odhad se přibližuje i k výpočtu, který předal deníku Independent lektor v oblasti bioenergie na Imperial Collage Jeremy Woods. Podle něj pravděpodobně dojde k úspoře 31 tun, i když dodává, že je možná i mnohem vyšší produktivita.
Oliveira reaguje připomínkou, že společnost neviděla metodologii, kterou EPN použila pro výpočet úspory uhlíku. Ani společnost Suzano prozatím nesdělila, jakou metodologii používá. Zveřejnila ovšem svou nejnovější zprávu Green Bond Report z května 2019. Pokud jde o eukalyptové plantáže, odhad úspor uhlíku je podle této zprávy pouze 2 tuny na hektar ročně.
Další komplikace jsou pak spojovány s devastací půdy narušením vodního režimu v regionu, protože eukalypty spotřebují opravdu velké množství vody. Suzano svou činnosti přesto chválí a říká, že výsadba eukalyptových plantáží je jedním z nejúčinnějších alternativních zdrojů dřeva pro různá konečná použití a navíc snižují odlesňování původních lesů.
Zelená značka
Znepokojení nad skutečnými environmentálními výhodami společnosti Fibria vyvolávají otázku. Jak je možné, že společnost v roce 2017 získala zelenou značku?
Studie EPN uvádí, že přidělení značky obvykle závisí na samotných emitentech, kteří vysvětlují, jak výnosy z dluhopisů použijí pro environmentální projekty. Pro větší transparentnost mohou emitenti pověřit externí organizaci. Tohoto přístupu využila i firma Fibria. V listopadu 2016 získala od auditorů Sustainalytics tzv. stanovisko druhé strany.
Auditoři ze Sustainalytics dospěli k závěru, že výdajové plány výnosů dluhopisů byly v souladu se zásadami zelených dluhopisů, které stanovuje Mezinárodní asociace pro kapitálový trh (ICMA).
