Původní Ochranné sdružení spisovatelů a nakladatelů hudebních děl během stovky let prošlo řadou změn, vedle názvu se měnila právní forma, podstatně se zvýšil počet zastupovaných autorů i objem vybíraných peněz.
Ochranný svaz autorský neboli OSA (logo)
Například na podzim 1969 zastupoval Ochranný svaz autorský (OSA) zhruba
2 700 domácích autorů, v polovině 80. let to bylo už na 3 500. Výrazně pak počet zastupovaných narostl po roce 1989, nyní OSA hájí práva přibližně
9 500 autorů nebo jejich dědiců.
Organizace jako kolektivní správce na základě zákona a z pověření ministerstva kultury na jedné straně vybírá poplatky například od rozhlasových a televizních stanic, organizátorů koncertů a dalších akcí nebo podnikatelů, kteří zákazníkům pouštějí rádio či televizi.
Na druhé straně je pak rozděluje mezi autory, které zastupuje. Část peněz přitom OSA posílá také do zahraničí svým partnerským organizacím, od kterých pak dostává peníze pro české tvůrce.
Začátkem 90. let minulého století svaz rozděloval mezi členy a další autory kolem 150 milionů korun, během dalších dekád pak příjmy výrazně vzrostly. V roce 2004 už překročily půl miliardy, loni objem vybraných prostředků dosáhl 973 milionů korun. O tom, podle jakého klíče se budou peníze rozdělovat, rozhodují sami členové svazu.
Fungování OSA ale provázejí také kontroverze, bývá kritizován třeba pro údajně neprůhledné fungování, kritiku vyvolává i způsob kontroly výběru poplatků.
Protest hudbou. Takhle se demonstrovalo před OSA v září 2016:
