Evropské země v posledních týdnech znovu zavedly tvrdá opatření v boji s koronavirem. Jaká je situace v Asii?
V Asii i Pacifiku, protože podobně vypadá i Austrálie a Nový Zéland, přišla rychlá a tvrdá opatření hned na začátku pandemie. Asi i kvůli tomu, že si všichni pamatují epidemii SARS. Kromě tvrdých opatření je pak mottem většiny států v regionu „rychle zavírat a pomalu rozvolňovat.“ Nikdo s otvíráním nespěchá. To společně s masivní informační kampaní umožnilo, že tato část světa je v boji s virem úspěšná a mnoho asijských států má koronavirus „za sebou“. To pak zvlášť vidíme na ekonomické aktivitě, která rychle nabírá na síle.
Nemůže se stát, že se nákaza rychle vrátí?
Určitě může. Toho se tu všichni nejvíc bojí. Proto pravidla při vstupu do zemí jsou nadále velice přísná. Třeba v Hongkongu vám okamžitě po příletu provedou covidový test. Na letišti musíte počkat osm hodin, dokud není jasné, že nejste pozitivní. Pokud vám najdou virus, jdete hned do nemocnice a vaši blízcí mnohdy také. V případě, že jste negativní, pustí vás do města, ale čeká vás čtrnáctidenní povinná karanténa. A vy s místní vládou podepisujte smlouvu, že karanténu neporušíte. Jinak vás čeká pokuta nebo soud. Ke konci karantény vás znovu otestují a teprve poté jste volný. Podobná pravidla mají všichni od Austrálie, přes Vietnam až po Koreu. Kromě toho se všude nosí roušky, dodržují přísná hygienická opatření a jsou zakázány větší akce. V hospodách maximálně po čtyřech. Jestli tak lze něco zobecnit, tak je to právě vážnost, se kterou se k pandemii přistupuje. A to včetně pravidel a jasných postihů za jejich porušení.
Pár nových případů covidu a Čína nahnala desetitisíce lidí na testy |
I tak ale musí k počtům nových případů docházet.
V osmimilionovém Hongkongu byly dlouhodobě jednotky případů denně. V posledních dnech jsou to desítky a vláda už bije na poplach. Ne při tisících, ale už při desítkách. Podobné to je ve Vietnamu nebo pacifických státech. Pokud se nové případy objevují, tak jde z velké části o import. Proto se vlády bojí otevírat hranice. Zároveň v některých zemích vznikají i vnitřní hranice. Například v Austrálii nebylo možné cestovat z Melbourne do Sydney.
Zavírají se obdobně i provincie nebo města v Číně?
Ano. Lokální uzavírky jsou asi nezbytné, aby ekonomický i společenský život ve zbytku země mohl fungovat dál. Lidé to respektují, nechtějí se stát obětmi vlastního úspěchu. Osm měsíců dodržovali tvrdá pravidla a pokud se něčeho bojí, tak toho, že se virus vrátí. Je to i otázka prestiže vlád. Opakovaně mi zde přátelé říkají, že ‚dodržovat pravidla je v krizi normální.‘ Platí to ostatně i mimo pandemii. Asiaté jsou prostě více zaměření na pravidla a k věcem přistupují komunitně. Důraz na celek je všudypřítomný, a to prakticky bez rozdílu v celé Asii.
Starší lidé třeba nepoužívají internet. Jak v Asii probíhají informační kampaně, dostanou se nařízení ke všem?
Vlády mají pravidelné tiskové konference a vy dopředu víte, kdy bude ministr zdravotnictví v televizi. Na minuty. Vedle toho mají lidé v mobilech aplikace detailně informující, jak se pandemie vyvíjí a jaká jsou pravidla. Call centra jsou také všude a fungují oběma směry: jednak jako informační zdroj pro lidi a zároveň vám volají kvůli trasování. Samozřejmostí jsou i kampaně v médiích nebo plakáty na veřejných místech s nápisy ‚myj si ruce,‘ ‚chraň sebe i ostatní,‘ a podobně.
Asijské země nemají tak robustní systém sociálních dávek. Jak vypadá hmotná pomoc?
Jednak místní lidé fungují velmi komunitně a je normální, že si vzájemně pomáhá rodina i vesnice. Na makro úrovni funguje kombinace komunit, neziskovek a pomoci státu. V některých zemích, jako jsou křesťanské Filipíny anebo muslimská Indonésie, hrají silnou roli církve a náboženská sdružení. A konečně je zde aktivní korporátní sektor: každá větší firma sponzoruje nějakou neziskovku, nebo si přímo charitu založí. Pomáhat je pro firmy v Asii opravdu normální. To je i náš případ, kdy jsme pomoc pro boj s covidem posílali nejen do Čech, ale do všech zemí, kde působíme. Byly to opravdu stovky tun materiálu pro nemocnice nebo charity. Stavíme také školy ve Vietnamu nebo v Indii vydáváme během pandemie obědy pro chudé. 20 tisíc potravinových dávek denně.
Nalévají veřejné sektory do ekonomik peníze v takové míře jako na Západě?
Je to podobné, co se objemu i struktury týče. Centrální banky jsou přitom prozíravé a mnoho z nich nechce posílat peníze burzám. Zavedly proto pravidla, že levné peníze mohou být použity jen pro takzvaně reálnou ekonomiku – pro OSVČ a pro malé a střední podnikatele. Finanční instituce tak dostanou likviditu jen tehdy, když se upíšou, že peníze pošlou dál. Odkládají se také splátky úvěrů, aby se zamezilo krachu malých firem či zemědělců a ti nespadli do chudoby. Také to děláme. Někde pak vlády vykolíkovaly preferované sektory, kam jsou přednostně pumpovány peníze. V Indii je to zemědělství, v němž pracuje přes 40 procent lidí.
Zrovna Indie byla zasažena brutálně, a to nejen počtem nakažených. Její ekonomika má letos spadnout o 10 procent. Stejný propad čeká i Filipíny. Neziskovka OxFam již spočítala, že v jihovýchodní Asii skoro čtvrt miliardy lidí může kvůli covidu znovu upadnout do chudoby.
Máte pravdu. Za krize, jako je tato, jsou to chudí, kdo nejvíce trpí. Zvláště je to citelné v jihovýchodní Asii, kde jsou ekonomiky velmi neformální a 68 procent lidí tak dostává mzdu takzvaně „na ruku.“ U nás bychom řekli, že jde o námezdní dělníky nebo drobné živnostníky. Když pak přijde virus a vláda zavře ekonomiku, tak zmizí jak práce, tak mzda. Osm měsíců to proto v některých zemích bylo velmi komplikované.
Je ale třeba současně dodat, že je to právě tento region, kde se v posledních dvaceti letech podařilo zvýšit životní úroveň lidí nejvíce na světě. Počet lidí žijících s pouhým jedním dolarem na den se v některých zemích snížil o desítky procent, nejvíce v Thajsku, Vietnamu nebo v Číně.
To je v pozadí stoupajícího sebevědomí v tomto regionu?
Proto většina Asiatů hledí do budoucnosti s optimismem. I mezinárodní organizace jako Světová banka očekávají, že se asijské ekonomiky z krize vzpamatují nejrychleji. Mnoho států i firem se pak chce z krize proinvestovat, a to především tlakem na ještě razantnější digitalizaci. Již nyní Asie v této oblasti hraje prim a ve výsledku nám může ještě více odskočit, neboť digitál je základní předpoklad pro 21. století.
Čína zůstane klíčovým hráčem na globálním trhu. Díky pandemii i nové dohodě |
Jak se toto sebevědomí bude projevovat?
Vlády mají pocit, že mohou vytvářet vlastní, někdy dost svébytné vzorce chování a hodnot, včetně nových institucí. Nejsou to ani dva týdny, kdy zde 15 států vytvořilo největší zónu volného obchodu na světě, která zahrnuje Japonsko, Koreu, Čínu, jihovýchodní Asii i Austrálii.
Dalo by se říct, že hlavním motorem lidí je snaha mít se lépe, přičemž mají pocit, že na to mají plné právo. Právě v tomto boji za lepší život vidí svoji legitimitu, která může být poměrně asertivní.
Samozřejmě razantní ekonomický růst není bez nákladů. Vidíme to jak na kvalitě životního prostředí, tak na rostoucí nerovnosti mezi lidmi.
Bude jednadvacáté století patřit Asii, jak se již delší dobu tvrdí?
Naše století asijským stoletím už je, přinejmenším kvůli populační převaze. Žije zde skoro 60 procent světové populace. Na druhou stranu je Asie velmi plastická, velmi barevná. Nejde o jednolitou strukturu. Mnoho zdejších kultur, chcete-li civilizací, je starých mnoho tisíc let a jde o svébytné systémy; kulturně, společensky i politicky. Stačí jen poukázat na Indii, Čínu, Indonésii či Pákistán. Nemyslím si tak, že vzniká nějaký makro střet Asie versus Západ. Uvnitř kontinentu je navíc celá řada rivalit.
Ekonomické střetávání výrobců a firem tady samozřejmě je a bude. Zároveň asijské státy nalezly značné sebevědomí, i díky strmému ekonomickému růstu a také dnešnímu úspěchu v boji s covidem.
Asiaté jsou známí tím, že mají vysokou produktivitu práce a že jsou ochotni pracovat více hodin než lidé u nás. Klesá tohle nasazení s vyšším životním standardem a touhou po západním stylu života?
Nechci to přímo srovnávat, ale nasazení je zde skutečně vyšší než v Evropě, už jenom kvůli většímu konkurenčnímu tlaku. Na každé dobré místo v případě, že člověk neuspěje, čeká dalších sto zájemců. Lidé tak na sobě neskutečně pracují. Rodiče se proto snaží dětem zajistit co nejlepší vzdělání, aby je nasměrovali do co nejlepší výchozí pozice.
Projevuje se to i na trzích, konkrétně na půjčkách, které Home Credit poskytuje?
Posun je určitě znát. V Číně dlouhodobě pozorujeme přesun od nákupu věcí ke službám, a to právě ve vzdělávání a zdravotnictví. V jihovýchodní Asii to pak už nejsou pouze mobilní telefony, které stále financujeme v milionech měsíčně, ale také motorky nebo traktory. Spolupracujeme také se značkami jako je třeba IKEA, kdy hodně populární jsou splátky na novou kuchyni nebo nábytek do domu.
My sami sebe vidíme jako hráče, který bude nabízet úvěry nejen v sítích maloobchodního prodeje, ale stále více i v online. To nám už dobře funguje zejména skrze naše vlastní mobilní aplikace a online tržiště, kdekoliv nám to regulace umožňuje. Naše appky již nyní používá více než 80 milionů lidí.
Říkáte umožňuje. Kritéria pro regulaci půjček se v Asii zvedají. Nekomplikuje vám to byznys?
My máme odjakživa na všech trzích licence od centrálních bank, které jsou z podstaty věci velmi přísné. Regulaci bereme v mnoha ohledech jako pozitivní věc. Mnoho našich konkurentů ale tento typ licence nemělo, a právě na ně se regulátoři nově zaměřují. To je dobrá věc, protože se sjednotí pravidla na trhu a situace bude přehlednější i pro zákazníky. Buď licenci máte, nebo ne. Tak jako v Čechách. Zároveň se trh reguluje sám, kdy trendem jsou takzvaná pravidla ESG, v nichž se důraz klade na zodpovědnost firmy nejen vůči zákazníkům, ale i vůči životnímu prostředí a širší společnosti.
Jaké další změny v businessu vidíte?
Velké téma v Asii začíná být širší ochrana spotřebitele zahrnující třeba také ochranu jeho dat a pravidla pro práci s nimi. Je to hodně podobné evropskému GDPR. Zároveň se však už diskutuje etika umělé inteligence nebo algoritmy, které stojí za úspěchem digitálních platforem. Digitální a finanční gramotnost je další velké téma, protože trhy se mění extrémně rychle a vlády se bojí, že lidé se stanou obětí nejrůznějších pyramidových her. Pro nás je finanční gramotnost vlajkovou lodí neziskových aktivit, kdy do online kurzů, podcastů nebo učebnic investujeme na každém trhu.
Je možné, aby Evropan byl v Asii dlouhodobě úspěšný, co vaše finanční výsledky?
Pokud narážíte na to, o kolik se propadly naše asijské prodeje během covidu, tak na tom jsou všichni stejně. Bez ohledu na to, zda přišli podnikat z Evropy, Austrálie nebo z Malajsie. Prodeje zboží a tím i půjčky jsou stále někde na 70ti procentech toho, co před pandemií. Ale vidíme, že spotřeba se vrací, takže věříme, že příští rok bude dobrý.
Kellnerův Home Credit spadl v pololetí do ztráty 16,7 miliardy korun |
Jaká bude vaše strategie?
Podobně jako místní i my věříme na digitalizaci a je pro nás jednou z klíčových aktivit na všech trzích. Skupina je již nyní flexibilnější, s nižšími náklady a vyšší efektivitou. Druhým tématem je určitě spolupráce. Zde vidím rozdíl mezi Evropou a Asií v tom, že čára dělící partnery a konkurenci zde není absolutní. Je zde standardem, že v jedné linii businessu s protihráčem zápolíte a ve druhém se s ním spojujete. I část našich tržeb je tak navázána na dlouhodobá partnerství s výrobci, e-commerce platformami nebo i se sociálními sítěmi. V Rusku spolupracujeme s největší sociální sítí VKontakte, na Filipínách třeba s Facebookem a Visou, na mnoha trzích se Samsungem a OPPO. Těchto spoluprací bude určitě přibývat.
