V přilehlém pultovém prodeji je svojí produkcí zastoupeno několik regionálních pekařství z okruhu do třiceti kilometrů, výběr je v desetitisícovém městě mimořádný, řada druhů pečiva je nabízena v bio kvalitě.
Tyto potraviny sem, do supermarketu, putovaly nejkratší možnou cestou od producenta ke spotřebiteli.
Utopie? Možná v českých poměrech. V Bavorsku není přímé uvedení lokálních výrobků na trh ničím výjimečným. A koronavirová pandemie poptávku zákazníků ještě navýšila.
Recept na úspěch vypadá na první pohled jednoduše – cíleně vyhledávat lokální kvalitní produkty a nabízet farmářům kontrakty na dodávky, marketingově upevňovat v místních obyvatelích pocit sounáležitosti s regionem, věnovat péči a podporu bavorské značce kvality a rozhodně neodepsat jako nechtěnou konkurenci pravidelné týdenní farmářské trhy v každé jen trochu větší lokalitě.
Podle informací bavorského zemědělského svazu zaznamenává odbyt v segmentu „Direktvermarktung“, tedy přímého uvedení produkce na trh v posledních několika letech znatelný růst. „Šedesát procent potravin, které jsou vyprodukovány v Bavorsku, se také v Bavorsku prodá. Dvacet procent jde na ostatní německý trh, zbytek pak do EU a třetích států,“ potvrzuje význam regionální bavorské produkce pro MF DNES tiskový mluvčí svazu Markus Drexler.
Bavorská značka kvality táhne
Jak uvedl spolkový statistický úřad, vydaly německé domácnosti v roce 2019 dohromady 2,6 miliardy eur za regionální potraviny, které byly na trh uvedeny přímým způsobem, tedy od producenta do maloobchodu. Celých 1,4 miliardy eur přitom plynulo z prodeje na pravidelných týdenních farmářských trzích.
A vstupovat do přímého prodeje má v Bavorsku skutečně kdo. V současnosti tu funguje na 105 000 zemědělských podniků s průměrnou velikostí zemědělské plochy 34 hektarů. Německý průměr je přitom 65 hektarů. Což samo o sobě ukazuje na to, jak nízká průmyslovost při produkci potravin v této největší německé spolkové zemi panuje a zároveň jak vysoký je tu podíl rodinných statků.
„Chtěli jsme dostat naše bio mléko přímo na trh, trochu jsme se rozhlíželi, kam bychom ho mohli dodávat, a rychle jsme přišli na některé supermarkety v relativní blízkosti, které s tímto konceptem pracují,“ potvrzuje Jakob Höfler z farmy Biohof Höfler v bavorském Untergriesbachu. „Například majitel několika filiálek řetězce Edeka v Dolním Bavorsku byl myšlence velmi nakloněn a začali jsme spolupracovat. Ale samozřejmě jinak je to poměrně složitý proces, splnit všechny předpisy, kontroly, papíry, než se člověk vůbec dostane k tomu, aby mohl potraviny z vlastní produkce prodávat přímo v supermarketu bez jakýchkoli zprostředkovatelů,“ doplňuje Höfler.
Navzdory tomu se to bavorským farmářům zjevně vyplatí. „ Momentálně evidujeme tak velkou poptávku po našich mléčných produktech, že ji nemůžeme vůbec zpracovat. Poptávají nás supermarkety i z dvě stě kilometrů vzdálených míst. Mohli bychom vyrábět mnohem více,“ potvrzuje v rozhovoru pro MF DNES Katharina Huberová z vedení bavorské farmy Haindlhof GbR.
Dostupnost regionálních potravin v bavorských maloobchodech se v posledních letech významně zvýšila, byť ne všechny řetězce s tímto konceptem pracují. „Na vlně trendu lokální produkce se vezou i významní hráči na trhu, tedy především majitelé velkých filiálek důležitých obchodních řetězců. Chtějí do svého portfolia místní produkty dostat, a tak jim už před časem začali cíleně vyhrazovat určitou část prodejní plochy,“tvrdíAnton Kreitmeir, šéf institutu pro výživové hospodářství a obchod při bavorském ústavu pro zemědělství.
Rozsáhlá studie německého spolkového ministerstva zemědělství z loňského roku jeho slova jen potvrzuje. Přes osmdesát procent dotazovaných si přeje v obchodech kupovat zeleninu, ovoce, vejce a pečivo z regionálních zdrojů.
Stejně jako v Česku ovšem ani tady není zatím pojem regionální produkt zákonem specifikován. „V tuto chvíli na přesné definici pracujeme. Proto byla vyvinuta bavorským ministerstvem zemědělství značka „Geprüfte Qualität – Bayern (Prověřená kvalita - Bavorsko, pozn. red.), tak aby se zákazník mohl rychle v domácí nabídce zorientovat. Tato značka předpokládá splnění velmi striktních kritérií, které jdou silně nad rámec zákonných předpisů, tudíž garantuje i vysoký standard při produkci potraviny,“ objasňuje Markus Drexler. Podle údajů bavorského ministerstva zemědělství je značka po přibližně deseti letech existence pro dvě třetiny bavorských konzumentů jednoznačně rozpoznatelná.
Farmáři jsou pod cenovým tlakem řetězců
I přes dílčí úspěchy bavorských farem při přímém uvádění produktů na trh však přetrvává řada systémových problémů, jež omezují zásadnější rozmach regionální produkce. Nemilý je především fakt, že za regionální produkty nejsou většinou obchodní řetězce ochotné platit odpovídající výkupní ceny. Vyjednávací pozice lokálních, často velmi malých rodinných a specializovaných zemědělských podniků při stanovení výkupních cen je nevýhodná.
„Tito malí producenti stojí pod obrovským cenovým tlakem obchodních řetězců. Rodinné farmy jsou obvykle schopny pokrývat dodávkami jen relativně malá množství,“ říká Markus Drexler. „Tím pádem nejsou samozřejmě konkurenceschopné ve srovnání s velkými potravinářskými koncerny. Produkce od těchto malých statkářů je přitom vysoce kvalitní, ale její ohodnocení z hlediska výkupní ceny oproti běžným výrobkům se počítá v Německu v centech, možná ani to ne,“ tvrdí Markus Drexler.
Obchodní řetězce by tak musely zásadně změnit svoji strategii. „Malé objemy dodávek jsou pro supermarkety komplikací, ať už z pohledu nákupu, logistiky a podobně, což je zejména v situaci, kdy zákazník jde pouze po ceně, a nikoli po kvalitě, pro vlastníky supermarketu velký problém,“ vysvětluje Petr Král z Katedry mezinárodního podnikání Vysoké školy ekonomické v Praze. „Řídit zásobování na úrovni jednoho obchodu je výrazně dražší, než jej řídit centrálním nákupem. Centrálním nákupem řetězce dokážou vyjednat daleko výhodnější podmínky, než pokud to řeší šéf daného supermarketu přímo s jednotlivými farmáři,“ doplňuje Král.
A to je problém především Česka. „Naši producenti dokážou vyrábět vysoce kvalitní regionální potraviny, ale chybí tady ochota řetězců tuto produkci zařadit do svých sortimentů,“ tvrdí Dana Večeřová, prezidentka Potravinářské komory České republiky.„Pravděpodobně je zapotřebí změnit myšlení obchodních řetězců, aby netrvaly na velkých objemech u dodávek, kterými pak budou zásobovat celou republiku. Regionální potraviny se mají prodávat v daném regionu. Navíc tlak obchodníků na cenu řada producentů nedokáže ustát. Buďto zboží nedodává, nebo sníží kvalitu, což ovšem není smyslem regionální produkce,“ uzavírá Večeřová.
Poptávka v Rakousku převyšuje možnosti farmářůNavzdory všem dosavadním dílčím úspěchům na poli přímého uvedení regionálních potravin na trh zatím Bavorsko stále nedosahuje úrovně sousedních, zejména alpských oblastí v Rakousku. Tam je „Direktvermarktung“ masivně rozpracován. Stačí si projít několik obchodních řetězců. Tak například Lidl. Ve dvanáctitisícovém městě Ried im Innkreis v Horním Rakousku vítá zákazníky obrovský billboard s nápisem „Regional“ na venkovní zdi zdejší filiálky. Na regálu s ovocem a zeleninou je uvedeno, že toto zboží necestovalo za spotřebitelem letadlem, produkce vajec má svůj speciální stojan se srdcem v národních barvách. Rakouská odnož německé společnosti také používá své vlastní označení pro rakouské, tedy vesměs lokální produkty. Na první pohled je zákazníkovi zřejmé, odkud daná potravina pochází. „V Rakousku táhnou nabídku svojí preferencí spotřebitelé. Ta je jednoznačně a velmi tradičně ve prospěch regionálních potravin. V Česku je to zatím jen trend, spotřebitelé tady jsou primárně orientováni na cenu potraviny, nikoli na její původ,“ objasňuje Petr Král z Katedry mezinárodního podnikání Vysoké školy ekonomické v Praze. Preference zákazníků zrcadlí v Rakousku i další řetězec - Billa. Rakouská obchodní značka, která je v současnosti ve vlastnictví REWE Group, nadnárodní obchodní skupiny provozující síť maloobchodních supermarketů se sídlem v Německu, patrně považuje zařazení regionálních potravin do sortimentu za standard. A to v řadě produktových kategorií, ať už jde o ovocné džusy, mléčné výrobky, zeleninu, maso, uzeniny, pečivo. Zákazník může nalézt i takové detaily, jako je nabídka vajec u speciálního pultu i s fotografií statkáře-dodavatele a možností si jednotlivé čerstvé kusy sám nabrat do zásobníků. Jak potvrzuje pro MF DNES Clemens Mair, zástupce jednatele vedení innsbrucké společnosti Agrarmarketing Tirol, například jen v Tyrolsku téměř třetina farmářů uvádí svoji produkci zčásti nebo kompletně přímo na trh. "Evidujeme okolo 9 500 aktivních zemědělských podniků. A pro přibližně 1 500 statků je přímé uvedení na trh hlavní linií produkce,“ vysvětluje mnohaletý trend, který zákazníci svou poptávkou masivně podporují. Zejména v době loňského jarního lockdownu nebylo prakticky možné skokově zvýšenou poptávku po lokální produkci pokrýt. Vlivem koronavirové pandemie vzrostla v samotném Tyrolsku o pětadvacet procent. „Spousta farmářů nastartovala svoje spediční služby, internetové obchody, místní přímý prodej. Objednací systémy zaznamenaly do té doby nevídaný rozmach,“ doplňuje Clemens Mair. V tomto směru si Rakousko stále drží náskok, dokonce právě i před Bavorskem. „Rakousko, ale i jižní Tyrolsko jsou určitě krok před námi. Především proto, že spotřebitelé tady ostře sledují, zda pocházejí produkty z regionu. V Bavorsku naproti tomu máme stále zákazníka, který posuzuje především výši ceny,“ uzavírá tiskový mluvčí bavorského zemědělského svazu Markus Drexler. |
