Slunečnicový, řepkový, olivový – základní „olejová“ trojice českých kuchyní. Běžně je kupujeme, používáme a nijak zvlášť nad nimi nedumáme. I když bychom možná měli, protože by nás pak třeba nepřekvapila informace, že se slunečnicový ani panenský olivový olej nedoporučují k tepelným úpravám pokrmů. Čas od času použijeme na smažení máslo nebo sádlo. A pak to přijde. Jednoho krásného dne si všimneme, že se regály obchodů – především těch se zdravou výživou nebo gurmánskými produkty – prohýbají pod různými více či méně exotickými variantami tuků a olejů. Od avokádového přes bodlákový, česnekový a dýňový až po zinzino. Blýskají se etiketami na často titěrných lahvičkách a tváří se luxusně a ukrutně zdravě, aby bylo jasné, že za svou často přemrštěnou cenu rozhodně stojí. Skutečně?
Nasycené mastné
kyseliny patří s cukrem a solí
mezi nejrizikovější
živiny.
