„Nezdá se, že by rozhodnutí Slovenska být v Evropě přineslo této zemi fantastické makroekonomické výhody. Nebo jinak: nezdá se, že by skutečnost, že Česká republika není v eurozóně, tuto zemi makroekonomicky znevýhodnila,“ začal svůj projev profesor Paul De Grauwe.
Slovensko přijalo euro už v roce 2009. V současnosti se ale česká a slovenská ekonomika z makroekonomického pohledu příliš neliší, i míra inflace je v obou zemích podobná. Z tohoto pohledu se proto nezdá, že by vstup do eurozóny přinesl Slovensku výrazné makroekonomické výhody.
Těžko poznat, kdo je v eurozóně
Podobnou makroekonomickou korelaci, jako je mezi Českem a Slovenskem, lze pozorovat i na příkladu severských zemí. Z těch je členem eurozóny Finsko, Švédsko zatím euro nemá, ale stejně jako Česká republika se zavázalo, že euro přijme, jakmile bude splňovat daná kritéria. Dánsko se rozhodlo do eurozóny nevstupovat vůbec i přesto, že je součástí Evropské unie.
„Kdybych vám předložil makroekonomické údaje a požádal vás, abyste mi ukázali, která země je v eurozóně a která ne, nedokázali byste to určit, protože v těchto údajích není znatelný rozdíl. To je fakt, který nemůžeme pozorovat,“ vysvětlil De Grauwe.
Dánsko, které se rozhodlo, že euro nikdy nepřijme, je podle ekonoma ve velice zvláštní situaci. Země totiž sice stále platí dánskou korunou, reálně ale svou měnovou politiku řídí podle rozhodnutí Evropské centrální banky. V podstatě tak Dánsko zcela ztratilo jakoukoli monetární autonomii, aniž by mělo euro, míní de Grauwe. Zároveň se ale nepodílí na rozhodnutích, která ECB vydává.
„Proč tedy nejsou ve Frankfurtu, aby mohli participovat na rozhodnutích Evropské centrální banky?“ ptá se expert. „Jsou ve velmi zvláštní pozici, kdy následují rozhodnutí ECB, ale nemohou o ničem rozhodovat. Myslím, že z toho pro Dánsko plynou pouze nevýhody.“
Euro jako symbol
Podle De Grauwa vede myšlenka, že přijetí eura nemá na makroekonomické ukazatele dané země velký vliv, ke starému ekonomickému názoru, že peníze a měnový režim mají jen malý vliv na dlouhodobé trendy, jako je například nezaměstnanost.
Na tyto oblasti totiž mají mnohem větší vliv faktory, jako jsou technologické inovace nebo nastavení zdanění. „Pro tradiční ekonomy, jako jsem já, je svým způsobem uklidňující vědět, že peníze jsou jen jakýmsi závojem. Prostě tu jsou, ale ve skutečnosti na nich v dlouhodobém horizontu příliš nezáleží.
De Grauwe ale euro vnímá jako nástroj, který má velký psychologický efekt. Zároveň přijetí eura činí výrazně složitějším odchod z Evropské unie. Může tak být pojistkou před unáhleným rozhodnutím zcela opustit Unii.
V tomto kontextu profesor upozornil na brexit, který by byl pro Spojené království v případě přijetí eura mnohem složitější. „Je to ta nejviditelnější součást integrace, která je psychologicky velmi důležitá.“
Euro je podle ekonoma také důležité z psychologického hlediska. Jde o tu nejvíce hmatatelnou formu evropské integrace. Zároveň je to něco, o co se země musí snažit, euro totiž nikdo nemůže přijmout bez splnění poměrně tvrdých kritérií.
Česko bude chtít euro, jen když selže
Mojmír Hampl, člen Národní rozpočtové rady a bývalý viceguvernér ČNB, který je zastáncem české koruny, souhlasí s tím, že euro má svůj symbolický i psychologický význam. Zároveň ale zmínil, že je přesvědčený o tom, že společná měna nevyřeší žádný z problémů, které Evropa jako celek má.
Češi se k euru obecně staví spíše odmítavě. Je tedy otázkou, jak a za jakých podmínek se může tento názor změnit.
„Zájem o euro by se zvedl ve chvíli, kdy by Česká republika ztratila schopnost se sama stabilizovat ve fiskálních a měnových záležitostech. Kdybychom najednou ztratili tuto pěknou vlastnost, tak si myslím, že by mohla vzrůst poptávka ze strany veřejnosti, úřadů a politiků po vstupu do měnové zóny,“ uvedl Hampl.
„Bohužel je tato motivace asi tou nejhorší ze všech. Protože pokud někam vstupujete ze zoufalství, pak vstupujete ve stavu, kdy vás nikdo nechce. Vstup ze zoufalství je zkrátka asi ta nejhorší motivace ze všech a myslím, že je to jediná relevantní motivace pro Českou republiku. Proto jsem tak nervózní z vývoje na straně fiskální politiky, ale i na straně měnové politiky u nás,“ dodal Hampl.
