Ačkoliv inflace v eurozóně postupně překonává jeden rekord za druhým, situace v České republice tak dramatická být nemusí. V srpnu totiž spotřebitelské ceny meziročně stouply o 17,2 procenta a oproti červenci byly naměřené hodnoty asi o tři desetiny procentního bodu nižší. Tempo růstu spotřebitelských cen v České republice tak po dlouhých třinácti měsících konečně zpomalilo.
„Největší vliv na změnu cenové hladiny v České republice měly v srpnu ceny pohonných hmot. Díky výraznému meziměsíčnímu poklesu o téměř deset procent byly jejich ceny nejníže od letošního února,“ okomentovala srpnovou meziroční inflaci v České republice Pavla Šedivá, která je vedoucí oddělení statistiky spotřebitelských cen na Českém statistickém úřadě.
Meziroční tempo růstu spotřebitelských cen ale v zemích používajících společnou měnu v srpnu poprvé od jejího zavedení dosáhlo deseti procent. Dvoucifernou inflaci má už více než polovina zemí eurozóny.
V Nizozemsku za jediný měsíc vzrostla inflace o 3,4 procentního bodu na 17,1 procenta. Podobně dramatická byla situace třeba i v sousedním Německu nebo Rakousku. Lépe na tom nebyla ani Litva, která v srpnu vykázala meziroční růst cen ve výši 22,4 procenta a oproti červencovým číslům bylo tempo zdražování o jeden procentní bod vyšší.
Česko bojuje i s poptávkou inflací
Státy, které byly české vládě dříve dávány za příklad, tak nyní oproti ČR čelí poměrně silnějšímu tempu zdražování. Analytici upozorňují na to, že Česko se v prvních měsících oproti ostatním státům odlišovalo vysokým podílem doma vytvořené poptávkové inflace a podobná situace zároveň podle nich přetrvává částečně i dodnes.
„Zatímco jiné státy v EU se často potýkaly jen s nabídkovým šokem, Česko zažívalo kombinaci poptávkové i nabídkové inflace. K vysokým cenám energií se tak přidal i napjatý trh práce nebo uvolněná rozpočtová politika. Ta skrze reformy jako bylo zrušení superhrubé mzdy stihla ještě inflaci v České republice přiživit,“ okomentoval situaci analytik Raiffeisenbank Vratislav Zámiš.
Inflační vývoj v minulých měsících do velké míry odpovídal i reakci jednotlivých vlád. Například v Německu ke skokovému zvýšení pomohlo i vypršení některých zavedených opatření, jako třeba konec zlevněných měsíčních jízdenek nebo daňových úlev na pohonné hmoty. České kroky se ale oproti jiným státům Evropy nejeví analytikům tak proinflačně.
„Inflaci lze odložit, rozložit, ale ve výsledku se ji vyhnout nejde, pokud změkčující opatření nebudou trvat navždy. U jednotlivých států teď bude záležet, na kolik se nabídkový šok zformuje do více poptávkové formy inflace. Proti inflaci nelze bojovat plošným rozdáváním peněz. Kromě toho občané takovou pomoc zaplatí ve výsledku dvakrát, a to jak skrze inflaci, tak skrze zaplacené daně. Byť česká vláda také ukázala ochotu jít tímto směrem, ve srovnání s některými státy není tato snaha tak velká,“ dodal Zámiš.
Stále není vyhráno
Petr Bartoň jako hlavní ekonom společnosti Natland dodává, že ostatní země nás postupně dohánějí. To podle něj může souviset i s tím, že Česko po posledních lockdownech začalo svou ekonomiku rychleji uvolňovat. Dělat nyní závěry je ale podle něj těžké, protože k září spousta firem aktualizuje své ceníky.
Odborníci tak upozorňují, že evropské země ještě nemusí mít kolem inflace vyhráno a mnozí očekávají další nárůst inflace během podzimu. I někteří dodavatelé energií již dopředu oznámili nové ceníky pro koncové odběratele.
„Z meziročního hlediska by mohla inflace dále růst a dosáhnout svého maxima na konci tohoto roku. Rychlost poklesu inflace bude v dalších týdnech mimo jiné záviset na inflačních očekávání domácností a firem. Svou zásadní roli zde bude hrát i centrální banka, respektive její měnová politika,“ doplnil pro iDNES.cz analytik společnosti Deloitte Filip Pastucha.
