V letech 2023 až 2030 lze z dostupné finanční podpory postavit 15,3 gigawatt fotovoltaických elektráren a dva gigawatty větrných elektráren, uvádí report. Pro srovnání tuzemské jaderné elektrárny mají aktuálně výkon zhruba 4,3 gigawatt.
„Fotovoltaiky by v roce 2030 mohly vyrábět zhruba 17 terawatthodin čisté elektřiny. To odpovídá současné spotřebě všech domácností v České republice. Když se podíváme na to, kolik potřebuje například Škoda Auto pro výrobu jedné škodovky, je to zhruba nějakých 1,6 megawatthodin. Pokud to podělíme možnou výrobou ze solárních elektráren, tak za tu energii by se dalo vyrobit nějakých 11 milionů osobních vozů, což odpovídá více než jedenáctinásobku roční produkce automobilky,“ vypočítává programový ředitel Svazu moderní energetiky Martin Sedlák.
V letech 2031 až 2035 může v Česku vyrůst dalších 12,7 gigawatt fotovoltaik a 2,5 gigawatt větrníků. Důvodem, proč tento objem nespatří světlo světa dřív než po roce 2030, je podle autorů studie papírování spojené s výstavbou.
„Máme významný potenciál rozvoje, který se díky dnešním administrativním bariérám přesouvá do horizontu roku 2031 až 2035. Průměrná délka výstavby velkého fotovoltaického parku v Čechách je zhruba pět let, u větrných elektráren je to deset let a více,“ komentuje to manažer strategických projektů pro energetiku ve společnosti Deloitte Miroslav Lopour.
„Důvodem jsou povolovací řízení, administrativní bariéry, jejichž základem jsou nejednotné výkladové podmínky v jednotlivých katastrech. Jde například o nejednotné posuzování EIA (vliv na životní prostředí, pozn. red.), opakované zkoumání pro jednotlivé projekty nebo ochrana půdního fondu, která je v této oblasti ne úplně ideální,“ dodává Lopour.
Plynovod z Polska, ropovod z Itálie. Česko si na projekty půjčí miliardy |
Nástrojem, který by tyto bariéry mohl odstranit, jsou podle něj takzvané go-to zóny. Tedy předem vytyčená místa, u nichž se jasně stanoví, že by tam větrné či solární parky mohly a měly stát. Ministerstvo životního prostředí už na vytyčení go-to zón pracuje. „Už dnes pracujeme asi s šedesáti různými mapovými podklady,“ uvedl ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL).
České firmy zelenou energii chtějí
„Uhlí v ČR pomalu končí a my musíme přesně vědět, čím ho budeme nahrazovat. V krátké periodě jsou to bezemisní a nízkoemisní zdroje, tedy obnovitelné případně plyn. Nic jiného nejsme schopni v tomto krátkém časovém úseku zvládnout,“ říká Hladík.
„Snažím se na výjezdech do regionů navštěvovat výrobní společnosti, které jsou páteří nebo budoucností českého průmyslu. Jestli se na něčem shodují, tak na tom, že potřebují dostatek dostupné a cenově přijatelné zelené energie,“ uvádí ministr.
S tím souhlasí i Lopour z Deloitte. „Dnes se setkáváme s tím, že firmy vyžadují sto procent obnovitelné elektřiny, tak aby mohly fungovat v rámci dodavatelských řetězců. Bez dostatku zelené elektřiny bude docházet k tomu, že nové investice budou odkloněny do jiných zemí a zároveň bude klesat konkurenceschopnost domácího průmyslu,“ varuje.
Postavit v Česku větrník trvá desetiletí. Větrné energii nejvíc brání úřady |
Naráží tím na fakt, že české firmy často figurují uprostřed dodavatelského řetězce. Prodávají své produkty mezinárodním firmám, které si už stanovily cíle, do kdy chtějí být uhlíkově neutrální. A totéž vyžadují právě i od svých českých dodavatelů.
Společnost Deloitte vypočítala i to, jaké by výstavba nových obnovitelných zdrojů mohla mít vlivy na celou ekonomiku. Podle studie to navýší výrobu v ČR o 720,8 miliard korun, příjmy domácností se zvýší o 145 miliard a vznikne 34 tisíc nových pracovních míst napříč celou ekonomikou.
V současné době se obnovitelné zdroje na celém energetickém mixu ČR podílejí jen 6,5 procenty, vyplývá z dat specializovaného webu Our World In Data. Podíl na výrobě elektřiny je zhruba dvanáctiprocentní. Česká republika se s těmito čísly pohybuje na chvostu celé Evropské unie.
