Vyšetřovatele především zajímalo, které zahraniční banky pomáhaly - ať vědomě, či nevědomě - krýt nekalé finanční transakce v jeho firmě.
Vedle Tonny je vyslýcháno dalších osm někdejších vysokých manažerů včetně zakladatele a bývalého šéfa Parmalatu Calista Tanziho.
Ukazuje se, že účetnictví Parmalatu možná vykazuje ztráty a dluhy ve výši až 13 miliard eur, což z případu dělá něco srovnatelného s americkou aférou energetického gigantu Enron z roku 2001.
Parmalat musel kvůli neschopnosti splácet své dluhy vyhlásit bankrot a požádat o ochranu před věřiteli. Chystají se na něj navíc i menšinoví akcionáři, zejména investiční fondy z USA.
Podvedených je mnoho, protože hodně Italů si do cenných papírů Parmalatu uložilo své úspory.
Žaloba, jejímž organizátorem je jeden penzijní fond z Aljašky, se však netýká pouze manažerů Parmalatu. Vztahuje se i na americké finanční instituce včetně Citigroup, která Parmalatu radila, a účetních firem Deloitte Touche Tahmatsu a Grant Thornton.
Fond Southern Alaska Carpenter požaduje kompenzaci ve výši miliardy dolarů.
Grant Thornton již pociťuje dopady aféry na vlastní kůži. Podobně jako tomu bylo v aféře okolo Enronu, kdy na špatný audit doplatila společnost Arthur Andersen, se klienti odvracejí i od společnosti Grant Thornton.
Například poskytovatel finančních služeb Countrywide si již místo ní vybral za auditora společnost KPMG.