I když z vás byznys s tvrdým alkoholem neudělá milionáře přes noc, jednou může být vaše rodina pohádkově bohatá. Vezměte si třeba rodinu Bacardiových, jejichž firma je považována za největší soukromou lihovarnickou společnost na světě. Trvalá světová žízeň po jejich lehkém rumu přivedla od roku 1862 do pokladen rodiny miliardy dolarů.
Vše začalo během kubánské války za nezávislost a po okupaci Kuby Spojenými státy, kdy se stal rum Bacardi základem pro koktejly Cuba Libre a Daiquiri. Jak napsala agentura Bloomberg, získané bohatství si užívají stovky členů klanu, kteří se rozšířili po celém světě.
Jestli je vaším favoritem koktejl Negroni, vyrobený z Campari, pak podporujete italskou rodinu Garavogliových. A Cosmopolitan? Pokud z likérů typu triple sec preferujete Cointreau, pak vaše peníze poplynou do kasy francouzské rodiny Heriard Dubreuilových. Je to podobný příběh jako u whiskey, ať už jde o rodinu Brownových z Kentucky, která stojí za whiskey Jack Daniel´s, nebo japonský klan Sajiových a Toriiových, kteří přes likérku Suntory vlastní značku Jim Beam.
Rodiny Beckmanových vlastní Jose Cuervo - nejprodávanější tequilu na světě. A pak jsou tady také Ricardovi, francouzská rodina, která stojí za koncernem Pernod Ricard. Ten vlastní značky Jameson, Absolut, Ararat, Chivas Regal, Becherovka, Havana Club a další.
Lihovarnictví přeje rodinnému byznysu
Tyto nápojové dynastie jsou odrazem toho, do jaké míry si rodinné klany udržují pevné postavení v oboru. Udržování bohatství a kontroly v rodině se totiž v průběhu let ukázalo jako mnohem ziskovější než obchodování na burze. Podle výpočtů Bloomberg Billionaires Index drží sedm nejbohatších lihovarnických rodin majetek v hodnotě 70 miliard dolarů.
Povaha lihovarnického průmyslu vyžaduje dlouhodobé plánování, a proto je podle Alexandra Ricarda, generálního ředitele Pernod Ricard, obzvláště vhodné udržovat kontrolu a vlastnictví v rodině. „Strategické zásoby v hodnotě miliard eur držíme v průměru sedm let. Je to přirozeně dlouhodobý byznys,“ vysvětlil Ricard.
I když popularita koktejlů a destilátů u mladší generace konzumující alkohol roste, může být stále obtížnější udržet tyto podniky v rodině. Rozrostla se konsolidace a schopnost reinvestovat. Získávat atraktivní značky je mnohem snazší, když jste lídrem průmyslu s ročním obratem 12 miliard dolarů a vlastníkem značek jako Johnnie Walker a Smirnoff.
Varovným příkladem by mohla být rodina Bronfmanových, která vybudovala své bohatství na kanadské whisky během prohibice. Jejich konglomerát Seagram zůstal jedním z největších světových vlastníků alkohlických nápojů do 90. let. Ale nešťastný vstup do zábavního průmyslu pod dohledem Edgara Bronfmana mladšího z třetí generace majitelů vedl k rozpadu a prodeji společnosti. V roce 2000 odkoupili nápojovou divizi Pernod Ricard a Diageo.
Pernod Ricard se nyní se správci fondů z Elliott Management zaměřuje na snižování nákladů a přepracování firemního řízení. Spolupráce se zajišťovacím fondem přiměla některé analytiky ke spekulacím o tom, že Pernod by mohl obětovat společnou nabídku od Diageo a LVMH - Moët Hennessy Louis Vuitton od miliardáře Bernarda Arnaulta. Generální ředitel Ricard ale prohlásil, že dál od pravdy už to být nemohlo. „Pernod Ricard je nezávislá společnost a průmyslový konsolidátor,“ zdůraznil.
V lednu 2018 koupili Bacardiové tequillu Patron. Značka je stála 5,1 miliardy dolarů. Nákup ukazuje, jak velkou finanční sílu firmy potřebují, aby mohly soutěžit v tomto odvětví. Společnosti Bacardi vznikl při transakci dluh ve výši 3,5 miliardy dolarů. Kvůli tomu se společnost dočkala snížení ratingu od ratingové agentury Moody´s.
Poté, co společnost přidala ke své sbírce značku Patron, která zahrnuje také vodku Grey Goose, Bombay Sapphire gin a vermut Martini, pohybují se její roční příjmy ve výši 4,1 miliardy dolarů. Podle výpočtů indexu Bloomberg Billionaires Index mají rodinné podíly hodnotu zhruba 19 miliard dolarů.
Podpora revolučních režimů
O Bacardi se často spekuluje ve spojení se vstupem na burzu. „Vlastní některé z největších značek alkoholu na světě. Kdyby vstoupili na burzu, byl by o ně velký zájem,“ říká analytik společnosti Bloomberg Intelligence v Londýně. Rodina ale příliš velký zájem o vstup na burzu neprojevuje. Její schopnost získat finance na koupi značky Patron naznačuje, že cizí peníze nepotřebuje.
Podobnou averzi má klan i k publicitě ohledně svého bohatství a minulosti, která sahá až do roku 1862. Tehdy don Facundo Bacardi Masso - prapraděda současného předsedy, koupil kubánský lihovar a vytvořil lehčí a hladší rum, který se pro místní obyvatele stal hitem. Jeden z jeho synů podporoval první kubánskou válku za nezávislost a pašoval zbraně pro rebely.
Téměř o sto let později rodina podpořila další revoluční režim proti vládě Fidela Castra, která zabavila jejich aktiva. Jose Bosch, který se oženil s vnučkou Facunda a před vstupem do vedení společnosti byl ministrem financí Kuby, pokračoval v operacích mimo zemi a rodina strávila desetiletí plánováním svrhnutí Castra. Ve své knize Bacardi a dlouhý boj o Kubu to zmiňuje autor Tom Gjelten.
Japonský klan Saji a Torii vlastní podobně rozsáhlé bohatství. Zakládající rodina v roce 2014 vstoupila na burzu se značkou Jim Beam. Konkurenční rodiny jako jsou Campariovi, Brownovi-Formanovi a firma Remy Cointreau se vstupem na burzu neinspirovaly. Jsou stále pevně kontrolovány svými zakladatelskými rodinami.
Rodina Ricardových ve Francii s 16 procentním podílem stále úzce spolupracuje s předsedou a generálním ředitelem společnosti Alexandrem Ricardem. Rodina, která dlouhodobě odolávala penězům z burzy, je ve Francii jednou z nejúspěšnějších. To je jasným důkazem, že rozhodnutí udržet bohatství v rodině bylo moudré. „Perond Ricard je součástí DNA naší rodiny. Naše jméno je na každé láhvi,“ řekl Ricard.
