Zemička zaklíněná ve dvou pyrenejských údolích mezi Španělskem a Francií žije z nákupního a lyžařského turismu.
Pověst horského supermarketu získala díky tomu, že tu nemají daň z přidané hodnoty. Zvláště tabákové výrobky a alkohol se tu pak při srovnání se okolními státy prodávají za babku.
Karton marlborek tu stojí pouhých 19 eur a litrová whisky Ballantines 8,50, za stejné zboží zaplatíte u "galských" sousedů 50, respektive 18 eur.
Pašeráci a četníci
"Andorra je skvělá," libuje si dvaatřicetiletý Kamil. "Koupíš si tam pět kartonů cigaret, pak je v Toulouse střelíš o 20 eur dráž a máš vyděláno, jako bys celý den pracoval," říká krajan, který už se ve Francii sedm let živí příležitostnými pracemi.
Jeho počínání je samozřejmě nelegální. Za nízkou cenu se smí přes hranice převézt pouze karton cigaret a litr tvrdého alkoholu na osobu, zbytek by měl být náležitě proclen.
Z výhodné koupě by tak nezbylo nic. Za pašování hrozí vysoké pokuty, v případě velkých kontrabandů, kdy je auto nacpáno od střechy po motor nepřiznaným nákupem, i odnětí svobody.
"Kontroly se nedělají jen na hranicích, četníci vás mohou kontrolovat i hlouběji ve vnitrozemí," líčí postup strážců zákona pětašedesátiletý generál četnictva ve výslužbě Jacques Boisgarnier.
"Ve vězení ve Foix máme hodně Gruzínců a Arménů, kteří se nechají k pašování často zlákat. Třeba pětkrát jim to projde, ale pošesté je chytnou."
Obchod i u parlamentu
Východní vstupní branou do Andorry je v nadmořské výšce, kam už Krkonoše nedosahují, nehezké lyžařské středisko Pas de la Casa. Právě tady pro mnohé Francouze poznávání ministátu končí.
Proč se ještě skoro hodinu mořit se serpentinovým slalomem do místní metropole. Pas de la Casa, jehož horskou atmosféru dokresluje béžová kráva, která na minutu zablokuje dopravu na hlavním městském "kruháči", pro nákupy bohatě stačí.
Vedle prázdných hotelů, které čekají na lyžaře z Británie, se nachází spousta obchodů s oblečením, botami, sportovními potřebami, elektronikou, parfémy, šperky či třeba hodinkami, které o klienty nemají nouzi.
"Když tady nakupujete něco jiného než tabákové výrobky, pití nebo pohonné hmoty, měli byste se nejdřív rozhlédnout, kolik stojí podobné zboží ve Francii, abyste se nespálili. Často zjistíte, že je levnější než v Andoře," upozorňuje Boisgarnier.
Yves Aymes, zhruba padesátiletý profesionální fotograf z Toulouse, si ceny ve vlasti zmapoval a sem přijíždí, aby si koupil přesně vybraný fotoaparát značky Nikon.
"Ale musí to být opravdu výhodné, abych, kdyby mě chytili, na cle a na pokutě neplatil více než doma," přemýšlí drobný padesátník nad úskalími pašování.
Hlavní město Andorra la Vella, které překvapí svou avantgardní architekturou, je pro milovníky nákupů pozemský eden. Neony ozářené obchody s těmi nejroztodivnějšími artikly od šperků až k psím boudám jsou hustě nasázené po celé metropoli.
Prodejna s oděvy se nalézá i v bezprostředním sousedství parlamentu. Chvílemi přemýšlíte, kde vůbec ti Andořané pro samé obchody bydlí.
Ještě v osm večer je město, nad nímž jako symbol stavebního boomu ční bezpočet žlutých ramen jeřábů, tak přeplněné auty s francouzskými a španělskými poznávačkami, že zmatečný provoz musí regulovat dopravní policisté.
Až kolem deváté, kdy většina obchodů zavírá dveře, shon ustane. I v pozdních nočních hodinách však kolem nasvícených výloh chodí nenasytní turisté a mlsně okukují příznivé ceny.
Andořanům, těm je hej
Zemi se evidentně daří. Potvrzuje to i zhruba pětadvacetiletý francouzský číšník Eddy Delaunay, který se za prací přestěhoval do Pas de la Casa.
"Musí být skvělé být Andořanem. Stačí na sebe napsat koupi nemovitosti a pak už nemusíte dělat vůbec nic a peníze se vám od zahraniční firmy, která tady na vaší adrese podniká, jen hrnou. Neandořané tady totiž nesmějí vlastnit nemovitosti," vysvětluje.
Na občanství se ještě načeká, pro jeho získání musí cizinec v knížectví bydlet nejméně 20 let.
Při odjezdu ze země se u hraničního přechodu tvoří krátká fronta. Francouzští celníci mrknou přes sklo do auta a už rukou dávají řidiči povolení k odjezdu.
Lovení malých pašeráckých ryb je nezajímá, i když moc dobře vědí, že nějakou tu flaštičku nebo karton převáží v podstatě každý. Málokdo přijede do Andorry jen proto, aby obdivoval úžasnou krásu Pyrenejí.
