„V blízkých týdnech čekáme rozhodnutí, jde o devatenáct milionů eur,“ říká Marie Talašová, ředitelka odboru Mezinárodní právní služby ministerstva financí. Protistranou jsou němečtí investoři, rodina Wirtgenů, kteří provozují deset megawattů fotovoltaických elektráren ve Struhařově, Klášterci nad Ohří a Světlé nad Sázavou.
Sporů se solárníky je celkem sedm a jde v nich o solární daň ve výši šestadvaceti procent zavedenou v roce 2011 na výnosy ze solární energie. Daň se týká investorů, kteří zapojili elektrárny v letech 2009 a 2010, a sloužila ke kompenzaci přehnaně štědré výkupní ceny. „Přestože jsou spory rozhodovány odlišnými rozhodci, lze ve všech očekávat podobný výsledek,“ dodává Talašová.
Nejčerstvěji dostalo ministerstvo oznámení o hrozícím sporu od společnosti Diag Human. Čechošvýcar Josef Šťáva je přesvědčen, že mu Česko zmařilo investici týkající se obchodu s krevní plazmou. Bude zřejmě chtít třináct miliard korun.
Spor už coby komerční arbitráž, ne investiční, řešilo ministerstvo zdravotnictví a byl před třemi lety ukončen. Investor dostal odškodné 327 milionů (již v roce 1997) a naposledy požadovaných 8,3 miliardy stát nakonec platit nemusel. Nicméně kvůli arbitrážní doložce neuznávají výsledek ve všech zemích, a proto dochází průběžně k zabavování českého majetku.
Hrozící spor ohlásila také nizozemská společnost BO Chemie. Ta se cítí omezena v podnikání kvůli údajně nepřiměřenému zásahu hasičů a vojáků po výbuchu v muničním skladu ve Vrběticích, kde firma přepracovává vyhořelé raketové palivo.
Poslední ohlášená arbitráž se týká loni zkrachovalé ERB Bank. Ruský finančník Roman Jakubovič Popov rozporuje odebrání bankovní licence ze strany České národní banky.
K tomu jsou již v běhu další tři spory za více než pět miliard. Letos odstartovala arbitráž se švýcarským developerem Sebastianem Pawlowským, který kvůli úřední změně jeho původně stavebních pozemků na zeleň nemohl začít stavět domy v Benicích u Prahy.
Spor vede s Českem také současný senátor Ivo Valenta, stojící za hazardní firmou Synot. Před dvěma lety přes svou kyperskou firmu zažaloval Česko kvůli tomu, že mu zrušilo povolení k provozování videoloterijních terminálů.
To je přitom běžná praxe. Pokud obec vydá vyhlášku, ve které tyto přístroje na svém území zakáže, ministerstvo financí podle zákona o loteriích dříve udělené povolení na automaty zruší. „V nejbližší době očekáváme rozhodnutí, zda se tribunál bude věcně zabývat nárokem investorů,“ říká Talašová.
Posledním rozjetým sporem je pak tři roky běžící arbitráž s anglickou společností A11Y, vyrábějící pomůcky pro zrakově postižené. Tu údajně poškodil Úřad práce ČR tím, že odrazoval nevidomé od pořizování jejích výrobků a vyzrazoval důvěrné informace konkurenci.
Fischer vyřešen během necelého roku
Spor s firmou exsenátora Václava Fischera, někdejšího majitele cestovní kanceláře a letecké společnosti Fischer Air, začal loni v prosinci a tento týden také skončil - žalobu soud zamítl. Fischer požadoval ušlý zisk 2,45 miliardy za dva zabavené Boeingy 737-300, které byly zadržené v rámci konkurzu a léta chátraly na ruzyňském letišti. Jeho německá společnost je Fischer Airu údajně zpětně pronajímala a zadržením tak přišla o nájemné. Tuto arbitráž vedli právníci státního Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových.
Česko je třetí zemí na světě v počtu arbitráží. Tři prohrané spory a tři narovnání v minulosti stát dosud připravily nejméně o dvacet miliard.
„Deset let jsme nic neprohráli. Motorem nových sporů bývají většinou špatní právní zástupci žalobců, kteří mají povrchní znalost o investičních arbitrážích,“ myslí si Talašová. Výjimkou je podle ní senátor Valenta, který do sporu proti České republice investoval a najal si kvalitní právníky ze zahraničí.
„Vítězná série nedává záruky, že příští spor neprohrajete. Navíc úspěch v arbitrážích je obtížně definovatelný,“ podotýká Vít Makarius, vídeňský advokát specializující se na mezinárodní arbitráže. Uznává ale, že se Česko zlepšilo. „Po rozpačitých začátcích se poučilo a vybudovalo v rámci státní správy systém, který ve spolupráci s externími právníky patří minimálně v evropském kontextu odborně k těm lepším,“ říká.
Ministerstvo financí na webových stránkách vyčísluje náklady na právní zastoupení v jednotlivých arbitrážích. Celkem za externí právní služby dosud zaplatilo 2,4 miliardy korun. Nejdráž vyšly spory se CME a případ Nomura – za právníky utratil stát dohromady téměř devět set milionů. Na paty už jim šlapou spory s fotovoltaickým průmyslem, které stát na právnících přišly na necelých dvě stě milionů.
Ještě nedávno arbitráží hrozila Česku také Citibank, která po OKD vymáhá spornou pohledávku za 9,53 miliardy korun. Jde o nárok držitelů dluhopisů mateřského holdingu NWR, za který se OKD zaručila. Spor zatím neohlásila.
