"Nápad jezdit si pro práci do Evropy jsem dostal před osmi lety. Začal jsem Londýnem, přibral jsem Skotsko, Wales a pak i Německo a Rakousko," vypráví Sandžej Makidža neboli Sandy a vyskládává vzorníky látek na stůl. Američané a Britové si běžně jezdí nechat do Asie šít. Nově však krejčí začali jezdit za nimi pro pravidelné zakázky a Prahu zařadili tito dva na svou tour v roce 2010.
Sandy (45)Sandžaj Makidža neboli Sandy je krejčí indického původu z Hongkongu. Jeho rodiče přijeli z Indie v roce 1962. Otec si otevřel vlastní krejčovství a během války ve Vietnamu dokonce šil uniformy amerických mariňáků. Sandy už se narodil v Hongkongu a v rodinné dílně šije od svých 14 let. Má 17letého syna, ten se už v jeho stopách nejspíše nevydá a zatím studuje. Tamní krejčí šijí převážně pro turisty, Hongkong je velmi navštěvované město, a pro Brity, kteří se tam usadili a na obleky na míru si odjakživa potrpí. Pan Liu je čínský krejčí, který pracoval už s otcem pana Sandyho. |
"Potkal jsem Sandyho v roce 2009 v Hongkongu. Přesvědčil mě, ať si nechám ušít oblek, ale odnášel jsem si ještě dvoje kalhoty a tři košile. Vyprávěl i o cestách do Evropy, a tak když jsme si otevřeli kavárnu, pozval jsem ho," vypráví Miroslav Šebesta, spolumajitel kavárny Friends Coffee House.
Pan Sandy, který o Praze moc nevěděl, měsíce nápad odmítal, až se nechal přemluvit k zajížďce z Rakouska. Napoprvé přišlo jen 15 lidí, teď se jich nahlásilo na 70, což je už běžný počet. Pan Sandy si tak už třetí rok v pražské kavárně rezervuje zasedačku dvakrát do roka. Míry berou dvakrát, to kvůli přesnosti, protože další zkouška není možná. Nejprve se metru ujme Sandy, pak nemluvný, ale usměvavý pan Liu.
"Jste vítěz, vybral jste," chválí pan Sandy anglicky zákazníka Ondřeje Diviše u vzorníku. Vybrat je to nejtěžší, i proto přišel s přítelkyní. "Mám kolegu, co si tady nechal šít oblek a byl naprosto spokojený. Já jsem si v lednu zkusil nechat udělat první dvě košile a teď chci další dvě. Nahradím konfekci," říká Diviš, který pracuje v IT.
Zaplatil předem 110 eur, tedy 2 800 korun, a za dva měsíce mu dorazí zboží do kavárny jako minule. Cenově se obleky blíží konfekci, vycházejí na devět až 12 tisíc a kabát na 10 až 15 tisíc, když je z kašmíru. "Obyčejně si každý objedná oblek a několik košil, ale máme i klienty, co si berou najednou i tři obleky," popisuje pan Sandy.
Většina českých zákazníků jsou lidé z byznysu a kanceláří. Češi se prý moc neliší od cizinců. "Ať šiju pro Němce, Rakušany, nebo Čechy, je to takřka totéž: jsou velmi konzervativní a rádi mají štíhlý střih na tělo. Zato v Anglii chtějí obleky mimořádně štíhlé, dokonce tak, až nejdou zapnout, a taky se pouštějí do většího dobrodružství v košilích. Češi se například většinou vyhýbají růžové nebo fialové barvě," vypráví krejčí.
Stane se, že někdo zboží reklamuje, pošle zpět nebo nechá při příští návštěvě přešít. Drobnější opravy dělá místní krejčí.
Každý zákazník má v hongkongské dílně v počítači uložené své míry pod svým jménem a číslem, to mu i vyšijí do vnitřní kapsy saka. „Po dvou týdnech se vracíme domů se dvěma sty objednávek a za šest týdnů je ušito. Máme dílnu s osmi zaměstnanci včetně mé ženy, a to víte, v tom období jedeme ve dne v noci,“ dodává Sandy.
Čeští krejčí se konkurence nebojí
Co na to říkají čeští krejčí? "Pro nás to není velká konkurence," odhaduje vedoucí pražské pobočky vyhlášeného vídeňského salonu Knize v Pánské pasáži. U nich jsou obleky s ručně šitými dírkami a prošívanými klopami za 35 tisíc, a to je konfekce. "Na zakázku se šijí obleky jen ve Vídni, a to už mluvíme o šesti tisících eur (150 tisíc Kč)," dodává s tím, že sehnat dobrého krejčího je problém: "Je to pracné a nezaplacené, dobrá krejčovina se holt pořád dělá v ruce."
To potvrzuje krejčová Pavlína Arnoštová z Tábora. "Deset tisíc za oblek? Leda v Praze, tady jsou strašní škrti. Já jsem se musela nechat zaměstnat, krejčová se dnes neuživí. A až vzroste poptávka, už to nikdo nebude umět," konstatuje.
V pražském Studiu Pokorný, kde vyjde oblek na 16 až 17 tisíc a košile na dva tisíce, mají jasno. "Mně je to úplně jedno, že sem jezdí. Za mnou naopak lidi chodí, abych jim různé obleky z konce světa opravil," říká Milan Pokorný, majitel.
