Pauzu si dá nejen od burzovních grafů, ale i od vysoké politiky, s níž přišel ve svém podnikání úzce do styku a v níž si vytvořil řadu nepřátel. Sám se brání názoru, že by odcházel kvůli sporům s politiky. Ale Zemanovi ani Klausovi přesto nemůže přijít na jméno...
Co se s vámi stalo? Před rokem vás bylo všude plno, zakládal jste televizi, investoval jste v Becherovce, a teď konec. Jako byste šel do penze...
Je čas na to, aby člověk, když je takový starší, osamělý pán, si trošku odpočinul a chvilku dělal něco příjemnějšího než byznys. Pracoval jsem od okamžiku, kdy jsem skončil školu v roce 1989, zanedbával jsem všechny ostatní věci, jako je osobní život, rodina a tak dále. Okolnosti jsou vhodné k tomu, abych se na chvíli - aspoň na 12 měsíců - pokusil odpočinout a abych se věnoval něčemu příjemnějšímu.
Co jsou ty okolnosti?
Zejména to, že mě Patria do jisté míry už nepotřebuje. Patria i její zaměstnanci jsou v bezpečném přístavu velké finanční skupiny.
V každém případě to před rokem vypadalo, že máte chuť pustit se do spousty nových věcí. A teď jste vše hodil za hlavu. Proč?
Znáte písničku od Jaromíra Nohavici "Jsem unaven, celý den jsem bojoval s větrnými mlýny..."? Došel jsem k okamžiku, kdy firma, kterou jsem založil, už může žít svým vlastním životem. Navršily se nevyřešené osobní záležitosti, například plánuji, že strávím pár měsíců v USA, kde se pokusím dovést do konce svůj rozvod. Rozhodl jsem se, že si odpočinu, že už jsem pracoval dlouho.
Souvisí to s tím, že tam nahoře je větrných mlýnů víc?
Těch je pořád víc a víc. A navíc Patria se nikdy neobešla bez spolupráce se státem, ať už stát byl klientem, či regulátorem. A někteří politici si vzali do hlavy, že já pošilhávám po politické kariéře.
Takže vás mimo jiné vyštípaly také spory s politiky?
Tyto spory mě netěší. Politika mě zajímá podobným způsobem jako hokej nebo fotbal. Není příjemné vést byznys, který je vystaven takovým politickým tlakům a politické pozornosti. Ne že by politika byla něco, co by přispělo k mému rozhodnutí odejít. Ale ta politická pozornost vyprovokovala, že o nás bylo všude slyšet. Finanční výsledky byly v této době vynikající, takže byznys tím netrpěl, ale mě osobně to prostě nebaví. Někteří politici se potřebovali vůči mě negativně vymezit, aniž bych já k tomu zavdal příčinu.
Před rokem jste říkal, že jediné, co umíte, je finanční byznys. Co jiného si člověk může přát, když chce být ve finančním byznysu na špici velké firmy?
Na velké firmě mě nebaví, že už nejde o finanční transakce, ale že se musím věnovat managementu v té exekutivní podobě. Pokud bych se vrátil k finančnímu byznysu, tak bych to dělal na vlastní účet, sám, možná s několika spolupracovníky. Ale třeba se přihlásím na fakultu architektury, to byl vždycky můj sen... Teď budu odpočívat, cestovat. Možná si postavím někde na horách dům. Pokud se to podaří, tak na Šumavě. A budu jezdit na kole a na běžkách a dělat samé příjemné věci.
Vy jste byl v mnoha věcech vlivný člověk - točil jste se kolem privatizace Škody Auto, Telecomu, spořitelny, IPS, KBC. Asi by pro vás nemělo být tak překvapivé, že si o vás lidé myslí, že jste šedá eminence...
Mě to nepřekvapuje. Mně vadí princip "podle sebe soudím tebe". Někteří politici u nás si nedokážou představit, že byznys může být apolitický. Že podnikatelé tu nejsou od toho, aby financovali politické strany, podporovali jednotlivé politiky, manipulovali obchodní transakce ve prospěch té či oné politické síly... A to si tu myslí drtivá většina politiků! Souvisí to s jejich pohledem na svět, který - hlavně u té starší generace - je silně ovlivněn tou jedinou životní zkušeností, kterou mají, tedy životem v komunismu.
V jednom starém rozhovoru jste řekl, že až na jednu výjimku, kdy jste nebyl v Česku, jste vždy volil ODS...
Samozřejmě. Já si o sobě myslím, že bych měl být typický volič a typický sympatizant s programem ODS. S těmi věcnými politickými záměry, které ODS proklamuje v daňové politice či v regulatorní politice - to jsou záměry, se kterými bych se téměř beze zbytku ztotožnil. Takže je absurdní, jestliže si tito lidé myslí, že podkopávám jejich snahu něčeho docílit, když já si o sobě myslím, že patřím do jejich cílové skupiny.
Oni si o vás myslí, že jste vlajkonoš Čtyřkoalice...
Ale proč? Já jsem vždy volil ODS...
Říkáte, že starší generace je zkažená komunismem. Jak se to konkrétně projevuje?
Čeští politici a české politické strany se strašně dlouho a těžce oprošťovaly od představy, že stát a strany, které ten stát v daném okamžiku řídí, jsou za všechno zodpovědné, do všeho mohou mluvit, mohou určovat chování občanů nebo kárat občany, kteří se nechovají tak, jak si oni představují. To je taková v podstatě komunistická představa o výkonu politické moci. Teprve teď si politici začínají uvědomovat, že oni slouží té občanské společnost, ale neřídí ji. A s tím souvisí můj dojem, že si do jisté míry nedokážou představit, že někdo by měl taky v úmyslu hrát politickou hru čistě, nezneužívat své moci a svého vlivu. Ale to je vlastně jen zrcadlo společnosti. Tady je ta společnost opravdu rozdělená: na lidi, kteří byli zformováni životem do roku 1989, a na ty mladší, kterým bylo maximálně 18 či 19.
Ještě pořád se cítíte typickým voličem ODS?
Ne. Já říkám, že jsem typ člověka, který by měl být součástí voličské základny pravicové strany, kterou ODS tvrdí, že je.
Z toho, co říkáte, vyplývá, že vy pohrdáte tou generací politiků, která je teď u moci...
To ne. V naší branži udělali mnoho chyb a to jsem vždy to říkal. Ale na druhé straně neodmítám vidět pozitiva.
Ale říkáte, že si politici obtížně umí představit dělat politiku čistě. Jestliže politika podle vás pro ně nemůže být něco jiného, než si hodit malou domů, tak to si jich těžko můžete vážit...
Mluvíme o jisté generaci politiků, ne o všech politicích jako takových. Zejména ta mladší generace je jiná. Ale politici jisté generace, která byla formovaná před rokem 1989, si opravdu nedovedou život bez dirigismu, bez takových těch malých domů a zákulisních tahů a drobných podvodů představit.
Když si bez toho neumějí politiku představit, tak říkáte, že to také sami dělají...
Počkejte, já bych nerad někoho konkrétního obviňoval. Ale myslím, že ta mentalita zejména té starší politické generace...
Buďme trochu konkrétnější. Mluvíte o Klausovi a Zemanovi?
V uplynulých deseti letech vůdčí politici ve vládnoucích stranách v drtivé většině trpěli touto představou.
Takže Klaus a Zeman?
To ať si domyslí čtenář...
Ale tam také patří také Václav Havel, generačně...
Generačně ano, ale jinak ne. On jako jediný z politických špiček se vždy snažil jednat morálně anebo říkat věci, o kterých byl přesvědčen, bez ohledu na to, jaký to bude mít zrovna praktický dopad. On žije v jistém luxusu prezidentské funkce, která to umožňuje. Ale zdálo se mi, že v českém politickém prostředí, které za sebou táhlo to totalitní závaží, byl vždycky hlasem morálky. Ale je třeba jistě přiznat, že to není ideální praktická politika. Ale měl sílu signalizovat české společnosti, že morální hodnoty jsou důležité a není možné se nechat absorbovat dennodenní politickou realitou. O té si nedělám žádné iluze.
Myslíte, že Václav Klaus by mohl pokračovat na jeho místě?
Myslím, že ne. Prezident Havel má výjimečnou pozici, která vyplývá z minulosti. On mohl využít této výjimečnosti, aby byl takovým morálním majákem. Prezident, který přijde po něm, nebude mít tuto možnost, a asi by ani nebylo správné to od něho očekávat. A já si myslím, že povaha prezidentské funkce se dramaticky změní odchodem Václava Havla. Neříkám, že to je dobře, nebo špatně. Výjimečnost Havla je užitečná pro toto historické období, ale v budoucnosti už budeme chtít mít společnost, která nebude potřebovat morální maják.
Byl by Klaus dobrým prezidentem? Chtěl byste ho tam mít?
Dovedu si představit Václava Klause jako prezidenta, myslím že by tu funkci zastával kompetentně, jen bych si asi přál, aby trochu změnil svůj image v zahraničí proti tomu, který má dnes.
Kdyby byla přímá volba, hodil byste lístek Klausovi?
To ještě nevím. Záleželo by na výběru.
V čem se liší vaše životní zkušenost poté, co jste strávil kus života ve Spojených státech?
Kromě skvělých škol je to přesvědčení, že každý má právo na to, aby dostal šanci ukázat, co v něm je. A také právo na to, aby v případě, že něčeho dosáhne, byl pořádně zaplacen a nemusel se za to stydět. To je takový posmívaný světonázor Ameriky, kterého já si velmi cením.
Myslíte že byste v Americe dosáhl takového postavení jako tady v Česku?
Záleží na tom, jak měříme úspěch. Já jsem přesvědčen, že kdybych se nevrátil do Čech a zůstal v USA, tak bych vydělal víc peněz. A to je v Americe snad jediné závažné kritérium úspěchu. Navíc bych měl příjemnější pozici. Nezajímali by se o mě ani politici, ani novináři. V New Yorku bych byl jeden z tisíců.
Říkáte příjemnější pozici. Takže kdo v Čechách moc rychle vyroste, ten dostane za uši? V Americe by to nikomu nevadilo, ale tady tím každého provokuji, tak to myslíte?
Ale to je přirozené, zákonité. Tady je všechno menší, každý se s každým zná. Mně to nevadí, nepovažuji to za trest boží. V USA se úspěch měří penězi. Tady se řada lidí raději tváří, že to tak není, že peníze jsou druhá třetí věc. Já si myslím, že to je trochu předstíraný názor. Ale nemyslím si, že kdo vybočuje z řady, tak to bude jeho trest. Nic takového v praxi nevidíme.
Vážně považujte peníze za jediné měřítko úspěchu?
Je to americký nešvar, který jsem si přisvojil. Nevím, jestli je to dobře, nebo ne, ale myslím, že peníze jsou jediné objektivní měřítko, které je k dispozici. A já sám žiji naprosto v souladu s toto filozofií. Mě baví dělat věci, které vydělávají peníze, a baví mě měřit výsledek své práce těmi vydělanými penězi.
Jak jste na tom? Jste úspěšný?
Nemám, nač bych si stěžoval.
Měl byste být konkrétnější. Říkáte, že se úspěch měří penězi. Jak tedy zjistí třeba lidé ve vašem rodišti, v Opavě, jak moc jste úspěšný?
Za sebe mohu říci, že mám pocit, že nejsem omezován penězi, abych vedl takový život, jaký mě baví.
Když se zeptáme Koženého, tak u něj je to tak, že si koupí soukromý tryskáč a nezpůsobí mu to žádný zádrhel. Jak je to u vás?
Já netoužím mít tryskáč. Znám spoustu lidí, kteří, aby se cítili dobře, musí létat tryskáčem a bydlet na zámku, ale mé preference jsou jiné. Já mám rád dobrý doutník, dobré jídlo, dobrou láhev vína a dobrý hotel, když někam jedu. Ale myslím, že jsem relativně skromný člověk. Přiznám se, že v turistické třídě létám nerad a výjimečně, když to jinak nejde.
Co se s vámi stalo? Před rokem vás bylo všude plno, zakládal jste televizi, investoval jste v Becherovce, a teď konec. Jako byste šel do penze...
Je čas na to, aby člověk, když je takový starší, osamělý pán, si trošku odpočinul a chvilku dělal něco příjemnějšího než byznys. Pracoval jsem od okamžiku, kdy jsem skončil školu v roce 1989, zanedbával jsem všechny ostatní věci, jako je osobní život, rodina a tak dále. Okolnosti jsou vhodné k tomu, abych se na chvíli - aspoň na 12 měsíců - pokusil odpočinout a abych se věnoval něčemu příjemnějšímu.
Co jsou ty okolnosti?
Zejména to, že mě Patria do jisté míry už nepotřebuje. Patria i její zaměstnanci jsou v bezpečném přístavu velké finanční skupiny.
V každém případě to před rokem vypadalo, že máte chuť pustit se do spousty nových věcí. A teď jste vše hodil za hlavu. Proč?
Znáte písničku od Jaromíra Nohavici "Jsem unaven, celý den jsem bojoval s větrnými mlýny..."? Došel jsem k okamžiku, kdy firma, kterou jsem založil, už může žít svým vlastním životem. Navršily se nevyřešené osobní záležitosti, například plánuji, že strávím pár měsíců v USA, kde se pokusím dovést do konce svůj rozvod. Rozhodl jsem se, že si odpočinu, že už jsem pracoval dlouho.
Souvisí to s tím, že tam nahoře je větrných mlýnů víc?
Těch je pořád víc a víc. A navíc Patria se nikdy neobešla bez spolupráce se státem, ať už stát byl klientem, či regulátorem. A někteří politici si vzali do hlavy, že já pošilhávám po politické kariéře.
Takže vás mimo jiné vyštípaly také spory s politiky?
Tyto spory mě netěší. Politika mě zajímá podobným způsobem jako hokej nebo fotbal. Není příjemné vést byznys, který je vystaven takovým politickým tlakům a politické pozornosti. Ne že by politika byla něco, co by přispělo k mému rozhodnutí odejít. Ale ta politická pozornost vyprovokovala, že o nás bylo všude slyšet. Finanční výsledky byly v této době vynikající, takže byznys tím netrpěl, ale mě osobně to prostě nebaví. Někteří politici se potřebovali vůči mě negativně vymezit, aniž bych já k tomu zavdal příčinu.
Před rokem jste říkal, že jediné, co umíte, je finanční byznys. Co jiného si člověk může přát, když chce být ve finančním byznysu na špici velké firmy?
Na velké firmě mě nebaví, že už nejde o finanční transakce, ale že se musím věnovat managementu v té exekutivní podobě. Pokud bych se vrátil k finančnímu byznysu, tak bych to dělal na vlastní účet, sám, možná s několika spolupracovníky. Ale třeba se přihlásím na fakultu architektury, to byl vždycky můj sen... Teď budu odpočívat, cestovat. Možná si postavím někde na horách dům. Pokud se to podaří, tak na Šumavě. A budu jezdit na kole a na běžkách a dělat samé příjemné věci.
Vy jste byl v mnoha věcech vlivný člověk - točil jste se kolem privatizace Škody Auto, Telecomu, spořitelny, IPS, KBC. Asi by pro vás nemělo být tak překvapivé, že si o vás lidé myslí, že jste šedá eminence...
Mě to nepřekvapuje. Mně vadí princip "podle sebe soudím tebe". Někteří politici u nás si nedokážou představit, že byznys může být apolitický. Že podnikatelé tu nejsou od toho, aby financovali politické strany, podporovali jednotlivé politiky, manipulovali obchodní transakce ve prospěch té či oné politické síly... A to si tu myslí drtivá většina politiků! Souvisí to s jejich pohledem na svět, který - hlavně u té starší generace - je silně ovlivněn tou jedinou životní zkušeností, kterou mají, tedy životem v komunismu.
V jednom starém rozhovoru jste řekl, že až na jednu výjimku, kdy jste nebyl v Česku, jste vždy volil ODS...
Samozřejmě. Já si o sobě myslím, že bych měl být typický volič a typický sympatizant s programem ODS. S těmi věcnými politickými záměry, které ODS proklamuje v daňové politice či v regulatorní politice - to jsou záměry, se kterými bych se téměř beze zbytku ztotožnil. Takže je absurdní, jestliže si tito lidé myslí, že podkopávám jejich snahu něčeho docílit, když já si o sobě myslím, že patřím do jejich cílové skupiny.
Oni si o vás myslí, že jste vlajkonoš Čtyřkoalice...
Ale proč? Já jsem vždy volil ODS...
Říkáte, že starší generace je zkažená komunismem. Jak se to konkrétně projevuje?
Čeští politici a české politické strany se strašně dlouho a těžce oprošťovaly od představy, že stát a strany, které ten stát v daném okamžiku řídí, jsou za všechno zodpovědné, do všeho mohou mluvit, mohou určovat chování občanů nebo kárat občany, kteří se nechovají tak, jak si oni představují. To je taková v podstatě komunistická představa o výkonu politické moci. Teprve teď si politici začínají uvědomovat, že oni slouží té občanské společnost, ale neřídí ji. A s tím souvisí můj dojem, že si do jisté míry nedokážou představit, že někdo by měl taky v úmyslu hrát politickou hru čistě, nezneužívat své moci a svého vlivu. Ale to je vlastně jen zrcadlo společnosti. Tady je ta společnost opravdu rozdělená: na lidi, kteří byli zformováni životem do roku 1989, a na ty mladší, kterým bylo maximálně 18 či 19.
Ještě pořád se cítíte typickým voličem ODS?
Ne. Já říkám, že jsem typ člověka, který by měl být součástí voličské základny pravicové strany, kterou ODS tvrdí, že je.
Z toho, co říkáte, vyplývá, že vy pohrdáte tou generací politiků, která je teď u moci...
To ne. V naší branži udělali mnoho chyb a to jsem vždy to říkal. Ale na druhé straně neodmítám vidět pozitiva.
Ale říkáte, že si politici obtížně umí představit dělat politiku čistě. Jestliže politika podle vás pro ně nemůže být něco jiného, než si hodit malou domů, tak to si jich těžko můžete vážit...
Mluvíme o jisté generaci politiků, ne o všech politicích jako takových. Zejména ta mladší generace je jiná. Ale politici jisté generace, která byla formovaná před rokem 1989, si opravdu nedovedou život bez dirigismu, bez takových těch malých domů a zákulisních tahů a drobných podvodů představit.
Když si bez toho neumějí politiku představit, tak říkáte, že to také sami dělají...
Počkejte, já bych nerad někoho konkrétního obviňoval. Ale myslím, že ta mentalita zejména té starší politické generace...
Buďme trochu konkrétnější. Mluvíte o Klausovi a Zemanovi?
V uplynulých deseti letech vůdčí politici ve vládnoucích stranách v drtivé většině trpěli touto představou.
Takže Klaus a Zeman?
To ať si domyslí čtenář...
Ale tam také patří také Václav Havel, generačně...
Generačně ano, ale jinak ne. On jako jediný z politických špiček se vždy snažil jednat morálně anebo říkat věci, o kterých byl přesvědčen, bez ohledu na to, jaký to bude mít zrovna praktický dopad. On žije v jistém luxusu prezidentské funkce, která to umožňuje. Ale zdálo se mi, že v českém politickém prostředí, které za sebou táhlo to totalitní závaží, byl vždycky hlasem morálky. Ale je třeba jistě přiznat, že to není ideální praktická politika. Ale měl sílu signalizovat české společnosti, že morální hodnoty jsou důležité a není možné se nechat absorbovat dennodenní politickou realitou. O té si nedělám žádné iluze.
Myslíte, že Václav Klaus by mohl pokračovat na jeho místě?
Myslím, že ne. Prezident Havel má výjimečnou pozici, která vyplývá z minulosti. On mohl využít této výjimečnosti, aby byl takovým morálním majákem. Prezident, který přijde po něm, nebude mít tuto možnost, a asi by ani nebylo správné to od něho očekávat. A já si myslím, že povaha prezidentské funkce se dramaticky změní odchodem Václava Havla. Neříkám, že to je dobře, nebo špatně. Výjimečnost Havla je užitečná pro toto historické období, ale v budoucnosti už budeme chtít mít společnost, která nebude potřebovat morální maják.
Byl by Klaus dobrým prezidentem? Chtěl byste ho tam mít?
Dovedu si představit Václava Klause jako prezidenta, myslím že by tu funkci zastával kompetentně, jen bych si asi přál, aby trochu změnil svůj image v zahraničí proti tomu, který má dnes.
Kdyby byla přímá volba, hodil byste lístek Klausovi?
To ještě nevím. Záleželo by na výběru.
V čem se liší vaše životní zkušenost poté, co jste strávil kus života ve Spojených státech?
Kromě skvělých škol je to přesvědčení, že každý má právo na to, aby dostal šanci ukázat, co v něm je. A také právo na to, aby v případě, že něčeho dosáhne, byl pořádně zaplacen a nemusel se za to stydět. To je takový posmívaný světonázor Ameriky, kterého já si velmi cením.
Myslíte že byste v Americe dosáhl takového postavení jako tady v Česku?
Záleží na tom, jak měříme úspěch. Já jsem přesvědčen, že kdybych se nevrátil do Čech a zůstal v USA, tak bych vydělal víc peněz. A to je v Americe snad jediné závažné kritérium úspěchu. Navíc bych měl příjemnější pozici. Nezajímali by se o mě ani politici, ani novináři. V New Yorku bych byl jeden z tisíců.
Říkáte příjemnější pozici. Takže kdo v Čechách moc rychle vyroste, ten dostane za uši? V Americe by to nikomu nevadilo, ale tady tím každého provokuji, tak to myslíte?
Ale to je přirozené, zákonité. Tady je všechno menší, každý se s každým zná. Mně to nevadí, nepovažuji to za trest boží. V USA se úspěch měří penězi. Tady se řada lidí raději tváří, že to tak není, že peníze jsou druhá třetí věc. Já si myslím, že to je trochu předstíraný názor. Ale nemyslím si, že kdo vybočuje z řady, tak to bude jeho trest. Nic takového v praxi nevidíme.
Vážně považujte peníze za jediné měřítko úspěchu?
Je to americký nešvar, který jsem si přisvojil. Nevím, jestli je to dobře, nebo ne, ale myslím, že peníze jsou jediné objektivní měřítko, které je k dispozici. A já sám žiji naprosto v souladu s toto filozofií. Mě baví dělat věci, které vydělávají peníze, a baví mě měřit výsledek své práce těmi vydělanými penězi.
Jak jste na tom? Jste úspěšný?
Nemám, nač bych si stěžoval.
Měl byste být konkrétnější. Říkáte, že se úspěch měří penězi. Jak tedy zjistí třeba lidé ve vašem rodišti, v Opavě, jak moc jste úspěšný?
Za sebe mohu říci, že mám pocit, že nejsem omezován penězi, abych vedl takový život, jaký mě baví.
Když se zeptáme Koženého, tak u něj je to tak, že si koupí soukromý tryskáč a nezpůsobí mu to žádný zádrhel. Jak je to u vás?
Já netoužím mít tryskáč. Znám spoustu lidí, kteří, aby se cítili dobře, musí létat tryskáčem a bydlet na zámku, ale mé preference jsou jiné. Já mám rád dobrý doutník, dobré jídlo, dobrou láhev vína a dobrý hotel, když někam jedu. Ale myslím, že jsem relativně skromný člověk. Přiznám se, že v turistické třídě létám nerad a výjimečně, když to jinak nejde.
