V celé bance je jen 5 úrovní řízení. A Ryan je na to pyšný. Třikrát týdně obědvá v kantýně s řadovým zaměstnancem a nechce u toho jeho přímé nadřízené.
"Toho jako by přeskočím a chci slyšet, co se jim tu líbí, co ne. Mohou se mě ptát na cokoliv a já se chci dozvědět pravdu, jak se tu cítí, zda se jim zdají dobré naše produkty," líčí Ryan.
Pravidelně na taková povídání nad talířem jídla jezdí i do poboček. Dává tak příklad i ostatním, aby bořili bariéry mezi lidmi v nižších a vysokých pozicích.
Jak na tohle může mít čas muž číslo jedna páté největší banky v Česku, který má na starosti i Slovensko? Věří, že jedině tak získá pravdivý obrázek o náladách v bance. I Češi prý dokážou generálnímu řediteli do očí říci, co si myslí. A někdy je to snazší přes tlumočníka, opadne ostych.
"Stejně bych obědval, tak co? Nejdřív probereme víkend a někdy se debata rozjede tak, že vyřadíme překladatele z hovoru." Ryan připouští, že Češi jsou občas formálnější. "Varovali mě, že mě tu budou oslovovat pane Ryane. Ale tady v bance to naštěstí neplatí," směje se.
Pravidla GE zní být otevřený, oslovovat se křestními jmény a být co nejméně formální. "Je to vidět i na tom, jak sedíme. V místnosti je nás asi 80 a přímo vedle mě sedí člověk v seniorské pozici," říká jeden zaměstnanec. Generálního ředitele dělí od podřízených jen skleněná stěna. Desítky lidí mu takřka vidí až na stůl.
Opravdu banka?
Pražská centrála GE Capital Bank připomíná všechno možné, jen ne banku. Muže v nažehlených oblecích s kravatou a kufříkem tu téměř nepotkáte. Namísto důstojnými konzervativními interiéry kamenných bank se procházíte oranžově či jinak barevně natřenými místnostmi.
Všude kolem visí nástěnky nebo reprodukce slavných modernistů. Zaměstnanci nosí na krku visačku, kde si o jejím nositeli přečtete vše základní. Nic pro uzavřené povahy.
I to je způsob, jak zařídit, aby zaměstnance práce bavila. Mít prostředí, které jim dělá dobře. Otevřené kanceláře jen s buňkami, kde pracují všichni pohromadě, však zároveň vytváří tlak na to, aby všichni pracovali s co nejvyšším nasazením.
Výkon je v GE Capital na prvním místě. Výkonní jsou lépe odměňováni, dostávají nabídky na kariérní postup, mohou jet na stáž do zahraničí. Lidmi se přitom celý rok zabývají specialisté, kteří výkony vyhodnocují a dumají nad tím, zda ten či onen sedí na správné židli.
"Celkem jsme poslali během posledních dvou let 30 lidí z Česka na stáže. Jezdí do Austrálie, USA, Brazílie, Irska, Německa, Itálie. Oni se tak učí a vlastně i nám vozí know-how odjinud," říká šéfka lidských zdrojů Veronika Sodomková.
Banka ročně utratí za vzdělávání svých lidí 25 milionů korun. V GE jsou přesvědčeni, že čím více o sobě kolegové vzájemně vědí, tím lépe si budou rozumět i v práci. Je železným pravidlem, že lidé si nápady nesmějí nechávat pro sebe, ale řeknou je i ostatním v týmu.
"Chceme, aby se tu lidé rozvíjeli společně s firmou. Je tady těžké pracovat, ale člověk tady roste profesionálně i osobně," říká Ryan. A ví se to i v okolí. GE Capital dostává každý měsíc životopisy 600 lidí, kteří by u ní chtěli pracovat.
A koho banka hledá? Ví to přesně: musí to být člověk ochotný učit se nové věci, slušný a čestný (mravní kodex je jedna z prvních věcí, s níž se nováček musí seznámit), ochotný sdílet nápady a musí zapadnout do týmu. Fungují tyto americké principy i v Česku? "Naprosto, řekl bych, že na sto procent. Jsou totiž naprosto základní. To jenom moje vtipy tu tak nefungují jako v Irsku," říká ředitel Ryan.
