Úplně jist tím, že se mu vězení vyhne, si však není. „To víte, že o vězení přemýšlím, ale je to šílená představa. Pokud mě odsoudí za tohle, tak je v této zemi snad možné cokoliv. Kdybych tím už jednou neprošel, ani bych nevěřil, že se něco takového děje,“ líčí se silným přesvědčením.
Naráží tím na necelý měsíc, který strávil ve vazbě v roce 1997. Obvinění, které proti němu bylo letos vzneseno v případu obchodů s akciemi Restitučního investičního fondu (RIF), je podle něj nesmyslné.
Příští týden půjde někdejší stratég zkrachovalé Investiční a Poštovní banky (IPB) do pražské ulice Dlážděná, kde Úřad finanční kriminality sídlí, naposledy. Policisté mu tam na dva dny v týdnu vyhradili místnost, kde se spolu se svými advokáty může probírat devíti šanony spisu. Podle policistů byl Procházka velmi pečlivý. List po listu procházel spis, podrobně si zaznamenával a dělal si kopie. „Jak bych to popsal, no, je to nepříjemné a zabere to čas,“ dodává Procházka.
Když načrtává schéma transakce, která jej přivedla před soud, zdatného kombinátora v sobě nezapře. S přesností na měsíce zakresluje čtyři roky staré operace a u každé z čar podotkne: „Ani tohle nemohlo být pro banku ztrátové. Uznávám, že se jí nevrátila záloha, kterou dala předem na nákup akcií RIF, ale to přece nemohou vyčítat mně. Prodávající porušil smlouvu, takové riziko skrývá každý byznys,“ tvrdí a má tím na mysli amerického investora Howarda Goldena, který měl pro skupinu IPB akcie RIF nakoupit.
Procházka se proti závěrům ve spisu ohradil už jednou. I nyní, když jej policisté doplnili o další posudek, budou jeho advokáti žádat státní zástupkyni, aby věc zastavila. „Není prokázána škoda, není poškozený, dokumentace je polovičatá, zvolili špatnou metodiku,“ vyčítá policistům. Exbankéř se dnes živí poradenstvím. A když se jej zeptáte, jak se za dva roky po pádu IPB změnil jeho život, s úsměvem odpoví: „Je víc času, nemám takové nervy, nepracuji pořád do večera a každodenní stres s obrovskou zodpovědností odpadl.“
