Jak dopadla snaha o národní certifikaci?
V podstatě nijak. Normy pro sádrokartonové konstrukce se začaly psát, ale přesvědčení z toho vyprchalo. Stát má představu, že si normy asi napíšeme sami. Jednu chvíli to vypadalo nadějně, ale pak nám bylo řečeno, že normy stejně nebudou závazné a lze je použít jen jako doporučující.
V Rakousku to třeba takto jde, tam by si nikdo nedovolil tyto národní normy obejít, i když nejsou právně závazné. V Česku je mentalita jiná, vždy se půjde hlavně po ceně. Nezměnilo se prakticky nic, Česká obchodní inspekce a i jiné orgány státního dohledu jsou v tomto bohužel bezmocné. Alespoň částečně dovozy nekvalitních materiálů s pochybnou certifikací zastavilo oslabení koruny.
Dlouhodobě se mluví o špatné platební morálce ve stavebnictví. Jak situaci jako dodavatel stavebních materiálů vidíte?
Vymahatelnost práva v Česku je bohužel naprosto děsivá, stejně jako právní kultivovanost. Situace se jen zhoršila, především pro malé a střední stavební firmy. Jejich vykořisťování velkými hráči se výrazně zprofesionalizovalo. To samozřejmě vede k řetězení problémů až k dodavateli, potažmo výrobci stavebních hmot.
Jak konkrétně?
Stačí se podívat na smlouvy, které musí podepisovat, jde o materiály s padesáti stránkami. Firmy běžně dopředu počítají s tím, že deset procent z ceny díla vůbec nedostanou zaplacené. Z celé krize někteří velcí hráči prošli prakticky netknutí. Když se podíváte na největší firmy, všechny zůstaly až na jedinou výjimku bez zásadních problémů. Malé a střední firmy však krachují nebo mají výrazné ekonomické potíže.
Nestoupá vám kvůli tomu objem nesplacených pohledávek?
Našimi zákazníky nejsou přímo stavební firmy, ale spíše obchodníci se stavebním materiálem, kteří přímý dopad nesplacených pohledávek částečně eliminují. Je však čím dál těžší se vůbec pojistit proti nesplácení pohledávek, cena takového pojištění velmi roste a máme obavu, že pojišťovny nebudou tento druh pojištění ve stavebnictví dále nabízet. Ostatně podobná situace nastala před pěti lety i v baltských zemích. To myslím o stavu trhu vypovídá více než dostatečně.
K čemu to může vést?
Současné oživení má výhodu v tom, že ty menší a střední firmy, které ještě přežily, více zakázky vybírají a nejdou do těch rizikových. Jsou ochotné pracovat pouze pro generální dodavatele, kteří mají určitou kulturu a dostávají svým závazkům bez právních kliček. Do oboru však přicházejí spousty kaskadérů, kteří kvalitu vůbec neřeší a soutěží za dumpingové ceny.
Začíná to už u samotného zkušebnictví. Proudí sem materiály s certifikáty z různých evropských zemí, které dostanou evropskou nálepku a mohou se zde prodávat, i když by u nás nebo v Německu ve zkušebně neprošly ani náhodou. Pověst stavebního byznysu mezi lidmi je dnes, i pod vlivem medializace některých kauz, nevalná. Již drobní investoři přistupují při zadávání poptávek po stavebních pracích ke zhotoviteli tak, jako by proti sobě měli podvodníka.
Jak moc velký vliv má na kvalitu to, že se soutěží hlavně na cenu?
To je klíčový problém, všichni řeší jen cenu. Z ceny se stala modla, ačkoliv by se měla řešit hlavně kvalita. Nejen v materiálech, ale i projektu a provedení. Velký vliv na toto uvažování měl před lety zavedený zákon o státních zakázkách, zde se odstartoval celý tento problém.
Vidíme to na stavbách, kde s naším materiálem pracují, i na reklamacích. Jsou na nich vady, které by se normálně neměly objevit, a to jen kvůli špatné práci či projektu, kde opět pod vlivem tlaku na cenu jde kvalita stranou. Obrovský šlendrián je například v zateplování, dělají to často firmy bez zkušeností. Opravují se vady, o kterých by se dříve ani neuvažovalo, že se mohou stát. Ostatně celá story tunelu Blanka toho bude asi i dobrým příkladem. Toto se také ve fungujícím procesu řízení stavební zakázky nemůže stát.
V čem?
Myslím si, že je to otázka kvalitního a konstruktivního dozoru investora, který musí někdo řídit a ne ho mít jenom na papíře kvůli legislativě a za to, co se vlastně na stavbě děje, nikdo nezodpovídá, ale to přísluší komentovat pouze zainteresovaným stranám. Přitom právě u dozoru začíná cesta ke kvalitě.
Vidím to už u některých developerů, kteří začínají tuto funkci více řešit. Jsou jasně stanovené zodpovědnosti a jsou schopni stavbu kvalitně dozorovat. To jsou prvé vlaštovky. V Německu je nepředstavitelné, aby někdo stavěl rodinný dům bez kvalitního dozoru. U nás se bohužel stává, že se dozor ještě spojí se stavební firmou a inkasuje peníze jak od investora, tak od stavební firmy.
