Obrázky oceánů zaplavených igelitkami a pet lahvemi, mořských želv s brčky v nose a žaludků ryb plných plastových kousků vyděsily veřejnost natolik, že začala víc přemýšlet o dopadu vyrobených plastů na životní prostředí. Odpovědí jsou zákazy některých plastových výrobků, ale také rozložitelné plasty. Tašky z nich začaly v mnoha obchodech nahrazovat klasické igelitky.
Jak se ale tyto tašky v přírodě po splnění svého účelu ve skutečnosti chovají? Rozloží se? Angličtí vědci zjistili, že ne vždy a všude. Rozhodně je potřeba jim zajistit specifické podmínky, aby zmizely úplně. Většina produktů označených jako „kompostovatelný plast“ se rozloží za jen ve speciálních průmyslových kompostárnách za působení tepla, poznamenává server Quartz.
Bio plasty nejsou záchrana. Místo v kompostu také končí na skládce |
Nerozloží se na zahradním kompostu, ani se nedají recyklovat, protože by „kontaminovaly“ ostatní plasty. Pokud tedy obec, kde se kompostovatelný plast používá, nemá speciální kompostárnu, materiál jde na skládku, kde se bude pravděpodobně rozkládat velmi dlouho.
Studie publikovaná v časopise Environmental Science & Technology zjistila, že tři typy tzv. biologicky rozložitelných plastových tašek se v přírodě nerozložily ani po třech letech.
Tým vědců z anglické University of Plymouth testoval kompostovatelnou, biologicky rozložitelnou a oxorozložitelnou plastovou tašku. Ty se často označují způsobem naznačujícím, že mohou být navráceny do přírody daleko rychleji než běžný plast, nebo že to jsou rostlinné alternativy k plastům. Oxorozložitelné plasty se mají rozkládat působením tepla nebo světla, což se ve srovnání s jinými rozložitelnými plasty (které se mohou rozložit jen působením mikroorganismů) bere jako výhoda.
Tašky se nerozpadly, ale nosit se v nich už nic nedalo
Vědci vystavili tašky následujícím podmínkám: zakopali je do země, nechali je venku „napospas“ slunci a povětrným vlivům a ponořili je do mořské vody. To vše na tři roky.
Po uplynutí této lhůty zjistili, že zcela zmizela jen kompostovatelná taška v mořské vodě. Kompostovatelná taška v půdě zůstala celá, při naplnění se ale začala trhat. Všechny tři tašky, které byly na vzduchu, se rozpadly na kousky, ale nezmizely. To vzbudilo pochyby, zda biorozložitelné tašky také nepřispívají ke globálnímu problému s plastovými mikročástečkami.
Nápisy na taškách matou. Výroba papírových škodí víc než těch plastových |
Nejpřekvapivější bylo, že jako biologicky rozložitelné, tak oxorozložitelné tašky byly i po třech letech v moři nebo půdě stále schopné nést „nákup“ (vědci je zatížili 2,25 kilogramu).
V obou případech byly tašky podle všeho vystaveny přirozeně se vyskytujícím mikroorganismům, ale nepoškodily se. Není jasné, jak dlouho by to mohlo trvat - jestli se rozloží dřív nebo za stejně dlouho jako běžné igelitky. Je však zřejmé, že žádná z testovaných tašek, možná s výjimkou kompostovatelné tašky ponořené v moři, v blízké budoucnosti významně nepřispěje k řešení problému plastového odpadu.
