V jiných koutech republiky ekofarem díky štědřejším dotacím z Evropy přibývá. Na Vysočině ne. A není to proto, že by už pokrývaly veškerou možnou půdu.
Počet biofarem či ekofarem se tu už několik let točí kolem třicítky. Že by studené klima? "Jsou tu horší klimatické a půdní podmínky, je tu chladněji než na jihu, ale dá se zde pěstovat. I zelenina; jsou i odolné druhy, třeba o zelí je velký zájem," říká ekofarmář z Lesoňovic, který se specializuje na zeleninu.
Naprostá většina biofarem prosperuje v horských oblastech, tedy v pohraničí. Tam se však daří hlavně trávě a pastvinám, zelenině a obilí tolik ne. "Tady hospodařit na polích je možné, takže si myslím, že ta Vysočina je pro ekologické zemědělství skoro nejvíc vhodná," řekl Tomáš Klejzar, poradce v ekologickém zemědělství pro Vysočinu.
I tady se však většina biofarmářů specializuje na produkci živočišnou. Ze třicítky ekofarem se jich na zeleninu zaměřuje pouze šest. A téměř všichni při tom chovají i maso.
Spokojená prasata déle žijí
Největším ekfarmářem v kraji je Josef Sklenář ze Sasova u Jihlavy. I on má ve své produkci nějakou rostlinnou výrobu, třeba cibuli a pohanku. Jeho hlavním sortimentem je však vepřové maso. I to vyrůstá bez chemie. A přestože je na farmě hodně vepřů, nepotřebují chemické léky proti nemocem, kterým by se tu jistě vedlo dobře. Je to v délce kojení.
"Mláďata jsou u prasnice 90 dní a po celou dobu mají mateřské mléko. Proto jsou odolnější," vysvětlil farmář. Ani při převozu na jatka žádný ze zdejších vepřů zatím nezahynul. U konvenčního způsobu chovu je to však běžné.
"Mají volnost pohybu a jsou s prasnicí po celou dobu i za tu cenu, že sem tam nějaké zalehne. Ale pak jsou odolnější vůči podnětům," řekl Josef Sklenář.
Dalším předpokladem je krmení. "Převážná většina krmiva musí být v biokvalitě," říká farmář. Sice díky přirozenému krmení nepřibývají na váze tak rychle jako při chemickém dopingu, ale kvalita masa to pak zúročí. Je vyzrálé a obsahuje méně vody.
Biouherák a biošunka
Ze sasovské farmy pochází i produkty, které vzbuzují zájem spotřebitelů, ale získávají i ceny. Loni byl ze zdejších prasat vyroben biouherák. Ten vyhrál v soutěži Česká biopotravina roku první cenu. I letos vznikl nový výrobek. Biošunka. Také ta je přihlášena do soutěže, ale s první cenou se prý tentokrát moc nepočítá.
"Myslím, že letos biošunka nevyhraje, ale bude mít třeba nějakou čestnou cenu, protože kdyby každý rok vyhrál masný produkt, vypadalo by to hloupě," řekl Klejzar. Loni to však bylo už podruhé, co výrobek z Vysočiny v této celorepublikové soutěži zabodoval. V roce 2003 získal cenu soubor výrobků z kozího mléka, který vznikl v Ratibořicích na farmě Pavla Dobrovolného.
Nadšení a dotace
Ekologické zemědělství v horách to má jednoduché. Ovce a jiný skot se vypustí na stráně a rozlehlé pastviny. Mají pohyb, čerstvou potravu a co člověku dají, je bio.
Ale proč vlastně chovat prasata ve větších výbězích či okopávat zeleninu ručně?
"Řeknu to otevřeně, byly to vyšší dotace, které stát dával," netají se se svou motivací Sklenář. Evropská unie dnes nabízí dotace ještě tučnější, ale jsou i takoví biofarmáři, kteří už o ně nežádají. Je to pro ně svazující. Pak už zbývá jako motiv jen nadšení a přesvědčení. To byl důvod Aleše Horáka. "Byl nedostatek biozeleniny. Začal jsem kvůli sobě i lidem kolem," vysvětlil.
Léčení stravou
Aleš Horák nabízí nejen zdravou zeleninu, ale pomáhá i radami. Nebo pobytem na jeho farmě. Na jeho webových stránkách je i nenápadný vzkaz, že pomůže, jak se z nevyléčitelné nemoci vyléčit stravou. "V podstatě si myslím, že nikdo se nemůže nechat vyléčit od někoho a každý musí převzít odpovědnost sám a změnit něco v životě," vysvětluje Horák.
To nejjednodušší "něco" je přirozená strava. "Myslím si, že člověku v dnešní době prospívají obiloviny, zelenina, mělo by to být co nejčistší, mělo by toho být co nejméně a mělo by to být v nějaké rozumné úpravě," řekl biofarmář.