Společnost Marius Pedersen Engineering by ekologické škody zlikvidovala za 56,8 miliardy korun. Podle Kalouska je to moc: "Cenová výše, byť i té nejlevnější nabídky, není podle mého názoru natolik přesvědčivá, abych mohl vládě doporučit tuto nabídku přijmout. Vláda může samozřejmě zaujmout jiný názor."
O ekologické zakázce měl vždy pochybnosti premiér Nečas. "Zveřejněné ceny tyto pochybnosti nejenom nerozptýlily, ale posílily," uvedl.
Mrzí nás to, arbitráže nechystáme
Obchodní ředitel firmy Marius Pedersen Engineering Pavel Borůvka řekl, že společnost postoj ministerstva mrzí. "Vložili jsme do toho poměrně velký kapitál a úsilí, což by při této variantě přišlo vniveč. Je jasné, že rozhoduje spíše politický zájem než nějaká věcná diskuze," řekl ČTK. Zároveň ale uvedl, že stát se nemusí ze strany společnosti obávat například arbitráže.
Dalšími zájemci v ekotendru byly společnosti Geosan Group (nabídla 57,8 miliardy) a firma Environmental Services, která požadovala nejvíce ze všech, a sice 65,5 miliardy.
Nečas se už dříve nechal slyšet, že nabízené ceny prohloubily jeho pochybnosti o tendru. Předseda Věcí veřejných Radek John pak uvedl, že jeho strana tendr v nynější podobě nepodpoří. Stát by prý měl zakázku rozdělit na více částí, tak aby se soutěže mohly zúčastnit i menší firmy. Tendr kritizovali i další politici i opoziční ČSSD.
Hodnota zakázky je nejasná
Odmítnutí jedné velké zakázky pravděpodobně prodlouží uplatňování současné praxe, kdy stát na sanaci každé z lokalit zadává postupně několik veřejných zakázek. To podle dřívějších vyjádření ministerstva financí může vést k rozdělení odpovědnosti mezi jednotlivé dodavatele a k následnému navyšování státních garancí.
Hodnota garancí za neodstraněné ekologické závazky státu, které vznikly před rokem 1992, je asi 114 miliard korun. Podle ministerstva životního prostředí je reálná suma zakázky kolem 40 miliard, podle nevládních organizací jen 25 miliard korun.
Proti dnešnímu rozhodnutí ministerstva o výběru nejvhodnější nabídky mohou uchazeči podat námitky do 15 dnů. Po uplynutí této lhůty předloží ministr financí příslušný materiál do vlády, a to včetně oponentních znaleckých posudků a návrhu usnesení. V návrhu usnesení ovšem vládě nedoporučí nabídku přijmout.
