Jair Bolsonaro zavede v největší zemi Latinské Ameriky vojenskou diktaturu, nechá postřílet či pozavírat všechny sociálně nepřizpůsobivé, ženy přiková řetězem ke kuchyňským dřezům a zplundruje Amazonský les. Obdobně interpretuje výsledek brazilských prezidentských voleb valná část médií. Jenže takové hodnocení je vykroucené jako místní tanečníci samby po pár drincích caipirinhy. A jak se rozptyluje hluk a vřava volební kampaně, začíná se ukazovat, že Bolsonaro není tropický Trump ani Mussolini.
Třiašedesátiletý kapitán v záloze rozhodně není chlapec z nedělní školy. V armádě si odkroutil sedmnáct let. Polovinu z toho v 70. letech, kdy ekonomika země dosahovala téměř desetiprocentního růstu a přezdívalo se jí brazilský zázrak. Tamní vojenský režim se zároveň stal vzorem pro diktatury v okolních zemích. Voják Bolsonaro na tuto periodu s oblibou vzpomíná jako na období klidu a prosperity, i když stovky až tisíce lidí zavražděných režimem by mu těžko daly za pravdu.
KOMENTÁŘ: Brazílii pohltil destruktivní rytmus politického karnevalu |
Jeho nostalgie však nevadí 55 procentům brazilských voličů, kteří mu odevzdali svůj hlas.
Těžko přitom mluvit o snění starců o dobách dávno minulých. Většinu z nich tvoří mladí a pracující střední i vyšší třída. Ti v rámci kampaně slyšeli na volání po tvrdém potírání zločinu ozbrojenými složkami. A není se jim co divit, protože počet zabitých v Brazílii loni stoupl na téměř 64 000 a zejména větší města boj s kriminalitou nezvládají. Na druhou stranu se nedá očekávat, že by Bolsonarův kabinet po nástupu do úřadu vypustil do ulic Rio de Janeira tisíce krvelačných vojáků s povolením zabíjet.
Demokracie s ostruhami
Stejně tak se politický systém Brazílie ze dne na den nepromění v bezskrupulózní pěst vojenské kliky. I když Bolsonaro v prezidentských volbách jednoznačně zvítězil, jím vedená Sociálně liberální strana obsadí pouze 52 z 513 křesel dolní komory parlamentu. Nejsilnější Strana pracujících, jejíž kandidát Fernando Haddad s Bolsonarem prohrál, bude disponovat 56 hlasy. O zbytek se podělí 33 dalších partají.
Přestože se brazilský parlament již od roku 2010 pozvolna stáčí doprava, najít většinu v takto roztříštěné sněmovně nebude snadné. Dodejme, že Bolsonaro za 27 let, kdy seděl ve sněmovně, prosadil pouze dva zákony. To o jeho politické šikovnosti příliš nesvědčí. Brazilská politika je zkrátka barvitá jako země sama, a i když je tamní demokracie pouze několik desetiletí stará, má poměrně slušné pojistky.
Bolsonaro už jako poslanec i v rámci volební kampaně akcentoval ekonomický protekcionismus a národní svrchovanost. Z ochranářských praktik vojenskoprůmyslového střihu však začal v posledních týdnech ustupovat, až se ekonomicky dostal na hranici liberální pravice.
Velký byznys, který ho pod příslibem deregulace a privatizace podpořil, však také nedostane všechno, co si zamane. Jakákoli větší privatizace by totiž musela zahrnovat státní klenoty jako ropný gigant Petrobras či podíly ve státních bankách typu Banco do Brasil, a na to nepřistoupí armáda ani levice.
Reformy a čistky
Také nehrozí, že by nově zrozený ekonomický liberál začal demontovat po desetiletí budovaný sociální systém. Programy, které zavedly předchozí levicové vlády, jsou oblíbené i mezi jeho voliči.
Brazílii svítá naděje. Země se probudila z nejhorší recese v historii |
Kapitána z tropů však čeká nutná reforma penzijního systému a nakopnutí ekonomiky, která se nedávno vymanila z největší krize ve své historii. O to se má postarat ministr financí Sergio Moro odkojený Ronaldem Reaganem.
Druhým superministrem Bolsonarova kabinetu bude protikorupční křižák Sérgio Moro. Kvůli jeho tažení zvanému Operace automyčka bylo zatčeno již 160 korupčníků a dalších více než 230 úřady vyšetřují. Kritici tento Bolsonarův krok považují za důkaz politizace soudní moci. Jeho voliči to však vnímají pozitivně. Až soudce Moro totiž začal rozplétat mnohavrstevnou korupční pavučinu, ve které uvázlo 10 miliard dolarů z veřejných peněz.
Pokud Bolsonarovi něco vyhrálo volby, je to důvěra lidí, že zavede větší pořádek, modernější ekonomiku a potlačí všudypřítomnou korupci. Zejména v tom posledním předchozí socialistické vlády selhávaly.
Jeho machistické výroky na stranu žen a sexuálních menšin lze přisuzovat jeho vojenskému zázemí a také tomu, že silná slova se v Brazílii nosí na ulici i u řečnických pultíků. Kromě toho latinskoamerické ženy si své místo na slunci umějí dostatečně silně vydobýt a Brazílie patří mezi nejtolerantnější země ve vztahu k LGBT komunitě. Nehrozí tak, že by zavíral brazilské transsexuály do vězení. Co by z toho měl.
Dodejme, že Bolsonaro ihned po volbách ustoupil od kritizovaného sjednocení ministerstva zemědělství a životního prostředí. Vybuldozerování plic planety Země, tedy Amazonie, se konat nebude. A začíná couvat i ze slibu, že po vzoru USA přesune ambasádu v Izraeli z Tel Avivu do Jeruzaléma.
V rámci zahraniční politiky se však dá očekávat, že se Brazílie začne chovat suverénněji. Zejména vůči Číně, jejíž ekonomické pařáty se do Latinské Ameriky začaly zasekávat až příliš. Platí to i pro ekonomiku desetinásobně větší, než je ta česká.
Uvěřit tak pohádce o nesnášenlivém diktátorovi by bylo stejně pošetilé, jako vzývat Bolsonara jeho prostředním jménem. Tedy Mesiáš.
