Pojem ekonomická bublina se nyní používá hlavně v souvislosti s virtuální měnou bitcoin. Ekonomové upozorňují na enormní nárůst jeho hodnoty v minulém roce, příběhy pohádkových podnikatelských úspěchů a všeobecný zájem investorů, tak lidí, kteří nikdy do bitcoinu (ani do ničeho jiného) neinvestovali.
Z historie známe několik případů podobných spekulativních bublin a jejich katastrofálních následků, například internetovou horečku z devadesátých let nebo bublinu na americkém realitním trhu, jež předcházela ekonomické krizi. Úplně nejstarší známý případ je ale takzvaná tulipánová horečka, která probíhala v Nizozemsku ve 30. letech 17. století.
Všichni chtěli zbohatnout na tulipánech
Příběh o strmém nárůstu cen tulipánů, který pobláznil obyvatele tehdejší nizozemské federace provincií natolik, že vedl až k úplnému zhroucení trhu, je populární i v současnosti. Na vrcholu tulipánové horečky se během zimy 1636/1637 do podle BBC do obchodního šílenství zapojil v Nizozemsku téměř každý.
S cibulemi květů údajně obchodovaly tisíce ševců, tesařů, zedníků i dřevorubců, přičemž některé měnily majitele až desetkrát denně. Málokoho zajímaly květiny samotné, většinu pouze potenciální zisk. Cena některých tulipánů se totiž vyšplhala na částku, za kterou bylo v té době možné pořídit dům.
Bitcoin je na houpačce. Za 5 dní odepsal 30 procent a hledá si nový průměr |
Pak se ale najednou veškerý obchod zastavil a v únoru 1637 trh s tulipány v podstatě přes noc zkolaboval. Cena stoupla natolik, že většina spekulantů si již nemohla dovolit ani ty nejlevnější cibule. Poptávka zmizela a kytky se propadly na desetinu své původní hodnoty, což pro mnohé obchodníky představovalo ekonomickou katastrofu.
Uvádí se, že vláda musela obchodování ukončit. V mnohých zmínkách o tomto období se objevují příběhy zoufalých lidí, kteří kvůli bankrotu páchali sebevraždy a topili se v kanálech. Zřejmě ne všechny historky o průběhu a následcích tulipánové horečky jsou ale pravdivé.
Anne Goldgarová, profesorka dějin raného novověku na King‘s College London, považuje velkou část z nich za mýty. Historička při práci na své knize o událostech spojených s tulipánovou horečkou (Tulipmania: Money, Honor and Knowledge in the Dutch Golden Age) strávila roky studiem nizozemských archivů a dospěla ke zcela odlišnému příběhu, než se běžně traduje.
„Tulipánová mánie nebyla iracionální. Tulipány představovaly nový exotický a luxusní produkt v zemi, která rychle rozvíjela své obchodní sítě a zvětšovala své bohatství. Ceny stoupaly, protože vypěstovat populární květy s pruhovanými či kropenatými okvětními lístky bylo nesmírně náročné,“ napsala Goldgarová pro server The Conversation. Podle ní nebylo nepochopitelné, že lidé platili vysokou cenu za hodnotné zboží, za které mohl případný kupec utratit ještě víc.
Pouze spekulativní ztráta
V tradiční verzi příběhu o zhroucení trhu s tulipány se zmiňuje i vliv dýmějového moru. Americký ekonom Peter M. Garber epidemii, která mezi lety 1635-1637 zpustošila Nizozemsko (jen v Amsterdamu zabila 17 tisíc lidí, sedminu jeho tehdejší populace), popsal ve své knize Famous First Bubbles (Slavné prvotní bubliny). Smrtelné nebezpečí prý vedlo mnohé k zoufalé snaze zbohatnout co nejdřív a za jakoukoliv cenu.
Goldgarová ale ve své knize zpochybňuje i toto zdůvodnění tulipánové horečky. Epidemie podle ní vrcholila v roce 1636, přičemž největší nárůst cen tulipánů přišel až o rok později, když už byl mor na ústupu.
Historička rovněž nevěří, že by ceny tulipánů vystřelovaly do závratných výšek. Potvrdila sice, že ty absolutně nejdražší cibule mohly stát přibližně pět tisíc guldenů, za které se dal pořídit dům, nicméně během výzkumu odhalila pouze 37 lidí, kteří za ně utratili víc než 300 guldenů (přibližně roční výdělek mistra řemeslného oboru).
Spolehlivý ukazatel recese? Těhotné ženy nebo obočí, zjistili odborníci |
Drtivá většina tulipánů byla levnější a až na výjimky je kupovali hlavně bohatí měšťané, kteří si je mohli dovolit. Goldgarová také uvádí, že mnozí z prodávajících a kupujících měli mezi sebou blízké vztahy, ať už rodinné, náboženské či sousedské. Prodejci podle ní prodávali hlavně lidem, které dobře znali.
„Když došlo ke zhroucení trhu, nebylo to kvůli naivním a neinformovaným lidem, kteří na něj vstoupili, ale pravděpodobně kvůli strachu z přebytku a neudržitelnosti vysokého nárůstu ceny během prvních pěti týdnů roku 1637,“ uvedla Goldgarová na serveru The Conversation.
V té době podle ní nebyly žádné cibule k dispozici, protože byly zasazeny v zemi a s finančními transakcemi se čekalo až na jejich fyzické předání v květnu či červnu. Takže ti, co přišli o peníze během únorového krachu trhu s tulipány, utrpěli pouze spekulativní ztrátu - hrozilo jim tedy, že v příštích měsících nedostanou zaplaceno. Tito lidé však byli podle Goldgarové schopni ztráty ustát.
Taktéž se prý nikdo ze zoufalství neutápěl v kanálech. Goldgarová během výzkumu neobjevila žádný bankrot, jenž by se dal odůvodnit pouze tulipánovou horečkou. Vláda podle ní neukončila obchodování, pouze rezervovaně reagovala na požadavky některých obchodníků a městských rad, aby předešla konfliktům.
Dochovala se pouze satira
Z jakého důvodu tedy o tulipánové bublině přetrvaly dodnes hlavně mýty? Goldgarová obviňuje populární autory z konce 17. století, kteří sesbírali pamflety o krizi vzniklé v duchu nizozemské tradice satirické písně, jež si dělaly z obchodníků legraci.
Později je převzal německý spisovatel John Beckmann, jehož kniha byla přeložena do angličtiny. Goldgarová píše, že toto dílo do značné míry vykradl Charles Mackay v knize Extraordinary Popular Delusions (Neobyčejné populární bludy) z roku 1841, která se stala základem pro většinu dnešních příběhů o nizozemském tulipánovém šílenství.
Goldgarová uzavírá svou analýzu tím, že pád trhu s tulipány nebyl způsoben pošetilostí a chamtivostí tehdejších obchodníků. Tulipánová horečka byla podle ní historická událost v historickém kontextu a nelze srovnávat s některými dnešními jevy, jako je například situace digitální měny bitcoin.
