Prostorné sídlo ve Vítězné ulici poblíž Petřína je však v dezolátním stavu: do bytu zatéká, na stěnách je plíseň a havárie vody jsou na denním pořádku.
Manželé by si rádi za zlepšení stavu připlatili (mluví zhruba o dvojnásobku současné činže), ale legálně nemají šanci. Činže jsou regulované a majitel domu kvůli jejich výši odmítá do domu investovat.
Je to pro nás jen investice
"Jsme obchodníci, my ty domy kupujeme jako investici," říká Andrea Humouda, jehož firma Gaja services v Česku pracuje pro majitele domu, italského podnikatele Vittoria Ascariho.
Humouda nešetří kritikou na adresu českého státu: kvůli regulaci prý nemůže firma vybírat nájmy v dostatečné výši.
"Nájemníci přece nemohou čekat, že jim z toho domu uděláme rezidenci," dodává Humouda.
I když by podle nového zákona o jednostranném zvyšování nájemného měly činže začít růst od 1. ledna v průměru o 14 procent ročně, v Praze dokonce o 25 procent ročně, stav některých domů se podle jejich majitelů hned tak nezlepší.
Například dům, v němž bydlí manželé Daczičtí, by potřeboval opravy ve výši minimálně několika milionů korun.
Vittorio Ascari vlastní v Praze několik dalších nemovitostí, ale v Česku zpravidla není k zastižení. Podle Humoudy Ascari činžovní dům na Vítězné ulici kupoval s jasným záměrem: časem jej se ziskem prodat.
Humouda tvrdí, že Ascari do domu pravidelně investuje, aby "normálně fungoval". Daczický však tvrdí opak. "Šedesát let se tady neměnily stoupačky. Není týden, kdy by v kuse tekla voda."
V domě navíc v posledních letech dvakrát hořelo kvůli špatné elektroinstalaci. "Trvale nás ohrožují na majetku, zdraví a životě," stěžuje si Daczický. Jeho manželka totiž trpí alergií a její stav se prý zhoršuje právě kvůli plísni v domě.
Možnost, že by si nešťastní manželé pronajali několikanásobně dražší byt na volném trhu, pro ně nyní není z finančních důvodů reálná. Osmapadesátiletý Daczický má prý navíc k domu osobní vztah: nemovitost dříve patřila jeho příbuzné a on v bytě žije od narození.
Spor s majitelem došel už tak daleko, že mu Daczický odmítá platit část poplatků. Z obav před výbuchem starého plynového kotle totiž před časem koupil do domu nový. A teď si jeho cenu (zhruba 30 tisíc korun) sráží měsíčně z nájmu. "My jsme ten kotel mohli pořídit o třetinu levněji," stěžuje si Humouda.
Daczický rovněž poslal na radnici Prahy 1 několik stížností. "Já ten dům znám, je to ostuda Prahy 1," říká k tomu Petr Burgr, který má v tomto obvodě byty na starosti.
Podle Burgra se městská část snaží ohlídat aspoň ty domy, které má ve svém majetku. Těch je momentálně v Praze 1 dva a půl tisíce.
Podle tiskového mluvčího Prahy 1 Jana Šlajse se dům již dostal do hledáčku úředníků, kteří se starají o bezpečnost staveb. Majitelé prý měli do března lhůtu na opravu fasády, hroutících se pavlačí a střechy.
Lhůtu však zjevně nedodrželi. "V tom případě s nimi bude zahájeno správní řízení," říká Šlajs. Kromě povinnosti dům opravit nyní Ascariho firmě hrozí pokuta ve výši desítek tisíc korun.
Nájemné neodráží kvalitu
Souhrnná data o stavu bytů a domů v Česku je prakticky nemožné získat. K dispozici jsou pouze informace o tom, jak jsou lidé spokojeni s jejich stavem, pocházející ze sčítání lidu v roce 2001.
Z uvedených dat vyplývá, že šestadvacet procent obyvatel v domech soukromých majitelů tehdy nebylo spokojeno se stavem bytu, v němž žili.
Sedmnáct procent si stěžovalo na vlhkost a čtrnáct procent na nedostatečné vytápění. Podobně hodnotili kvalitu svého bydlení i nájemníci v bytech patřících obcím nebo státu.
Logicky spokojenější byli lidé s domy či byty ve vlastnictví a také obyvatelé družstevních bytů.
"I v mnoha vyspělých zemích včetně těch, kde nájemné bylo již liberalizováno, existuje problém nízké kvality bydlení v určité části soukromého nájemního bydlení. V těchto zemích však nízké kvalitě bydleni odpovídá též nízké nájemné," říká Martin Lux ze Sociologického ústavu Akademie věd.
V Česku je to jinak: výše nájemného z důvodu regulace u většiny bytů vůbec neodráží kvalitu bydlení.
