Časy, kdy čerpadel přibývalo, pomalu končí

P r a h a (ven) - Kolem domácích silnic stále přibývá benzinových pump. Nic na tom zatím nemění ani fakt, že klesá spotřeba pohonných hmot a benzin i nafta se kvůli zvyšování spotřebních daní a růstu cen ropy stále zdražují. Podle statistik je v tuzemsku již přes osmnáct set čerpacích stanic.
Některé odhady hovoří již dokonce o dvou tisících pump. Domácí motoristé se tak mohou těšit z nejhustší sítě čerpacích stanic ze zemí střední Evropy.

Odborníci však upozorňují, že chvíle, kdy stanice stále přibývaly, končí. Trh se totiž přiblížil ke své hranici. "Myslím, že v tuto chvíli už není příliš prostoru pro další nárůst," říká vedoucí provozu čerpacích stanic OMV Martin Král. Více příležitostí k natankování znamená vedle pohodlí pro řidiče i těžší život prodejců. Sílící konkurence jim stlačila zisky, klesá i spotřeba pohonných hmot.
Proto se pumpaři stále častěji snaží nabídku zákazníkům rozšířit také o mycí linky či obchody.
Drobní provozovatelé stanic se zatím o budoucnost neobávají, odborníci však míní, že je postupně pohltí velké pumpařské sítě.
"Většina pump nyní ročně prodá méně než dva miliony litrů, což je pod hranicí rentability a nelze to dlouhodobě vydržet," domnívá se Král. I přesto se zatím menší firmy, které provozují třeba jen jednu čerpací stanici, budoucnosti neobávají. "Postavil jsem menší pumpu, abych neměl příliš velké režijní náklady. Provoz je životaschopný a stanice si na sebe vydělá," tvrdí Radim Brunclík, majitel firmy Gás-Plus, jíž patří jedno čerpadlo na Táborsku s denním odbytem kolem tří tisíc litrů. "Pokud firmy nejsou přeúvěrované, mají šanci se na trhu udržet," dodává jednatel společnosti CV Petrol Václav Cihelka.
Malé firmy provozující benzinové pumpy však stále častěji pohlcují velké společnosti. "Dříve stačilo mít deset pump, nyní je jich pro rozumné hospodaření potřeba třicet," soudí Pavel Brzobohatý, provozní ředitel společnosti Petra.
Například OMV, které získalo dvě menší sítě Seta a Rokas, v říjnu 1998 odkoupilo čerpací stanice BP a ke konci loňského roku již vlastnilo téměř stovku pump.
Obdobně se trh koncentruje i v sousedním Německu, kde počet čerpacích stanic dlouhodobě klesá.
V současné době je evidováno přes 16 600 pump, což je ve srovnání s počátkem devadesátých let asi o čtrnáct procent méně. "Množství paliva prodaného u jedné pumpy naopak roste. U velkých stanic se běžně prodá přes 15 milionů litrů ročně, na dálnicích ještě více," říká Detlef Brandenburg, mluvčí německé centrály Aralu.
Přetahování o zákazníky rovněž tuzemským prodejcům neumožňuje zvyšovat marže. Ty se podle jejich vyjádření pohybují okolo třiceti haléřů na litr a představují jedno až 1,5 procenta z konečné ceny. O mnoho více na pohonných hmotách nelze vydělat ani v Německu. "Na jednom prodaném litru se vydělává okolo tří feniků, což jsou necelá dvě procenta," uvedl Brandenburg.
Právě menší zisky z prodeje benzinu způsobily rozvoj doprovodných služeb. Každá čtvrtá pumpa v zemi má dnes zároveň i myčku, výjimkou nejsou ani obchody s potravinami či drogistickým zbožím, které stojí u 45 procent stanic. "Příjmy z těchto přidružených obchodů rostou i v této době, kdy maloobchod v České republice klesá či stagnuje," tvrdí Martin Král. Podle něho se u plně vybavené pumpy podílejí na výnosech třetinou pohonné hmoty, třetinou obchod s dalším zbožím a třetinou mycí linky a doprovodné služby. "Přitom na obratu se podílejí paliva zhruba devadesáti procenty," dodává Král. Pro výdělky německých pumpařů jsou obchůdky ještě významnější. "Na paliva připadá jen asi čtvrtina a 41 procent výnosů tvoří obchody," říká Brandenburg. V Německu i v Rakousku mají navíc prodejny u benzinových pump významnou přednost. Na rozdíl od tamních supermarketů jsou otevřeny i přes víkend.