Z té bude Unie žít v letech 2006 až 2013.
Margaret Thatcherová tehdy ekonomicky skomírající Británii vymohla, že se jí každý rok vracejí miliony liber v rámci takzvaného rabatu.
Teď však je bouchajících do stolu podstatně víc a je dost dobře možné, že hádky o evropský měšec překonají tahanice o podobu evropské ústavy.
Ať dopadnou spory o výši odvodů členských zemí jakkoli, je zřejmé, že časy, kdy bohaté státy Unie štědře dotovaly ty chudší, jsou pryč.
"Časy, kdy si Španělé či Portugalci za evropské peníze postavili celou infrastrukturu, se už opakovat nebudou," poznamenal český europoslanec Jan Zahradil (ODS).
Necelá polovina rozpočtu by měla jít na podporu těch méně vyspělých, kam patří například severní Morava či severní Čechy.
Přesto se každá země včetně Česka zřejmě bude muset spokojit s méně penězi, než si ještě před vstupem malovala. Důvodem není jen větší počet chudších zemí, kterých po příchodu Rumunska a Bulharska za dva roky ještě přibude.
Šest nejbohatších členů, kteří Unii platí víc, než dostávají, už nechce tolik přispívat. Především Německo, které se potýká s ekonomickou krizí a rostoucí nezaměstnaností.
Tlačí proto na snížení procenta odvodů z 1,14 procenta HDP, jak navrhuje Evropská komise, na pouhé jedno procento. Tím by se rozpočet zmenšil zhruba o 30 miliard eur ročně a celkově by bylo méně i na dotace chudším a i na vědu a výzkum, kde Unie za USA zaostává.
To není jediná příčina. Komise sice ve svém návrhu počítá s 336 miliardami eur na regionální pomoc pro méně vyspělé, ale zároveň jen polovina z toho by šla novým, přitom podstatně chudším členským státům.
Paradoxně by tak vyspělejší země jako Španělsko, Portugalsko, Řecko či Irsko měly dál dostávat srovnatelně peněz jako jejich mnohem chudší spolučlenové ze střední a východní Evropy.
To se nováčkům nelíbí. "To je příliš štědré. Peníze z evropských fondů by měly jednoznačně směřovat do nejméně vyspělých oblastí," prohlásil vicepremiér Martin Jahn. Při vstupu do EU Česko nakonec získalo zhruba 6,8 miliard korun víc než zaplatilo.
Ačkoli rozpočet není ještě dohodnut, česká vláda tvrdí, že by do Česka mělo v příštích letech ročně proudit 140 až 150 miliard korun, tedy až pětkrát více než v současné době. "Objemy peněz, které k nám budou přicházet, jsou obrovské," tvrdí ministr pro místní rozvoj Jiří Paroubek (ČSSD).
Objem bruselských peněz je jen jedna věc. Čím více jich bude v rámci strukturálních a jiných fondů do Česka proudit, o to víc bude muset přihodit český stát. Na stavby silnic či ekologických projektů dává Brusel jen část a zbytek se doplácí z národního rozpočtu.
Ministr financí Bohuslav Sobotka proto varuje, že bez zrušení národních dotačních programů stát nebude mít na spolufinancování peníze, a pak by eura z Bruselu zůstala ležet ladem.
Česká vláda podle Jahna souhlasí s objemem 1,14 procenta a je ochotna jednat o mírném snížení. Ani Zahradil z ODS nehodlá tlačit na pilu. "To, jestli bude procento odvodů o trochu větší či menší, nám blahobyt nepřinese. Ale je třeba to zobchodovat - tady ustoupíme my, vy jinde," dodal člen Evropského parlamentu, který rozpočet také schvaluje.
Výše odvodů do společné kasy není zdaleka jediný zádrhel, který budou šéfové států a vlády tento týden v Bruselu řešit. Německo a Francie hodlají tlačit na volnější pravidla takzvaného Paktu stability.
Ten zemím eurozóny (tam, kde lidé používají jako platidlo euro) nařizuje, že zadlužení jejich země nesmí překročit tři procenta. Například Německo je překročilo už třikrát.
Do toho všeho budou zasahovat politická témata: málokterý politik si může v tuto dobu odjet z Bruselu s nepříznivou zprávou pro své občany, jejichž přízeň potřebuje při referendech o evropské ústavě.
To všechno se bude míchat v jednom hrnci, pod kterým stále roste teplota. Evropa kvůli nedostatečným reformám zdaleka nesplňuje vlastní předsevzetí: stát se do konce desetiletí nejvýkonnější ekonomikou světa.
