Cédéčka mohou vydržet sto let

  • 7
Bojíte se, že přijdete o svá drahocenná data nebo oblíbenou hudbu na cédéčkách? Zbytečně. Pokud disky hrubě nepoškrábete, vydrží vám určitě do doby, než přijde nějaká nová technologie a data do ní budete muset přehrát tak jako tak.

Zkoušky v nezávislé akreditované laboratoři VUZORT Praha totiž ukázaly, že disky s hudbou i počítačovými daty vydrží bez problémů teplotu varu, desítky až stovky hodin na ostrém slunci, a navíc skutečnost, že pro praktické použití není téměř žádný rozdíl mezi značkovými nebo takzvanými "no name" výrobky. Kvalita se příliš neliší ani podle barvy záznamové vrstvy.

Výrobci cédéček zajišťují data svých klientů s velkou rezervou. Například Kodak varuje před teplotami nad 40 °C, jiní připouštějí 55 °C. Soubory na všech třinácti testovaných discích od úplně bezejmenných po renomované značky však bylo možné přehrávat a kopírovat ještě v rozmezí mezi sto deseti a sto třiceti stupni Celsia.

Škodlivé prý může být podle firemních manuálů i několikaminutové sluneční záření. Testování ukázalo, že i ty nejméně odolné disky vydrží ležet plných pětadvacet hodin na prudkém slunci obrácené citlivou záznamovou vrstvou k obloze. Teprve po tak dlouhé době z nich některé části souborů začaly mizet. Odolnější disky vydržely téměř tři sta hodin bez újmy.

Co se vejde na běžný 650 MB CD-ROM

- sedmdesát čtyři minuty hudby v hi-fi kvalitě
- okolo deseti hudebních alb převedených do formátu MP3
- několikasvazková encyklopedie s obrázky, zvukem a videoukázkami
- běžná počítačová hra
- operační systém do počítače (např. Windows)

"Ani cédéčka s důležitými daty nebo nejoblíbenější hudbou tedy není nutné přenášet v chladicí tašce a předávat si je v přítmí sklepní vinárny," říká na základě analýz vedoucí VUZORT Antonín Vajčner. "Ale pozor například na sluncem rozpálené auto, ve kterém lze naměřit i teplotu osmdesát stupňů."

Laboratoř zároveň nezjistila tak velké rozdíly v trvanlivosti mezi drahými a levnými ani značkovými a no name disky, jaké se obecně předpokládají. Stejně tak se neprokázalo, že by měla zásadní vliv na kvalitu disku barva záznamové vrstvy. Pro běžné použití je tedy jedno, zda je disk zlatý, stříbrný, modrý nebo zelený.

"Po vyhodnocení zkoušek lze říci, že stoletá trvanlivost disků, kterou garantují někteří výrobci, není při pečlivějším zacházení pouhou nadsázkou," uzavírá Antonín Vajčner. Diskům tedy škodí především jakékoliv poškrábání citlivé spodní vrstvy. Daleko menší nebezpečí jim hrozí od vysoké teploty a ochrana před přímým sluncem je až na třetím místě.

Uživatelé totiž berou obvykle disky do rukou potiskem nahoru, a tak k nim světlo příliš nemůže. Navíc sklo v oknech účinně brání přístupu ultrafialových paprsků. Krizová situace by snad mohla nastat jen v případě, že majitel odloží disk potiskem nahoru, otevře okno a odjede na prázdniny.

Vývoj hudebních nosičů se zrychluje

Nové druhy záznamových médií se na trh prosazují rychleji a rychleji. Zatímco původní šelaková gramofonová deska se běžně prodávala od přelomu 19. a 20. století, její černý vinylový nástupce se prosadil současně s magnetofonovým páskem až o padesát let později.

Magnetofonové kazetě trvala cesta mezi nejoblíbenější média už jen dvacet let, hudebnímu cédéčku patnáct let, univerzálnímu CD­ROM na hudbu i data deset let a DVD na hudbu, video a fotografie pět let. Poslední zmiňované médium však těsně po zahájení komerční kariéry válcuje muzika ze sítě internetu.

Trvanlivost CD-R

V současné době lze předpokládat, že se stříbrné (zlaté, modré, zelené, atd.) kotoučky stanou univerzálním zapisovacím médiem pro počítače i spotřební elektroniku. Prosadily se díky své nízké ceně, vysoké kapacitě a stále jednoduššímu způsobu používání.

Nejrozšířenějšími z těchto médií jsou zapisovatelné disky CD-R. V návodech i v odborné literatuře se uživatelé dočtou o způsobu zacházení s nimi. Zapsané údaje mají značnou trvanlivost (někteří výrobci garantují i 100 až 200 let. Ale pouze za předpokladu správného zacházení.

Uživatelé jsou varováni před znečištěním, mechanickým poškozením a vystavováním vyšším teplotám a slunečnímu záření. Kodak varuje před teplotami nad 40°C (jiní výrobci jsou tolerantnější a připouštějí 55°C). To je teplota, která může být v létě v tmavé tašce velmi snadno překročena. Stejně škodlivé může být i několikaminutové působení slunečního záření. Jak je to však ve skutečnosti? Je nutné přenášet vypálená cédéčka v chladící tašce a předávat si je jen v přítmí sklepní vinárny?

Testy CD-R, uveřejňované v odborných časopisech, se zabývaly možnostmi bezchybného zápisu při vyšších rychlostech. V údajích o trvanlivosti pouze citovaly výrobce, nebo laboratoře, které provádějí tzv. umělé stárnutí. Podobné zkoušky jsou prováděny ve Zkušební a kalibrační laboratoři VUZORT pro zjištění trvanlivosti obrazových záznamů pro použití na dokladech.

Zkouška se provádí podle normy ČSN 66 6416 a obsahuje střídavé působení intenzivního světla a tepla na vzorky. V součtu je každý vzorek vystaven ozáření, které odpovídá době 6 hodin na slunci (intenzita jako v červnu v poledne v České republice, při jasné obloze, na vodorovné ploše).

Tepelné zatížení vzorků se provádí celkem 144 hodin při teplotě 80°C a 50% relativní vlhkosti. I když se tato teplota může zdát vysoká, lze ji v létě naměřit například v odkládací schránce auta, zaparkovaného delší dobu na slunci. Stejná teplota se používá i při zkouškách zrychleného stárnutí papírů pro polygrafii (zde ovšem po dobu 576 hodin při 65% r.v.).

Provedení zkoušek

Na disky CD-R byl na zařízení HP-CD Writer Plus 8100 čtyřnásobnou rychlostí zapsán blok, který obsahoval několik souborů: obrázky ve formátu jpg a bmp, texty ve formátu txt a doc, tabulky ve formátu xls a zvuk ve formátu wav. Stejný blok se několikrát zapisoval i v průběhu zkoušek. Zkouška byla ukončena, jakmile bylo při čtení v mechanikách Hitachi CD-R-8335 a Hitachi CD-R-8130 zjištěno takové poškození kteréhokoliv souboru, že jej již nebylo možné správně přečíst.

Zkouška světelné odolnosti

Stejně jako podle citované normy se prováděla na zařízení Xenotest 150, jehož xenonová výbojka imituje sluneční světlo, včetně ultrafialového záření. Disky byly ozařovány ze strany zápisové vrstvy (aktivní strana), což odpovídá ozařování sluncem v poloze potiskem dolů. Výsledky byly přepočteny na hodiny slunečního světla (intenzita v červnu v poledne, atd.). Po 20, 40, 80 a 120 hodinách (přepočet na slunce) byly provedeny u dosud vyhovujících disků i zkoušky zápisu. Hodiny na slunci (přepočtené), které disky vydržely, jsou uvedeny v tabulce.

Zkouška tepelné odolnosti

Zkouška se prováděla nejdřív při teplotě 80°C, tedy daleko vyšší, než připouštějí výrobci disků. Po 144 hodinách bezvadného čtení byl na všechny CD-R zapsán bez problémů další blok. Potom byla teplota zvyšována po 5°C každých 24 hodin. Zkouška byla ukončena při teplotě 140°C, kdy došlo k mechanické deformaci posledních disků. Nejvyšší teploty, které disky vydržely a zůstaly čitelné (i po celkové době přes 350 hodin!), jsou uvedeny v tabulce.

Výrobky, které vydržely v těchto náročných testech méně, nejsou v žádném případě nepoužitelné. Tvrdé podmínky ukázaly, že i výrobky, které „odešly“ nejdříve, vydržely překvapivě mnoho a stoletá trvanlivost, kterou mnozí výrobci garantují, není při pečlivějším zacházení jen nadsázkou. Testy také nelze zevšeobecňovat na zastoupené značky. Týkají se jen zkoušených typů. Stejný výrobce může dodávat i disky v lepší, nebo i horší kvalitě, než byly právě zde testované.

Naskýtá se i otázka, bude-li možno stoletou životnost v praxi využít. Již daleko dříve bude nutno disky CD-R přepsat na modernější média (nejdříve asi na DVD). Kdo dnes přečte v PC diskety 5 1/4“a kolik lidí si může přehrát gramodesku 78 ot/min?

Při dlouhodobém a častém používání také vzrůstá možnost mechanického poškození disku, které může být rovněž zdrojem chybného čtení.
Tento test nemá být v žádném případě doporučením ke špatnému zacházení s disky – zbytečnému ponechávání na slunci nebo u zdrojů tepla. Všechny účinky se sčítají a časem může v extrémních případech skutečně dojít k poškození záznamu.

Cílem zkoušek bylo především rozptýlit obavy těch, kteří po přečtení všech varování na škodlivé vlivy dosud váhají s přechodem na archivaci svých záznamů na CD-R, protože se bojí citlivosti těchto médií na teplo a světlo.

ing. Antonín Vajčner, Zkušební a kalibrační laboratoř VUZORT

Nebojíte se, že přijdete o hudbu nebo data na CD?

Václav Fischer, senátor a podnikatel, Praha
CD jako nahrávací médium pro ukládání dat samozřejmě používám. Rozhodně si myslím, že je mnohem spolehlivější a trvanlivější než nahrávání na diskety, Zip či uchovávání dat pouze na hard disku v počítači.

Renáta Smoloňová, studentka, Praha
Spíš než stárnutí disků se bojím, že je nešikovně poškrábu. S důležitějšími cédéčky proto zacházím s velkou péčí.

Pavel Krupka, úředník, Praha
U běžných záloh se ztráty dat nijak neobávám, protože perspektiva několika let mi stačí. U archivace důležitých materiálů "na vždy" obavu mám, ale kromě přepálení nové kopie na další médium jednou za mnoho let jinou levnou možnost neznám.

Petr Ptáček, programátor, Nové Město nad Metují
Nedávno se mi nepodařilo zkopírovat soubor ze tři roky starého disku. Na disketách jsem si na to zvykl, ale že i na CD disku mě může něco podobného potkat? Naštěstí tentokrát stačilo očistit čidlo laseru v mechanice.

Jan Vobruba, manažer, Plzeň
Nebojím se, disky používám na zálohování svých dat. Pokud jsem CD úspěšně vypálil, nebyly s ním žádné problémy.

Jindřich Štěpán, programátor, Dobrošov
Problém stárnutí cédéček vidím hlavně v poškrábání povrchu, působí na ně i různá záření v neviditelné části spektra. Mám řadu hlavně starších CD, která jdou jen obtížně přečíst i novými mechanikami.

Petr Macháček, provozovatel internetového serveru, Praha
Bojím se, že mi CD přestanou fungovat v horizontu pěti a více let kvůli stárnutí materiálu.

Kolik hodin uchová CD-ROM data na ostrém slunci.