Zatímco ještě před dvěma lety se na stránkách novin řešilo, jestli zvolit videokameru s analogovým, nebo digitálním záznamem, dnes je to jasné. Analogové kamery se systémem VHS nebo Video8 se už vůbec neprodávají, narazíte na ně leda v bazaru; ale ani tam je nekupujte, nemá to význam.
GRAFIKA: JAKÉ KAMERY JSOU K DOSTÁNÍ A ČÍM SE LIŠÍ?
Ceny nejobyčejnějších digitálních kamer klesly k hranici sedmi tisíc korun a kvalita záznamu je neporovnatelná.
Podle čeho vybírat? "Nejdůležitější je uvědomit si co, kde a jak často budu natáčet. Jestli chci malou 'dlaňovou' kameru na cesty, nebo vysoce kvalitní tříčipovou, případně mi stačí nejlevnější kamera, kterou vytáhnu ze skříně jen občas. Důležité také je, jestli chci nahrávku dále střihat," říká Bohuslav Komín ze sítě prodejen s elektronikou Euronics.
VÍCE O KAMERÁCH ČTĚTE NA TECHNET.IDNES.CZ
Jeho kolega Libor Bauer, vedoucí oddělení počítačů a kamer pražské prodejny řetězce Electroworld, přidává: "Když už si řeknu, nač kameru chci, dál vybírám podle vybavení: optiky, rozlišení a typu snímače."
Kolik pixelů, tolik kvality
Nejlevnější modely kamer snímají a převádějí obraz do digitální formy jedním čipem (CCD) s rozlišením 800 tisíc pixelů (snímacích bodů). Čip přeměňuje dopadající světlo na elektrické impulzy, čím větší rozlišení má, tím je záznam kvalitnější.
"Osm set tisíc pixelů pro natáčení videa technicky stačí, protože televizní norma PAL má rozlišení 720 krát 576 pixelů, tedy asi 414 tisíc. Všechno navíc se používá převážně pro stabilizaci obrazu. Čím větší rozlišení, tím je obraz stabilnější," říká Libor Bauer. Kromě základních 0,8 megapixelu (mpix) používají někteří výrobci snímače s 1,1 či 1,3 mpix, ale stále více i "třímegové".
Ještě výrazně kvalitnější obraz poskytuje tříčipová technologie, označovaná zkratkou 3CCD. "Každá barva - červená, zelená, modrá -z formátu RGB je snímána jedním čipem o rozlišení 0,4 megapixelu, celkem tedy 1,2 mpix. Barevná věrnost v detailu je mnohem lepší. Kamery jsou ale stále dražší než jednočipové, i když ceny klesají," říká Bohuslav Komín.
Kamera jako fotoaparát?
Někteří výrobci se snaží lákat zákazníky na tvrzení, že s kamerou se dá i fotit. Ale je to naopak: lépe je natočit krátkou sekvenci fotoaparátem; umožňují to téměř všechny. Ani současné, u kamer nadprůměrné rozlišení tří megapixelů není pro dobrou fotku dostatečné.
"U levných kamer s rozlišením 0,8 mpix bych ani nepoužil slovo fotka, je to statický snímek, navíc ve velikosti pasové fotografie. A navíc, kamery měří expozici jinak než fotoaparát. Chce to rozhodnout se, jestli budu více točit, nebo fotit," radí Libor Bauer. Snímky ukládají některé kamery na paměťové karty, jiné pouze na pásek.
Optický stabilizátor: standard
Bránou, jíž do kamery proniká světlo, a tím i obraz, je objektiv. "Výrobci se snaží nabízet co největší optické přiblížení, takzvaný zoom, většinou dvacetinásobné. Bývá to však na úkor světelnosti, lidově řečeno, objektiv má menší průměr. A oč horší světelnost, tím je obraz méně realistický. Lepší kamery proto nabízejí objektivy s větším průměrem, byť někdy za cenu menšího zoomu," vysvětluje Libor Bauer.
Na vyšší modely se pak dají používat i předsádky či antireflexní filtry, jež zachytí nechtěné odlesky.
Všechny kamery disponují stabilizací obrazu; ty nejlevnější pouze elektronickou, která se snaží chvění dopočítat. „Optická stabilizace je o třídu lepší a má ji většina alespoň trochu lepších přístrojů, dnes už to není nadstandard,“ říká Komín.
Klasika, nebo 'dlaňovka'?
Porovnáváme-li kamery staré třeba pět let s těmi současnými, je zřejmé, že se stále zmenšují - samozřejmě vyjma drahých polo- a profesionálních přístrojů. Kromě kamer klasického typu, provedených na délku, nyní spousta výrobců sází na miniaturizaci a nabízí takzvané "dlaňové" kamery, postavené na výšku.
"Tady se vyplatí vyzkoušet si ještě v prodejně, jak se přístroj drží v ruce. Totéž platí o ovládacích prvcích, třeba zoomu, které musejí být v dosahu. Proto kameru nikdy nekupujte v krabici, poraďte se s prodavačem a třeba vyzkoušejte několik typů," radí Bohuslav Komín.
