Červený kříž roztáčí afghánské živnosti

Červený kříž se mění v malou úvěrovou banku. Kromě toho, že posílá zdravotníky do krizových oblastí nebo vozí humanitární pomoc, začal také pomáhat živnostníkům v Afghánistánu. Všem zručným a odvážným nabízí do začátku několik desítek dolarů.

Anita Maksúdová sedí u tkalcovského stavu ve studené tmavé místnosti. Kousek od ní se povalují dvě dřevěné berly. V roce 1992 přišla při bombardování vesnice Charikar blízko Kábulu o nohu a o svého právě narozeného syna.

Přesto o sobě dnes tvrdí, že je šťastná.

"Tisíckrát jsem děkovala bohu za to, že ačkoli jsem nepohyblivá, mohu pomoci své rodině," tvrdí a dívá se přitom na druhého syna, který za jejími zády tká koberec.

Dokud bylo u moci hnutí Taliban, stála zmrzačená Anita na okraji společnosti, nikdo se o ní nezajímal.

Dnes vydělá šitím a tkaním koberců třicet dolarů měsíčně, což spolu s výdělky dvou synů stačí k celkem spokojenému chodu šestičlenné domácnosti.

Paní Maskúdová se stala jednou ze 1 600 lidí, kteří se zapojili do systému malých půjček od Mezinárodního Červeného kříže. Organizace jim půjčuje od 40 do 150 dolarů na rozhýbání starých živností. Půjčky jsou splatné do 18 měsíců.

Bohatství ne, život ano
"Skrze tyto peníze nezbohatnou, ale je to cesta k návratu jejich důstojnosti. Mohou pracovat, a tak vracet život do starých kolejí a posouvat ho tam, kam chtějí," říká na adresu "klientů" šéf projektu Alberto Cairo.

Tvrdí, že 80 procent z nich půjčku řádně splatí, téměř polovina si pak vezme další na investice a časem může sama někomu pomoci. Je to efektivní, pochvaluje si Cairo.

"Nepotřebujeme mnoho peněz, protože peníze se vracejí zpátky. Ano, pětina se nevrátí, ale v porovnání s dosaženým efektem je to zanedbatelné," soudí Cairo.

Červený kříž ročně vynaloží na projekt 50 tisíc dolarů, což je v porovnání s ostatními stamilionovými investicemi mezinárodního společenství do obnovy Afghánistánu skutečně zanedbatelná částka.

Podniká i beznohý opravář kol
Pavouky ze své krabice s nářadím vyhnal i někdejší vášnivý cyklista a zručný opravář kol Muhammad Anwar. Před třinácti lety šlápl na minu a přišel o obě nohy.

Od Červeného kříže si vzal půjčku sto dolarů a podniká ve starém lodním kontejneru u silnice do Kábulu. Měsíčně vydělá 40 dolarů a opraví zhruba tucet kol. Splácí a přemýšlí o tom, že by si vzal další půjčku a živnost rozšířil.

Pan Anwar věří, že inspiruje také ostatní zmrzačené Afghánce. "Uvidí, že mohou pracovat a sami si na sebe vydělat, nemusejí být odkázáni na pomoc druhých," říká Muhammad.

Podle odhadů Červeného kříže je lidí podobných Muhammadovi a Anitě v Afghánistánu asi půl milionu. Organizace ale uznává, že číslo může být mnohem vyšší.

,