Kdo chtěl v devadesátých letech rychle zbohatnout, zařídil si hospodu. Vsadil tak na jednu z největších českých jistot.
Probereme to u piva
"Probereme to u piva" je zvyk, který plní stoly okolo výčepů s železnou pravidelností. Na pivo se jde po fotbale i po práci. "Hostinec je místo jako obrana proti stereotypu, dokonce to je místo, kde ti nejobyčejnější lidé dovedou improvizovat, dovedou se svěřit rytmu inspirace, imaginace," říkával Bohumil Hrabal. Právě známé osobnosti dávají tomuto jinak obyčejnému nápoji punc výjimečnosti.
Okolo piva a hospod se točí filmy, seriály, divadelní hry i sami umělci. Postřižiny by se bez dlouhých vlasů paní sládkové neobešly stejně jako bez dobře vychlazeného piva. O Švejkovi a jeho autorovi už ani nemluvě. Po roce 1989 však přichází nová móda - umělci si kupují či zakládají vlastní hospody. Pravděpodobně nejznámější lokál (na vývěsní štít si dal Švejka) spoluvlastní Tomáš Töpfer. Ale vlastní restauraci si pořídili i další - kupříkladu Milan Drobný, Roman Skamene nebo Pavel Zedníček. Jako skutečně prosperující podnik uvádějí pivovarští (zřejmě podle odběru piva) často farmu s restaurací Bolka Polívky. "Jsem rád, že bydlím nad hospodou," pochvaloval si herec v časopise story. "Marcela říká, že je hospoda můj obývák. Ale každý den tam zase nejsem," vyvrací přitom obvinění své nynější přítelkyně.
Stoly s natočeným pivem slouží i k obchodním jednáním. Na vesnicích dodnes seženete elektrikáře, zedníka či obkladače se stoprocentní jistotou jen v místní hospodě. Stejně tak třeba hnůj na zahrádku. Každý, kdo opravoval chalupu, ten postup zná. Hospoda však může být kulisou i daleko větších obchodů. K dobrému se (u piva) dává, jak šéf Plzeňského Prazdroje Vladimír Peřina pozval auditorskou firmu, jež se ucházela o lukrativní kontrakt s největším českým pivovarem, na guláš. Ve chvíli, kdy ho mladí úspěšní auditoři u Pinkasů zapili kolou, z obchodu sešlo.
Šenky v každé čtvrti
Prvními obyvateli na našem území, kteří vařili pivo, byli přibližně od 3. století před Kristem Keltové. "Ti však pivo vařili - řečeno s určitou nadsázkou - snad ze všeho, co rostlo. Z pšenice, ječmene, ovsa, prosa a na území Francie i z čočky. Do piva přidávali nejrůznější, nezřídka halucinogenní bylinky, a tak po nadměrné konzumaci zřejmě často vídali netušené věci," říká historik a archivář Ivo Hajn. Zvyk dochucovat pivo chmelem přinesly ve 4. století našeho letopočtu až slovanské kmeny. Pivo se stalo neoddělitelnou součástí života.
"Na stuol po jedné krmi nos, dvú krmí po jedné ne nos. Často piva nalévaj, hojnost chleba vždy mievaj," poučuje neznámý autor z 15. století. Z piva se vařily polévky, omáčky, připravovala se na něm masa, pekl pivní štrúdl, dělal pivní sýr. V různých variantách se pivem i léčilo. Například šalvějové upevňovalo zuby v dásních, rozmarýnové bylo proti trudomyslnosti.
Zlí jazykové tvrdí, že muž k pivu nastupuje až s příchodem techniky (původně totiž pivo připravovaly ženy). "Prostě až když to v pivovaru přestává být taková dřina," vysvětluje šéf Svazu pivovarů Jan Veselý. A muži také začínají u piva vysedávat. Pravováreční měšťané, kteří vařili pivo, si otvírali šenky, jakési příležitostné hospody. Město přitom dbalo, aby šenků bylo v každé čtvrti otevřeno vždy několik. "Šenk byla záležitost z větší části sousedská a přátelská. Zanikl se zánikem várečného práva a s vařením piva v jednotlivých domech, zvyk scházet se u piva však zůstal," říká Hajn. "V českých městech v 19. a 20. století vznikaly také stovky stolních společností - soustředění místní bohémy," doplňuje pivní historik Petr Žižkovský. "Společnosti měly vlastní pravidla, zástavy i obřady, často dokonce vedly vlastní kroniku." Jedním z nejznámějších kodexů, který si řada těchto spolků vzala za vlastní, je veselý zákoník pijáckého cechu - Frantova práva z roku 1518.
A kolik že se pilo? Třeba na svatbě Viléma z Rožmberka, již slavil roku 1578 plný týden, se vypilo na 110 sudů vína a 930 sudů piva. Jen pro dokreslení - jeden staročeský sud představoval necelých 245 litrů. Pivo, jak ho známe dnes, začalo psát svou historii 5. října 1842. Tehdy z Bavor přizvaný sládek Josef Groll poprvé uvařil v Plzni, v nově zbudovaném Měšťanském pivovaru, pivo dosud nepoznané zlaté barvy a unikátní chuti.
Pijeme dál
Tradice konzumace piva se úspěšně drží dodnes a jeho spotřeba "na hlavu" se od dob, kdy ji statistici začali sledovat, příliš nemění - v posledních deseti letech se drží okolo 160 litrů ročně. Pití piva totiž nezávisí ani na politických poměrech, a dokonce ani na ekonomické situaci státu, potažmo rodin.
"I v dobách, kdy je do kapsy hlouběji, si pivaři ty své dva tři kousky neodpustí," říká šéf náchodského pivovaru Josef Hlavatý. Roli příliš nehraje ani to, že se někde "v lepší společnosti" dostává ke slovu více víno (jeho spotřeba roste). Ránu spotřebě "tekutého chleba" zřejmě nezasadí ani mladí, kteří nechodí na pivo tolik jako jejich otcové - třeba proto, že ti, kdo by na to měli čas, nemají peníze a ti, co je mají, zase nemají čas. "Navíc je to klasický příklad telecích let, kdy se prostě mladí musí lišit od svých otců za každou cenu," myslí si Žižkovský.
Po třicítce však podle něho většina mužů u piva skončí. "Obzvláště těch, kteří si chodí zasportovat, protože není lepšího iontového nápoje." Ostatně sportovci jsou dnes hlavními propagátory piva. Desetibojaři Tomáš Dvořák i Roman Šebrle byli vždy vítanými hosty pivovarských a fotbalisté a hokejisté si s nimi nijak nezadají. S nadsázkou lze říct, že nepříliš favorizovaný národní tým hokejistů v Moskvě roku 1999 vyhrál mistrovství světa díky prémii humpoleckého pivovaru - ten jim za vítězství slíbil prémii ve výši průměrné roční spotřeby na hlavu, tedy 160 litrů.
Ani opilci samozřejmě nevymřeli s Rožmberky a protialkoholní léčebny nezejí prázdnotou. Vstupenkou do nich však podle doktorů není pivo, ale kořalka. O pivu lékaři hovoří naopak vesměs v dobrém. Působí příznivě na srdce a cévy, když se člověk nepřejídá, tak po něm netloustne, povzbuzuje chuť k jídlu a plzeňské je dobré na ledvinové kameny. "Pivo se jeví jako vhodný rehydratační nápoj pro svůj vysoký obsah vody (92 procent), iontovou vyváženost, izotonickou povahu a nízký obsah alkoholu," tvrdí přednosta plzeňské kliniky Jan Mareček. Zjistil, že umírnění pijáci alkoholu mají nejnižší úmrtnost na srdeční a cévní choroby a nemoci vůbec. "Významně vyšší úmrtnost je u abstinentů a prudce stoupá od hranice spotřeby alkoholu 50-60 gramů (tři dvanáctky)."
Pivo je tedy (stejně jako lecos jiného) v malém množství lékem, ve velkém jedem. Pivaře, kteří mají na "svém" místě v hospodě jen minimální absenci, ovšem toto jemné rozlišení zřejmě příliš netrápí. České prvenství tak zůstane jistě ještě nějaký čas zachováno.
Spotřeba piva
(v litrech na osobu a rok)
Česko 162
Irsko 146
Německo 123
Rakousko 112
Británie 99
Dánsko 97
Belgie 97
Slovensko 93
Austrálie 87
USA 83
