Značku Semtex dnes nosí hned několik trhavin. Na fotografii jsou různé druhy.

Značku Semtex dnes nosí hned několik trhavin. Na fotografii jsou různé druhy. | foto: Explosia

Příběh českých značek: Semtex naháněl světu hrůzu, teď umí i svařovat

  • 13
Ve světě je to možná vůbec nejznámější český výrobek. Zároveň však také nejtajemnější. Vzhledem ke své povaze je trhavina Semtex opředená řadou konspiračních teorií a neověřených spekulací.

Příběh značky Semtex by mohl být hned o několika produktech. Úřad průmyslového vlastnictví pod tímto názvem eviduje nejen energetický nápoj ze skupiny Kofola, ale i „country-brutal-technofolkovou“ kapelu. V minulosti měl značku zapsanou i nizozemský rodinný výrobce tabákových produktů Heupink & Bloemen Tabak a spory se vedly i o název společnosti Semtex Girl, kterou si zaregistrovala zpěvačka Madonna.

Absolutně prvním produktem však samozřejmě byla plastická trhavina z pardubické Explosie. Skutečnost, že se jejím názvem inspirovali i výrobci zcela jiných produktů a Semtex se stal dokonce synonymem plastické trhaviny, svědčí o proslulosti, jakou si produkt v průběhu více než půlstoletí existence získal.

Semtex dnes neoznačuje jen původní plastickou trhavinu, ale celou řadu výrobků. Zdaleka se také nepoužívá jen k destrukčním pracím, ale třeba i výbuchovému plátování a svařování kovů. Devadesát procent produkce se vyváží, výrobek z Pardubic směřuje na trhy téměř celého světa. Výjimkou jsou pouze embargované země.

Ročně se ho přitom vyrobí jen desítky tun. Podle obchodního ředitele Pavla Bulanta se sice semtex využívá i v civilním sektoru, hlavním odběratelem jsou však armády.

Semtex nad Lockerbie se nikdy nepotvrdil

Název Semtex je spojení slov Semtín, kde se trhavina vyrábí, a Explosie. Sériově se začal produkovat po roce 1964 a díky svým unikátním vlastnostem se rychle proslavil po celém světě. Do roku 1989 se trhaviny vyrobilo 1 800 tun, z čehož 690 šlo na export. „V novodobé historii bylo do současnosti vyrobeno v různých aplikacích dalších zhruba tisíc tun,“ počítá Bulant.

Příběhy českých značek

Čísla o vývozu jsou důležitá, 690 tun lze považovat za jediné potvrzené číslo. Často se však objevují zprávy o „tisících“ tun, kterými komunistické Československo zásobovalo pochybné diktátorské režimy.

Nejasných informací je však kolem Semtexu více. Údajně se objevil ve výzbroji Irské republikánské armády IRA či baskické separatistické organizace ETA. Nejčastěji pak bývá dáván do souvislosti s pádem letadla nad skotským Lockerbie v roce 1988, při kterém zahynulo 270 lidí. Útok nařídil libyjský diktátor Muammar Kaddáfí.

Podle obchodního ředitele Explosie je však pověst trhaviny nezasloužená. „Explosia v pohnutých letech rozvinutého socialismu samozřejmě do spřátelených zemí dodávala a není tajemství, že část dodávky směřovala i k plukovníku Kaddáfímu. Ovšem pravda je taková, že Kaddáfí byl v té době zásoben i trhavinou C4 z produkce amerických firem. Jediný výsledek, který je ověřitelný, je ten, že za tragédií nad Lockerbie snad může plastická trhavina,“ říká Bulant.

Právě americká C4 bývá označována jako největší konkurent českého Semtexu. Obě trhaviny mají podobné vlastnosti, podle Bulanta však český produkt na rozdíl od amerického neztrácí časem na svých vlastnostech. Podobnost obou výbušnin a skutečnost, že doba jejich zrodu se shoduje, vede k dalším teoriím, zda tajná služba jedné ze zemí v době studené války recept tajně neukradla.

Kdo je otcem Semtexu?

Zmatené informace se v minulosti objevovaly i kolem vynálezce Semtexu. V roce 1997 média hromadně informovala o sebevraždě „duchovního otce Semtexu“ Bohumila Šoleho v Jeseníku. Ten sám sebe vyhodil do vzduchu v recepci Priessnitzova sanatoria. Šole byl sice uznávaným odborníkem přes výbušniny, podle dřívějšího sdělení Explosie se však na vývoji Semtexu nepodílel.

U vzniku trhaviny v padesátých letech stáli Stanislav Brebera a Radim Fukátko. První z vynálezců zemřel před čtyřmi lety, druhý stále žije, podle syna Borise však už příliš nekomunikuje. Ostravské studio České televize s ním loni natočilo dokument. Ten se v současnosti dokončuje, termín vysílání ještě není znám.

Fukátkovi se ocenění za jeho práci nedostalo. Po roce 1968 byl v rámci normalizačních čistek z Explosie vyhozen a živil se manuální prací. „Za všechnu jeho píli byl řádně potrestán. Byla mu odepřena role výzkumníka, musel se živit rukama delší dobu a to těžce nesl. Živil se po lomech, živil se jako stavbyvedoucí a nakonec se živil i jako vedoucí trhacích prací,“ řekl Boris Fukátko loni ČT.