České firmě nepatří nic kromě mzdy za odvedenou práci.
"Tato činnost nás živí. Víme, že je to velmi nevýhodný postup a z dlouhodobého hlediska nemá vůbec perspektivu, my ale nemáme na to, abychom nakoupili dostatek vlastních surovin a dělali vlastní výrobky," říká Miroslav Petrů, ředitel trutnovského výrobce kožených oděvů Kara Holding.
Jen o něco méně nevýhodná je druhá cesta. Při ní firma sice využívá vlastní materiál, ale dělá podle projektu zahraničního odběratele. "Znamená to naprostou závislost na zákazníkovi. Česká firma nemá šanci sama výrobky zlepšovat nebo nabízet na trhu," upozorňuje ekonom Československé obchodní banky Jozef Kovalovský. S tímto problémem se nejčastěji potýkají textilní firmy a podniky z oblasti kožedělného a nábytkářského průmyslu.
Výjimkou však takové zakázky nejsou ani v moderním elektrotechnickém odvětví.
Na rozdíl od tradičních tuzemských textilek si však v tomto odvětví montážní haly pro tento účel postavili většinou sami zahraniční majitelé hledající v Česku lacinou pracovní sílu.
"Dovezou sem polotovary z jihovýchodní Asie a tady to lidé složí dohromady téměř bez jakékoliv přidané hodnoty. Vývoj výrobků se odehrává někde v cizině," popisuje situaci šéf Elektrotechnické asociace Josef Hybš. Pro ekonomiku jsou tyto postupy velkým nebezpečím.
"Ohrožuje to budoucnost výrobců, kteří nehledají vlastní odbyt a spoléhají, že u nich někdo zaklepe na dveře a dodá hotový projekt," říká ředitel vládní agentury pro podporu exportu Czechtrade Martin Tlapa.
Jen za prvních deset měsíců roku se takto ze země podle celních statistik vyvezlo zboží za 282 miliard korun. "To je příliš vysoké číslo, je to 31 procent veškerého exportu," míní Tlapa.
Firma, jež se dostane do pozice pouhé dílny, kterou si pronajímá zahraniční zákazník, nemá mnoho šancí přežít delší dobu. Dostává totiž pouze peníze na mzdy, ale nekupuje nové technologie a zastarává proto získal tento typ výroby název práce ve mzdě.
Šanci vyvázat se z této závislosti má podnik v podstatě jedinou: že si jej nakonec zahraniční zákazník koupí. "Znám jednu elektrotechnickou firmu, která sice uměla dělat kvalitní zboží, ale zahraniční odběratel od ní chtěl lacinou produkci.
Nakonec do podniku investoval a firma může znovu rozvíjet vlastní výrobky," uvádí Kovalovský.
Největší část - téměř polovinu takto prodaného zboží - odebírají obchodní partneři v Německu. "Například v pohraničí je takto tradičně organizované šití košil pro německé obchodníky," říká Jana Vobrová z ČSÚ.
Třebaže je nevýhodná, tak práce ve mzdě byla pro tradiční odvětví v době hospodářské recese jediným zdrojem rostoucích příjmů.
Například textilní průmysl v loňském roce snížil výrobu o 15 procent. Sama práce ve mzdě však třeba v oboru šití spodního prádla stoupla o 4,3 procenta.
"I když my sami takto neobchodujeme, vím, že práce ve mzdě se pro některé firmy stala vzpruhou díky tomu, že němečtí obchodníci kvůli drahému dolaru přestali dovážet textil z Asie. Stačí ale změna kursu a je po zakázkách," soudí šéf exportu Jitexu Písek Miroslav Vlasák.
Podobný stav je v dalších odvětvích, například v kožedělném průmyslu. "My jsme doplatili na ruskou krizi před dvěma lety. Od té doby nás živí hlavně práce ve mzdě. Je to přechodná nutnost, zatím se na našich tržbách podílí ze sedmdesáti procent," říká ředitel Kary Holding Miroslav Petrů.
Ekonomové upozorňují, že menší české firmy tuto cestu volí i proto, že nemají zkušenost se zahraničním obchodem. "Vinen je také stát, který v první polovině devadesátých let neuměl ochránit české firmy před lacinými dovozy, například textilu a obuvi z Asie. Firmy ztratily tuzemský trh a práce pro zahraniční obchodníky se pro ně stala nutností," dodává Kovalovský.
