Česko zaplatí Eastern Sugar 710 milionů za kvóty

Česko se již nebude odvolávat proti rozhodnutí arbitrů, kteří státu nařídili zaplatit přes 25 milionů eur (zhruba 710 milionů Kč) za diskriminaci firmy Eastern Sugar při výrobě cukru. Rozhodla o tom vláda na svém jednání. Cukrovarnická společnost požadovala nejprve 109 milionů eur (asi tři miliardy Kč).

Eastern Sugar chce z Česka odejít a zavřít tak i cukrovar v Němčicích nad Hanou. | foto: Libor Teichmann , MF DNES

Šéf kabinetu Mirek Topolánek také uložil ministrům zemědělství a financí, aby připravili podklady pro orgány činné v trestním řízení. Podle premiéra by mělo jasně vyjít najevo, kdo může za to, že Česko spor prohrálo, a bude muset platit stovky milionů korun, uvedla ČTK.

Arbitráž se týkala nařízení vlády z let 2000 až 2003 upravujících rozdělení cukerních kvót. Eastern Sugar předložila případ arbitrážnímu soudu v červnu 2004. Podnik žádal odškodnění za to, že český stát v roce 2003 snížil její produkční kvótu zhruba o třetinu, zatímco kvóty některým jiným producentům vzrostly.

Firma vinila Českou republiku z toho, že neférovým přidělováním kvót porušila dohodu o ochraně mezinárodních investic, kterou s Nizozemskem uzavřela. Společnost požadovala původně náhradu 109 milionů eur (zhruba tři miliardy korun).

"Uspěli jsme zhruba v 70 procentech obrany. Protistrana uspěla s asi 30 procenty nároků," uvedl dříve mluvčí ministerstva financí Ondřej Jakob.

Eastern Sugar je podle něj povinen Česku zaplatit 70 procent nákladů řízení a naopak ČR je povinna nahradit firmě 30 procent jejích nákladů.

Ministerstvo zemědělství tvrdí, že za prohranou při nemůže
Ministerstvo zemědělství se od arbitráže distancovalo a tvrdilo, že jí nemohlo zabránit. Vinu házelo na sociální demokracii, která podle slov současné mluvčí Táňy Králové ministerstvo v roce 2000 řídila a odmítala rozdělení kvót na pěstitele a trvala na tom, že držitelem výrobních limitů musí být cukrovary. - více zde

"Podstatou celého sporu byl především princip, jestli bude národní kvóta rozdělena mezi cukrovary, nebo mezi pěstitele cukrovky. Pokud by kvóty byly rozděleny na pěstitele, žádný z cukrovarů by si na rozdělení kvót nemohl stěžovat," uvedla na začátku dubna Králová.

"Eastern Sugar se rozhodl utrpěnou újmu žalovat u arbitrážního tribunálu a následně odejít z českého trhu. Současné vedení ministerstva již nemohlo těmto krokům nijak zabránit," doplnila mluvčí.

ARBITRÁŽE V ČR

Přehled nejvýznamnějších skončených nebo probíhajících arbitráží, v nichž figuruje ČR:

CME - Arbitráž se společností Ronalda Laudera má svůj původ na počátku 90. let. Mediální rada tehdy udělila společnosti CET 21 licenci na vysílání, rozjezd televize Nova ale financovali zahraniční investoři prostřednictvím firmy ČNTS.

Spory vypukly v létě 1999 poté, co se tehdejší šéf Novy Vladimír Železný ve zlém rozešel s partnery z CME, kteří většinově vlastnili ČNTS.

Pře vyústila ve tři arbitráže, stát figuroval ve dvou. Jednu ČR vyhrála, podle druhé ale musela CME zaplatit přes deset miliard korun za znehodnocení její investice.

DIAG HUMAN - Po prohrané arbitráži v prosinci 2002 musela ČR firmě zaplatit 326,6 milionu korun. Její majitel Josef Šťáva ale požaduje další miliardy korun jako náhradu za obchodní ztrátu.

Spor vznikl začátkem 90. let, kdy ministerstvo zdravotnictví odmítlo ve výběrovém řízení na zpracování krevní plazmy firmu Diag Human. Z obchodu s plazmou sešlo údajně po nepříznivém vyjádření tehdejšího ministra zdravotnictví Martina Bojara. Parlamentní vyšetřovací komise však odhalila, že dánská firma Novo Nordisk, zahraniční partner Diagu, odmítla spolupráci nikoli kvůli Bojarovu výroku, ale kvůli tomu, že Diag Nordisku dlužil peníze.

Policie zjišťovala, zda někdo z ministerstva zdravotnictví nespáchal trestný čin, když úřad firmě Diag Human peníze vyplatil. Podezření se neprokázalo a skončilo odložením. Poté začala policie zjišťovat, zda někdo při arbitráži nelhal, avšak ani to se neprokázalo.

NOMURA - Bývalý vlastník 46 procent akcií zkrachovalé IPB zažaloval ČR v červenci 2001 kvůli nucené správě a následnému prodeji banky ČSOB. Vláda podle Nomury porušila dohody o ochraně investic. Za znevýhodnění IPB proti ostatním bankovním domům, jimž stát pomohl od desítek miliard špatných úvěrů, požadovala Nomura odškodnění až 40 miliard korun.

ČR naopak v jiné arbitráži po Nomuře požadovala 111 miliard korun jako náhradu škody, kterou Nomura údajně způsobila tím, že se podílela na krachu IPB. Loni v březnu ČR arbitráž s Nomurou prohrála, výše částky však nebyla určena.

Loni v listopadu ČR podepsala s Nomurou smír. Obě strany se dohodly ukončit arbitráže o desítky miliard korun a nezahajovat nové spory.

WILLIAM NAGEL - Britský podnikatel žaloval ČR kvůli Českým radiokomunikacím (ČRa) a postupu státu při udělování mobilních licencí a požadoval v přepočtu téměř 900 milionů korun. Nagel se v ČR ucházel o licenci na provozování sítě GSM a v roce 1993 uzavřel s ČRa smlouvu o spolupráci.

Ministerstvo hospodářství ale určilo, že licenci získá společný podnik radiokomunikací a subjektu vybraného na základě výběrového řízení, a ČR smlouvu s Nagelem ukončily. Nagel ČR zažaloval v květnu 2002, v srpnu 2005 Česká republika spor definitivně vyhrála.

EASTERN SUGAR - Nizozemská cukrovarnická společnost Eastern Sugar B.V., mateřská firma druhého největšího tuzemského producenta cukru, chce po Česku 109 milionů eur (zhruba tři miliardy korun) jako náhradu za diskriminaci při přidělování produkčních kvót. ČR arbitráž prohrála, zaplatit musí 25,4 milionu eur (asi 710 milionů korun).

European Media Ventures (EMV) - Lucemburská společnost EMV žaluje ČR kvůli údajně zmařené investici do regionální televizní stanice TV3 v hodnotě 45 milionů dolarů (přes miliardu korun). Firma finančně podpořila rozjezd televize, ta ale po sporech o licenci přešla pod skupinu GES Holding. Podle EMV byla investice poškozena nezákonným postupem Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Letos v březnu další jednání v arbitráži určilo, že hlavní ústní jednání se zřejmě uskuteční v příštím roce.

INVESMART - Společnost Invesmart zahájila v srpnu 2003 kvůli pádu Union banky dvě arbitrážní řízení proti ČR, v nichž chce podle dřívějších informací požadovat náhradu až deset miliard korun jako odškodění za neúspěšnou investici v České republice.

MITTAL STEEL - Vlastník někdejší ostravské Nové huti (dnes Mittal Steel Ostrava, MSO) vede proti ČR arbitrážní řízení, ve kterém požaduje vydání zhruba 14 procent akcií MSO, které drží stát. Cenné papíry měly původně připadnout firmě Petrcíle, se kterou se ale stát nedohodl. Po další privatizaci, v níž zvítězil Mittal Steel, se stát s novým majitelem dohodl, že na něj v budoucnu akcie převede. Kvůli sporu s Petrcíle se tak zatím nestalo.

V září 2005 Mittal Steel oznámila zahájení druhého rozhodčího řízení, a to kvůli privatizaci firmy Vítkovice Steel. Mittal se o ocelářskou firmu ucházel, vláda jej však z výběrového řízení vyřadila a prodala Vítkovice ruské skupině Evraz. Loni v prosinci oznámil tehdejší ministr financí Vlastimil Tlustý, že obě strany chtějí hledat smírné řešení sporu.

PETRCÍLE - V polovině roku 2004 prohrál Fond národního majetku arbitráž s firmou Petrcíle o akcie Nové huti a měl jí zaplatit 2,05 miliardy korun. Rozhodnutí arbitráže poté potvrdil Městský soud v Praze, jehož výnos ale zrušil vrchní soud, a vrátil tak rozhodčí řízení na začátek.

Arbitrážní spor za společnost Petrcíle podal v roce 2002 podnikatel Radim Masný. Ten Petrcíle koupil od jejích manažerů. Masný později Petrcíle prodal firmě Zuglite Investments, která je registrovaná na Kypru a kterou podle neověřených informací ovládá finančník Pavel Tykač. Kyperská společnost údajně již předloni otevřela druhé kolo sporu a požaduje 5,8 miliardy korun.