Jídelna Armády spásy v Praze v roce 1931.

Jídelna Armády spásy v Praze v roce 1931. | foto: ČTK

Československo sledovalo velkou krizi z dáli, pak se v ní téměř utopilo

  • 152
Před osmdesáti lety vypukla v Americe velká hospodářská krize, která následně zaplavila celý svět. Československo jí zpočátku nevnímalo, protože ho zasáhla později než zbytek Evropy, následně ho ale začala tvrdě drtit. Ekonomika se řítila dolů a země se z tohoto pádu nedokázala vzpamatovat ani v době, kdy už většina ostatních států opět nabrala ztracené síly.

Proč Československou proplouvalo krizí nejdříve hladce? Zčásti to bylo tím, že zahraniční kapitál ve 20. letech dlouho váhal, zda v zemi investovat. Odhodlal se k tomu až dost pozdě, takže poslední peněžní injekce přišla se začátkem krize a republika na téhle vlně proplula prvním náporem.

Na jaře 1931 si mnozí mysleli, že nejhorší je za nimi. "Už je naděje, že z toho vylezeme…" prohlásil tehdy ředitel Živnobanky Preiss. Mýlil se.

Krize následně zemi zasáhla zdrcující silou: V březnu 1933, kdy jsme narazili na dno, jel průmysl jen na šestapadesát procent v porovnání s rokem 1929. Bez práce bylo až 1,3 milionu lidí, takže když připočteme rodiny, byla bez práce třetina Čechoslováků.

zajímavosti z doby krize

- Soudy v letech 1931 až 1935 povolily 7 200 000 exekucí na továrny, pole, domy a další majetek.

- V roce 1935 se stavěla jen polovina bytů v porovnání s rokem 1929.

- Přeprava zboží, lidí a poštovních zásilek poklesla o třetinu. Telegramů lidé poslali dokonce téměř o polovinu méně.

- Výroba oceli a železa klesla na pětinu.

- Na milodary bylo v roce 1931 odkázáno 408 000 takzvaných obecních chudých. V některých obcích to bylo až deset procent obyvatel.

- Propad exportu byl nejhorší v Evropě. Před krizí bylo v zemi 11 803 továren, v březnu 1934 jich fungovalo jen 10 001, tedy o 15 procent méně.

- Automobilka Škoda v roce 1933 "vyrobila" minus čtrnáct vozů. Jak to dokázala? Za celý rok dokončila 414 aut, 433 jich ale ve stejném období rozmontovala.

- Rozvíjel se barterový obchod. "Nehladověli jsme, ale neměli jsme vůbec žádné peníze, takže když jsem potřebovala sešit do školy, vzala maminka pár vajec a šla je někam prodat. Zpátky přinesla sešit," vzpomínala paní, která vyrůstala na malém hospodářství.

Byly to drsné časy. V pražském ústavu pro duševně choré přijímali náhle mnohem více pacientů. Bylo jich 1 300 ročně, takže stejný počet musel být propuštěn bez vyléčení, aby bylo místo pro nové.

Přišla i epidemie sebevražd. Noviny popisovaly případ za případem. Například příběh hradeckého živnostníka, který měl původně třicet zaměstnanců, ale kvůli krizi se zadlužil, protože jemu zase nespláceli jeho dlužníci. Snažil se je objet, ale nepochodil ani u jednoho. "Po celodenním trmácení neměl ani na zpáteční jízdenku. V zoufalství nad takovým životem se pověsil na klice dveří svého věřitele," psalo Večerní České slovo.

V krizovém desetiletí si tak sáhly na život čtyři tisíce obyvatel republiky za rok, což bylo podstatně více než ve 20. letech. Některé firmy využily motiv sebevražd i v reklamě.

Dobový inzerát

Proč lidé nechtějí žít?

Nehleďte na svět černě, když v obchodních domech Brouk a Babka je právě pořádán tak oblíbený "Bílý týden".
Výkladní skříně vám povědí více.
Prohlédnete si je a užasnete…

Zdroj: Večerní České slovo

Ne vždy však výklady plné zboží zatlačily depresi. Existovaly totiž dvě podoby Československa v době hluboké krize. Tu spokojenou popisuje novinář Géza Včelička takto.

"Na ulicích zasněžených a třpytících se večerními lampami, prohlížejí si dobře oblečení pánové a dámy výkladní skříně pražských velkoobchodů… A všichni lačně hledí na dorty a čokoládu, na boty a hedvábí a na gramofonové desky a kabelky, na knihy a kravaty, na anglické sukno a květiny, na nádobí a rukavice, na zlaté a stříbrné šperky a na drahokamy, na fíky a pomeranče, na víno a likéry. ... A přemýšlejí...   . Tohle koupím dětem a tohle ženě nebo mužovi..."

Milan Vodička: Den, kdy došly prachy

Další dobová reportáž ale ukazuje jinou podobu tehdejšího života, když popisuje, jak "jakási vdova z Vršovic každý večer táhla přes celou Prahu své malé děti na Senovážné náměstí, kde – vyhladovělé a zubožené – pojídaly nahnilé ovoce a zeleninu, jež už byly tak špatné, že je trhovci vyhodili. Pak se vlekli zase zpátky spát do jakési boudy."

Jinde byl zase v Brně hostem mladého muže bez práce, jehož žena se prodávala na ulici. Zákazníky si vodila domů a manžel s dítětem se zatím procházeli venku.

Někteří lidé hledali záchranu i za cenu toho, že do hry vloží vlastní zdraví. Například napomáhali tomu, aby dostali kapavku. Na její chronickou fázi se dívali na dobře zajištěnou existenci. V nemocnici totiž vedle čistého lůžka dostávali bílé maso, nudle, květákovou polévku a jiné lahůdky.

SERIÁL O KRIZI 30. LET

přehled jednotlivých dílů

22. října - Krach na Wall Street

26. října - Muži a ženy během krize

29. října - Co se dělo na silnicích

2. listopadu - Sex a antikoncepce

5. listopadu - Krize v Československu

Kdo by se v té době chtěl podívat s nadějí do budoucnosti, radost by neměl. Na začátku třicátých let se zhroutila rakouská banka Creditanstalt a německé ústavy DANAT a Dresdner Bank. Západní kapitál se začal stahovat ze střední Evropy a Československo začaly chybět peníze.

Podnikům docházel dech a krize se šířila napříč zemí. Když se hospodářství konečně se zpožděním odrazilo ode dna, ukázalo se, že pořád nejsou peníze. Československo už nemělo na to, aby obnovilo bývalou sílu. Republika, která ležela ve stínu nacistického Německa, byla pro investice nejistým místem.

Peníze ale scházely i kvůli těm, kdo si zdar republiky přáli z celého srdce. Od jisté doby totiž československé firmy nevozily své zisky zpátky domů.

Milan Vodička: Den, kdy došly prachy

Třeba Tomáš Baťa. Nakonec to byl i důvod, proč 12. července 1932 zahynul. Jeho Junkers se zřítil při startu, když odlétal do Švýcarska. Druhý den tam měl slavnostně spustit novou továrnu, svoji první v západní Evropě. Musel ji tam postavit, protože na začátku krize všechny země pronikavě zvýšily cla, a boty dovážené ze Zlína by byly příliš drahé.

Stejné závody naplánoval po celém světě. Jenže jeho slavná expanze, na niž jsou dodnes Češi hrdí, má zrovna pro ně odvrácenou stránku. Baťa už tolik nemodernizoval doma.

Krize tak postupně vrhla Československo na některých místech o zpět o čtvrtstoletí, někde až na úroveň 19. století. "Propad hospodářství byl srovnatelný s devastací, kterou způsobila první světová válka," napsal historik Zdeněk Kárník.

Milan Vodička: Den, kdy došly prachy

Vývoz se v polovině třicátých let v porovnání s rokem 1929 snížil na pouhých 57 procent a podíl na světové produkci byl o dost nižší než v posledním roce prosperity. V žebříčku pořadí podle síly hospodářství nás předběhly Norsko a Finsko.

Zatímco v roce 1937 se republika stačila vzpamatovat jen na 91,7 procent předkrizové produkce, Německo už bylo na 127 procentech. A Francie jen na 88 procentech. Právě my a Francouzi (a Belgičané) jsme jako jediní v Evropě nedosáhli předkrizového výkonu.

K Mnichovu jsme se blížili hodně slabí. Krize nám dokonale podrazila nohy.


KNIŽNÍ TIP

Kniha redaktora MF DNES Milana Vodičky vypráví neotřele a napínavě o tom, jak žili lidé poté, co v roce 1929 zkrachoval Wall Street.

Muži například ztratili chuť na sex; ženy vařily saláty z pampelišek, potají si kupovaly antikoncepci a přejímaly mužské role; po ulicích se proháněly staré vraky; zkrachovalí bankéři dožívali v chudobincích pro bohaté a kdo neměl co jíst, poslouchal alespoň s napětím přímé přenosy z turnajů bridže či si mohl zchladit žáhu tím, že ve hře Monopoly zavřel do vězení "lotry", kvůli kterým vypukla krize - bankéře a průmyslníky.


V článku jsou využity pasáže z knihy.

,