Pohled na 3,5milionovou zemi, která od roku 1991 usiluje o nezávislost na Somálsku, prosperitě nenasvědčuje. V hlavním městě, v přerostlé vesnici Hargeise, bída udeří do očí.
Asfaltovaných ulic tu mají maximálně deset. Nejčastějším dopravním prostředkem je vozík tažený oslem a tato zvířata fungují i jako rozvod vody, když nejdůležitější tekutinu rozvážejí po městě v minicisternách. Všude proudí spousty lidí v ušmudlaném oblečení, které v prašné Hargeise prostě nelze udržet čisté, a člověk se udiveně ptá, z čeho tady vlastně žijí.
"Skoro každý má nějaké příbuzné v zahraničí a z toho, co z Evropy, USA nebo z arabských států posílají, se dá vyžít," vysvětluje můj průvodce Abdisalam Mohamed.
V Somalilandu je největším byznysem obchod s ovcemi, kozami a velbloudy. Konkurovat dobytkářství mohou jen kšefty s oblíbenou a legální (nutno dodat) žvýkací drogou čát.
Řepka místo čiroku
Němec má však v Somalilandu velké plány, které nyní znějí jako sci-fi. Ve vyschlé krajině dvacet kilometrů od Hargeisy, kde vesničan zrovna pomocí srpu sklízí na svém záhumenku čirok, na dlani pozorně zkoumá sypkou zeminu. Je spokojen, přesně odpovídá jeho plánům na pěstování řepky olejné.
Dále uvažuje o tom, že by u některého z velkých měst vystavěl slepičárnu. Vajíčka jsou v Somalilandu nedostatkovým zbožím a platí se za ně nekřesťanské peníze - půl dolaru za kus. Stejně tak dobrý byznys by bylo zřídit jatka.
Plánů na obchodní družbu se Somalilandem padá v lobby hotelu Ambassador v Hargeise víc než dost. Motor Česko-somálské smíšené obchodní komory a její výkonný tajemník Ivan Svoboda se chlubí zatím nejlepším úlovkem: "Jedna česká firma má už podepsanou smlouvu na rekonstrukci dvou největších letišť." S žádnými pracemi se však ještě nezačalo.
Dalšími možnostmi jsou budování kanalizace v Hargeise, která ji nezbytně potřebuje. Stejný nedostatek hlavní město pociťuje i s elektřinou, v celém Somalilandu není ani jedna elektrárna, takže energeticky je město závislé na agregátech. Češi nabízejí řešení: postavit u Hargeisy, kde silně profukuje vítr, větrné elektrárny. A to stále není vše, Svoboda mluví o plánech na těžbu uhlí či o výstavbě železnice.
Jeho a Němcův optimismus brzdí František Drozdek, obchodní rada z velvyslanectví v Nairobi, pod které Somálsko spadá. Upozorňuje, že obchod s africkými státy komplikuje korupce, neochota úředníků vzít za něco odpovědnost, nespolehlivost a někdy i snaha házet bílému investorovi klacky pod nohy.
Nesnesitelná těžkost afrického podnikání
Zatímco skupinka Čechů po kiplingovsku debatuje o břemeni bílého muže, černošský číšník přináší džus právě vymačkaný z čerstvého manga. Dlouho se čeká na Omara Yussufa Husseina, místní spojku, která zařizuje kontakt s vrcholnými představiteli Somalilandu.
Dochvilnost není silnou stránkou Afričanů. Stejně jako organizační talent. A Hussein to dokonale demonstruje. Vždy dorazí s potem na čele a hlavně se značným zpožděním. Itinerář schůzek, který české skupině předestírá lámanou němčinou, se během dne změní klidně i pětkrát. Improvizuje se za pochodu.
Brání podobné komplikace v rozvoji obchodu mezi Somalilandem a Českem? "S tím se musí počítat, to je Afrika. Větším problémem je váhavost českých podnikatelů. Při oslavovávání potenciálních investorů musím vysvětlovat, kde vůbec Somaliland leží a že tam není válka. Pak by každý chtěl investovat, ale čeká, že mu projekt přineseme hotový na stříbrném podnose, ale k tomu je dlouhá cesta," stěžuje si Svoboda.
Naopak výhodu pro podnikání podle něj znamená současný status neuznaného státu. Velké firmy si nechtějí naštvat centrální vládu v Mogadišu, a tak se Somalilandu zatím vyhýbají.
"Jakmile dojde k uznání nezávislosti, pohrnou se sem nadnárodní společnosti, ale v tu dobu už tu musíme mít háky my," říká k tomu rázně Němec. I tak Svoboda zůstává oběma nohama v realitě: "Pokud se podaří realizovat alespoň čtvrtinu z projektů, bude to velký
úspěch."
