Oděvní firma Vývoj Třešť je v branži považována za úspěšnou. Patří do desítky největších tuzemských oděvních podniků, na Vysočině zaměstnává několik set lidí a šije vlastní módní značku Chairman Style i pracovní oděvy. "Přesto už dva roky s tržbami stagnujeme," povzdechne si její ředitel Rostislav Dvořák.
Je šéfem jedné z mála velkých oděvních firem, které odmítají podlehnout kouzlu minimálních mezd na Východě. A zároveň nekrachují, tak jako třeba největší tuzemský výrobce konfekce OP Prostějov.
Podobných podniků už v Česku není mnoho. A pokud ano, stojí před dilematem: buď budou vyrábět v Česku a přežívat, nebo přesunou výrobu do Asie a mohou vydělávat, expandovat a rozvíjet vlastní značku.
Jde ještě šít doma?
Která možnost je správná, záleží na úhlu pohledu. "Je otázka, podle čeho budeme měřit výkon textilního a oděvního průmyslu. My jsme zvyklí jej posuzovat přes zaměstnanost," říká výkonný ředitel Asociace textilního, oděvního a kožedělného průmyslu Jiří Kohoutek. Propouštění je v takových případech vyváženo vyššími tržbami. A pokud se značka rozvíjí, práci teoreticky dostane klidně tolik lidí, kteří by pracovali ve výrobě. Jen budou dělat design, vývoj nebo marketing.
To je ostatně běžný model na severu Evropy. Tamní firmy mají výrobní závody v místě, kde je levná práce, zbytek věcí dělají doma. "My jsme historicky tíhnuli spíš k italskému systému, ve kterém je místo i pro výrobu," doplnil Kohoutek. V Česku však nyní mohou přežít pouze ti výrobci, kteří se dokážou asijské konkurenci vyhnout.
Gore-Tex z Číny
Donedávna za takový obor platily například kvalitní outdoorové oděvy ze špičkových materiálů. Jenže už neplatí. Americké firmy, které s výrobou v Číně začínaly ještě v době, kdy československé oděvní továrny oblékaly hlavně Moskvany, už totiž do Asie přestěhovaly i nejmodernější technologie. "V Číně existují nejméně čtyři firmy, které technologie tak zdokonalily, že nám mohou konkurovat. Dnes se z Východu běžně vozí oděvy s Gore-Tex membránami," popisuje Rostislav Dvořák.
Díky obřímu objemu výroby a tržbám tamní firmy mohou začít samy investovat do vývoje. "Rozvinutost textilního průmyslu u nás už dávno není to, co bývala," říká Viktor Kučera z Alpine Pro. Česká společnost, která obléká český olympijský tým, vyrábí v Číně od začátku. A model si pochvaluje.
Ostatně i ti, kteří drží výrobu v Česku, vozí kvalitní materiály z Asie. "Ty nejlepší technologie jsou teď na Východě. My vyrábíme materiály na zakázku v Japonsku," říká například Josef Rakoncaj mladší, syn známého horolezce, který si založil značku outdoorového oblečení Sir Joseph.
V Česku sice funguje řada špičkových vývojářských firem pracujících na textilních výrobcích, ale ty se soustřeďují na lukrativnější obory, než jsou látky na oblečení. Uplatnění nacházejí v automobilovém průmyslu, stavebnictví, ale také ve zdravotnictví. Za své patenty dostanou zaplaceno lépe než od oděvních firem.
Dávno už také neplatí stokrát omílaná poučka o tom, že v Číně nikdo neudělá stejně kvalitní zboží jako v Česku. Čeští podnikatelé, kteří v Číně svoji produkci šijí, tvrdí, že všechno je otázka ceny. Když si zákazník dostatečně připlatí, dostane špičkovou kvalitu srovnatelnou s tuzemskou produkcí. A pořád budou Číňané pracovat výrazně levněji než české švadleny.
Místo obleků potahy do aut
Výhodu mají ti, kteří za sebou mají silné značky. Jenže ty jim zase brání v expanzi na zahraniční trhy. Uvést značku na trh je totiž extrémně nákladné a váhali s tím i největší hráči na trhu. Například OP Prostějov místo budování vlastní značky svého času raději koupil pro německý trh značku Bernhardt.
Výrobu v Česku lze zachránit i odklonem od šití oděvů. V posledních letech, kdy vrcholil boom automobilového průmyslu, se řada tuzemských firem z oblečení přeorientovala na technický textil.
Začaly šít například potahy do aut nebo vyrábět airbagy. "Hodně firem na to vsadilo, ale když přišla krize, musely taky propouštět," kritizuje takovou cestu předseda představenstva OP Prostějov Milivoj Žák. Firma podle něj o vyčlenění části výroby na technický textil uvažovala, ale nakonec zavrhla.
